V noci z pátku na sobotu došlo na 6 místech v Paříži k brutálním teroristickým útokům. O život přišlo nejméně 120 osob, Francie vyhlásila výjimečný stav. Dnes ráno je již jasné, kdo za těmito útoky stojí – tzv. Islámský stát. Mladíci, kteří mají útoky na svědomí, se ani nenamáhali s maskováním, dopředu věděli, že na místě zemřou. Atentátníci patří do stejné skupiny teroristů, před kterými prchá většina uprchlíků: Syřané, Afhánci (mezi IS a Talibanem není zas takový rozdíl) a další. Pokud tedy máme alespoň dvě mozkové buňky spojené nejméně jedním funkčním neuronovým spojem, mohlo by nám pomalu dojít, na kterou stranu se je třeba postavit a co je třeba dělat.
Není třeba bojovat s šátky nebo proti uprchlíkům, je třeba bojovat s teroristy. Evropa se stále jasněji ocitá po boku USA a na jejich straně v boji proti teroru, který za prezidenta Obamy bohužel ztratil hodně ze své razance. Každá věc, i ta sebestrašnější, může skončit pozitivním výstupem. Pokud útocích v Paříži (a bodou jistě další, žijeme ve světě, v němž platí jediná jistota: že žádná jistota neexistuje) pochopíme, že je třeba se více semknout s USA, že je třeba se účinně zapojit do pomoci uprchlíkům a že je třeba se zapojit do boje proti Talibanu, ISIS, Assadovi a dalším diktátorům a polodiktátorům v Africe i jinde ve světě, pak jsme konečně pochopili, co nás ve skutečnosti ohrožuje. Svět je už dávno globální, i konflikt na druhé straně se nás osobně dotýká.
Naši xenofobní politici, kteří teď budou útoky vykládat jako potvzení svých postojů, přesně ve smyslu: „Vždyť jsme to říkali“, nepochopili vůbec nic. Jednak se Francie nachází mimo hlavní proudy uprchlíků, za druhé tam k útokům docházelo už dávno předtím. Jedná se o nejhroznější útok ve Francii od 2. světové války, tudíž si ani nemyslím, že by vycházel z podhoubí poměrně nepovedené francouzské integrace. Tyto útoky byly podporovány zvenčí, Francie se nedávno přidala ke koalici, bojující proti IS v Sýrii – a zde bych také hledal skutečné příčiny. „Může za to váš prezident, neměl v Sýrii útočit“, pronesl dle očitého svědka jeden z útočníků.
Pokud uděláme opak a náš hněv se obrátí proti těm, kterým je třeba pomoci, pak jsme se definotivně přidali na stranu IS. Pak zvítězil Islámský stát a totalita v nás; pak dosáhli útočníci a ti, kteří je úkolovali, svého.
Jako první reakci z německých médií jsem vybral komentář šéfredaktora Sternu.de Philippa Jessena.
Jinak zvítězí oni…
Zbabělé pařížské útoky jsou namířeny proti nám všem. Jsou to útoky na naše hodnoty, na naši svobodu. Smíme mít strach, ale nesmíme dál roznášet jed atentátníků – jinak se z nás stanou následníci teroristů.
Je 3:07. Zrovna zvoní telefon. Tuto noc po sté. Nebyl to žádný z našich reportérů, ale moje dcera. Probudila se uprostřed noci. To se jindy nestává. Mluvili jsme spolu jen krátce. Na její otázku: „Tati, co děláš ještě tak pozdě v práci?“ jsem zalhal. Což jindy nedělám. Ale krutosti toho, co se stalo v Paříži, jsem ji chtěl ušetřit. Jsou jí teprve čtyři roky.
My ale nesmíme odvrátit pohled od kruté reality. Musíme se jí podívat do očí. Neboť tento zbabělý útok platil nám všem. Našemu světu, našim hodnotám, naší svobodě.
Fotbalové utkání, restaurace, koncerní sál. Zbabělí atentátníci si své cíle pečlivě vybrali. Nikdo se již nemá cítit v bezpečí.
Chtějí otrávit naši společnost. A jed již začíná pomalu účinkovat. Štvavé komentáře, blázni i tak zvaní intelektuálové zase vylézají ze avých nor. Vyžadují přísnější kontroly na hranicích, spílají Angele Merkelové kvůli její uprchlické politice, opatřují své debilní a cynické komentáře na sociálních sítích smějícími se smajlíky. Rozšiřují jed atentátníků dál. Stavají se jejich komplici.
Každý má strach. Oprávněně. Přesto musíme žít dál. Dál pomáhat lidem nouzi. Dál se chovat statečně. I nadále chodit do restaurací, na koncerty, do obchodních domů.
Musíme zůstat lidmi.
Jinak vyhráli „oni“ – a my ztratili vše.
