„Kvóty si vnutit nenecháme! I kdyby nás to mělo zničit!“

Změna je vždy pohyb vpřed

REKLAMA

Prý „nemáme míchat ty kultůry“. Prý je to škodlivé a ničemu to neprospívá. Ještě by z toho vznikla nějaká katastrofa. „A kvóty si už vůbec nenecháme vnutit!“

S tím se za určitých okolností nedá než souhlasit. Kdo chce zachovat stávající stav, ten se musí všem vlivům bránit. Neměl by ovšem přehlédnout jednu drobnost: znamená to zároveň zánik a smrt. U koho převládl Freudův pud smrti, ustrne. Od Velkého třesku se celý vesmír nachází v neustálé změně. A ty jsou způsobeny drobnými variacemi, odchylkou od stejnosti. Nebýt malé nerovnoměrnosti v prvotním plynu, nikdy by nevznikly hvězdy, tudíž i další prvky a planety. A každá změna, viděno subjektivním lidským pohledem většinou katastrofa (proto se jim člověk podvědomě brání a touží raději po klidu a stabilitě), dala vzniknout něčemu lepšímu, ještě komplexnějšímu a vyvinutějšímu.

Bez katastrof by nebylo pokroku

I my jsme součástí vesmíru. Naše zákony, principy a dějiny proto nemohou být jiné. Pády meteoritů a vyhynutí dinosaurů daly vzniknout složitějším formám života, z nichž se posléze vyvinul člověk; stojící – prozatím – na vrcholu potravinového řetězce. Ani náš vývoj se neobešel bez různých vlivů, přizpůsobování se, konfliktů a učení se z nich – to vše je podmínkou jakéhokoliv pokroku. V Tichomoří  a v Jižní Americe možná ještě žije pár malých kmenů, které pár tisíc let neměly kontakt s vnějším světem. My se ale nacházíme ve Střední Evropě a tady je posledních 2.000 let celkem živo. Historik Michael Borgolte v rozhovoru pod titulem „Islám patří k základům evropské kultury“ říká: „Zásadní a ve světovém měřítku historicky unikátní mechanizmus evropských dějin leží ve schopnosti neustálé produktivní konfrontace s cizími vlivy. (…) To je sice namáhavé, ale zároveň hodně tvůrčí.“ Nejsem sice antropolog, ale neznám žádný národ, který se chtěl izolovat a přežil. Odjakživa je vítěznou strategií a „in“ otevřený a pozitivní přístup. Kdo se naučil přizpůsobovat a spolupracovat, prosperoval a přežil. Jasně, dříve panovala trochu jiná pravidla slušného chování a občas u toho padaly i hlavy. Ale jak vidno, i lidská interakce se vyvíjí a kultivuje, neboť se ukázalo, že je efektivnější potlačit své ego a raději se soustředit na cíl.

Aplikace těchto principů vedla časem k tomu, že se nyní většina světa nalézá ve stavu nikdy nevídaného blahobytu a přebytku. Vedle mnoha výhod to ale skrývá i mnohá nebezpečí, na která jsme do té doby logicky nemohli narazit. Přílišná bezstarostnost je také škodlivá, určitá míra (krátkodobého) stresu je podmínkou zdravého života. V kulturách (jako je naše), kde lidé nemusí vyvíjet tolik úsilí k přežití, dokonce dlouhodobě klesá průměrná inteligence.

Máme před sebou dvě možnosti

Můžeme buď začít stavět zdi a ploty s ostnatými dráty, nebo se postavit k současnému dění čelem. Můžeme se buď pasivně schovat, nebo současné dění aktivně (a při pohledu na naši současnou žalostnou politiku je nutno zdůraznit: konstruktivně) spoluvytvářet. Eros nebo Thanatos – pud života, nebo pud smrti.

Obojí bude stát desítky milionů, možná i miliardy, takže o penězích to v prvé řadě není. První možností představuje posílení bezpečnostních složek, stavba zdí, plotů a jejich ustavičné monitorování, ostraha a údržba. Tím se však zároveň izolujeme od světa, do kterého jsme ještě nedávno tak toužili patřit – zavřeme se do klece, ze které jsme chtěli uniknout. Svět je plný paradoxů.

Druhá možnost vyjde zpočátku také draho, ale nabízí hned několik benefitů. Jednak nebudeme před ostatními civilizovaným národy za idioty. To samo osobě není k zahození. Pragmaticky viděno, je zrovna jeden z nich s velkým odstupem náš nejdůležitější hospodářský partner.

20150909_Export_CR_2015
Zdroj: Businessinfo, brožura CzechTrade: Vývoj zahraničního obchodu České republiky za 1. čtvrtletí r. 2015

Ale kdo by se ohlížel na jiné – důležitější přece je, zda děláme správnou věc. Co ale je to „správné“? To je, alespoň na první pohled, dost subjektivní pojem. Západní země ho zjevně chápou jinak a byť by se morálka dala vysvětlit i čistě racionálně (k tomu se dostanu třeba někdy příště), záměrně nyní vůbec nechci apelovat na morálku nebo humanismus. Pro začátek se na celou problematiku podívejme z hlediska užitku – to je nám Čechům přece nejbližší.

Druhá možnost představuje přijetí určitého počtu uprchlíků (momentálně zřejmě kolem 1.600, což není ani počet obyvatel Divišova) a postarat se o ně. S tím také budou spojeny nějaké výdaje za ubytování, stravu, lekce češtiny, zaučení či rekvalifikaci, porovnávací zkoušky, administrativu. Ale na rozdíl od plotu, který je statickou věcí bez užitku a ve finále stejně ničemu nezabrání, se zde jedná o klasickou investici. Investice do pracovní síly, která buď už chybí, nebo brzo chybět bude. Pracovní síla odvádí daně a přispívá do důchodového systému, se kterým to už nyní vypadá ještě hůře než s pracovní silou. Na základě zkušeností z Německa víme, že zejména syrští imigranti (v tuto chvíli tvoří největší skupinu) jsou hodně motivovaní, dobře vzdělaní a prudce se zvyšuje i počet firem, které sami zakládají.

20150922_The-Economist
Zdroj: The Economist, 19. září 2015

Zajímavé také je, že země východní Evropy, které díky negativnímu demografickému vývoji uprchlíky nejvíce potřebují, je zároveň nejvíce odmítají. Maďarsko a Slovensko, dva nejzuřivější odpůrci kvót, v tomto ohledu obzvlášť vynikají. Polsko, zdá se, to již pomalu začíná chápat. Náš postoj je typicky švejkovský: nadáváme, kromě sveřepého odmítání kvót (poté, co to dobrovolně nešlo) jsme se ale na žádné konstruktivní řešení nezmohli.

Buď to skončí velkým průšvihem, nebo dalším hospodářským zázrakem.

Nevím, zda jsou naši politici moudřejší než ti západní. Ale když poslouchám na německých televizních stanicích desítky debat týkajících se uprchlíků, kde spolu diskutují vládní, opoziční i komunální politici, top manažeři průmyslu, novináři a sociologové – mám o tom své oprávněné pochybnosti. Němci moc dobře vědí, kde jsou problémy a co je potřeba udělat k jejich nápravě. Samozřejmě, všichni si uvědomují, že to nebude lehké a budou se objevovat další a nové problémy. Ale velké výzvy si vyžadují odvážná řešení. Němci sami vědí: buď to skončí velkým průšvihem, nebo dalším hospodářským zázrakem. A jak je znám, jsem přesvědčen o tom druhém.

REKLAMA

Co je tedy lepší? Strkat hlavu do písku, nebo se přihlásit ke svému dílu odpovědnosti? Izolace, negativizmus, nebo pozitivní přístup? Vyhozené peníze, nebo investice?

Matrix-Pill
Jakou pilulku si vezmeme vy? Vyberte si:

uprchlickáPilulka Věry Čáslavské            Pilulka Václava Klause

REKLAMA

ZANECHTE ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno