Brexit: důležitá lekce leadershipu

Indický top-manažer Prabhakar Mundkur zveřejnil na profesní sociální síti LinkedIn zajímavou úvahu v souvislosti s britským referendem o tzv. Brexitu, tedy hlasování o setrvání Velké Británie v Evropské unii, které dopadlo těsným vítězstvím odpůrců EU. Pan Mundkur se zamýšlí nad podobností referend s hlasováním ve firmách a jejich vztahu k demokracii a osobní odpovědnosti. Prabhakar Mundkur v současné době působí jako strategický konzultant ve firmě MindOverMatter, mentor společnosti Hinduja Global Solutions Ltd. a člen poradního sboru AKG Technologies Inc. Předtím pracoval pro reklamní agentury Young & Rubicam, Euro RSCG, JWT South Africa, Scanad Advertising, JWT Bangalore a JWT Mumbai.

S Brexitem vyvstala zajímavá manažerská otázka – totiž, zda o těžkých rozhodnutích nechat hlasovat.

Mnoho skvělých lídrů korporátního světa stojí čas od času před složitými rozhodnutími. Pokud je rozhodnutí kontroverzní, je nejjednodušší cestou být demokratem a svolat podnikové hlasování?

Referendum je však dvousečným mečem, s kterým není radno si příliš zahrávat. Zatímco referendum a hlasování samo o sobě je vysoce demokratický proces, je třeba si uvědomit, že lidé velmi často vůbec nevědí, co je pro jejich společnost či zemi prospěšné. To proto, že lídři mají k dispozici kvalitnější informace o dopadech nejrůznějších rozhodnutí než běžný občan, který je většinou veden pouze emocemi.

Brexit je ukázkovým příkladem, proč by se referendum nemělo vyhlašovat. Být demokratem není pro společnost nebo zemi vždy prospěšné. Pokud analyzujeme, jak se o Brexitu hlasovalo, bude hned vše jasnější.

20160701_Brexit-graf_2

Výše uvedená tabulka názorně ukazuje, že lidé, kteří hlasovali pro opuštění Evropské unie, s důsledky svého rozhodnutí dlouho žít nemusí. Dopady nejvíce ucítí lidé, kteří budou muset s výsledkem hlasování strávit dalších 52 – 69 let. Tento příklad je tedy vůči té části populace, která ho bude muset nejvíce snášet, nespravedlivý. Podle serveru YouGov také lidé, kteří hlasovali pro Brexit, mysleli i více na svůj osobní prospěch. Další nekontrolovatelný, ale politováníhodný fakt.

Jsou si země a firmy podobné?

Často jsem viděl výkonné ředitele, kteří nebyli schopni učinit obtížná rozhodnutí, místo nich pak svolávali v zasedacích místnostech hlasování, například o otázkách spadajících do kompetence vyššího vedení. Pokud se následně něco pokazí, může CEO vždy prohlásit, že se nejednalo o krok jeho samotného, ale že se na daném rozhodnutí podíleli všichni. Tím, že dá ředitel o těžkých otázkách hlasovat, se zbavuje negativních důsledků výsledného řešení. Na jednu stranu může tvrdit, že postupoval velice demokraticky, a proto bylo obtížné výsledek ovlivnit. Daleko častěji to však dokazuje, že se v obtížných situacích neumí rozhodovat a že není způsobilý vést společnost.

Brexit také ukázal na důležitou otázku, nakolik si jsou země a firmy podobné. Rozdělování je nejspíš daleko složitější a bolestivější, než spojování. V rozhodování firem jsou prvořadé obchodní otázky, ideologie tam nehraje velkou roli. V rozhodnutích firem nemají emoce místo ani váhu. Ty ale přicházejí do hry v rozhodnutích zemí.

Proč volíme lídry

Proč volíme jiné lidi, aby nás na jakémkoliv stupni státní správy reprezentovali? Odpovědí je jistě bezpočet, ale většina z nich bude souviset s částí legislativy, která námi zvolené vládě umožňuje jednat naším jménem. Všichni máme své představy, jak by vláda měla pracovat a jaké zákony by měla prosazovat. Někdy vláda naše očekávání splní, jindy ne. To je součástí demokracie. Rčení „něco získáš, o něco přijdeš“ je přesným vyjádřením, jak voliči vládu vnímají.

Když si tedy volíme lídry, měli bychom také být přesvědčeni, že jsou schopni přijímat rozhodnutí v náš prospěch, než se o ně sami snažit. To proto, že nemusíme být vždy nejlépe informováni případně vzděláni v jakékoliv problematice, kterých se týkají. Očekáváme, že naše vláda nebo náš ředitel, popřípadě představenstvo firmy, jsou informováni nejlepším možným způsobem. že jsou sborem expertů. A proto je lepší, když rozhodnou místo nás.

Lídři a manažeři

Pokud jsou manažeři ideologicky slabí, nejsou to osobnosti, které by přinášely velké oběti. Skuteční lídři jsou ochotni jít bouří a postavit se do čela revoluce za to, čemu věří (jako třeba Mahátma Gándhí, Nelson Mandela nebo Martin Luther King). I dobří manažeři rádi volí střední cestu v domnění, že jim přinese větší jistotu a popularitu. Jsou dobří v dosažení rovnováhy názorů. Ale daleko častěji nejsou schopni přijímat zásadní rozhodnutí, dochází k vyhrocení situace, v důsledku kterého lidé zapomínají, že za ně mohou právě ve správný čas nepřijatá řešení. A mezitím už vzniká nová situace, vyžadující další důležitá rozhodnutí.

Růst společnosti před osobním prospěchem

Další kvalitou velkých lídrů je, že upřednostňují zájem své společnosti nad svým vlastním. I když jsou schopni jít do rizika, neriskují budoucnost své firmy kvůli hypotetickému osobnímu prospěchu. Mnoho velkých lídrů klade zájmy své společnosti nebo země před jakýkoliv osobní či sobecký zájem.

To vše vede k závěru, že svolání referenda je pouze prostředkem k přenesení vašeho rozhodnutí na lid a zříkání se následků – je to zbabělé řešení složité situace. Rozhodně to nepatří k nejlepším vůdčím kvalitám, avšak může to být právě tím nástrojem, který i slabým manažerům umožní obratně se vypořádat se složitými situacemi.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: