Burkiny: Nařizovat jak se má kdo oblékat, je nelogické

Burkiny je něco mezi burkou a bikinami. Plavky, zakrývající celé tělo, se skládají ze dvou dílů  a jsou vyrobeny z elasthanu. Obsahují integrovanou pokrývku hlavy a odkrývají pouze obličej, ruce a chodidla. Tím splňují požadavky hidžábu. Tak se označuje pokrývka hlavy, která splňuje společenské normy islámu. Na některých plážích ve Francii burkiny zakázali. Mnoho amerických a britských komentátorů to nechápe. A někteří dokonce mluví o „démonizaci“. Článek vyšel na serveru Die Welt. Jak je vidět, integraci se nemusí učit jen cizinci, ale stejně i my.

Anglicky mluvící svět reaguje na zákaz burkin na francouzských plážích v Nice a Cannes s nevěřícným kroucením hlavy. V Británii a Austrálii považují dokonce spor o plavky, zakrývající celé tělo muslimských žen, za „absurdní“.

„Jsou plavky zahalující celou postavu opravdu více pobuřující, než pohled na poloodhalenou zadnici osoby středního věku?“ ptají se. Jiní kritici zpochybňují francouzský integrační model.

V britských městech a čtvrtích s vysokým počtem muslimského obyvatelstva nejsou zahalené ženy ničím výjimečným. Přesto nevzbuzují tak silné reakce jako ve Francii, která obzvlášť rigidně odděluje náboženství od státu. Obhájci této politiky tvrdí, že spolužití bez náboženských konotací zabraňuje konfliktům ohledně víry a podporuje rovnost. Burkiny – stejně jako předtím burky – však ve Francii vyvolaly vášnivou debatu.

Burkiny proti úpalu

Někteří v burkinách vidí symbol radikálního islámu a útlaku žen. „Je to zosobnění politického projektu, protispolečenského hnutí, které má mimo jiné za cíl porobení žen“, vyjádřil se francouzský ministerský předseda Manuel Valls.

S podobnými argumenty však v Británii silně nesouhlasí. Nejznámější nositelkou burkin v zemi není muslimka, ale televizní kuchařka Nigella Lawson, která se dostala v r. 2011 na titulní stránky poté, co se na slavné australské pláži Bondi Beach vrhla do vln v černých burkinách – aby nedostala úpal.

Podle ankety rozhlasové stanice BBC si ženy myslí, že burkiny integraci spíše pomáhají. „Burkiny mi dávají svobody jít na pláž a zaplavat si a necítím se tak vinna vůči svému vyznání“, říká Aysha Ziauddinová.

„Je neslýchané, že buď ukážete kůži nebo musíte jít“, zlobí se Maryam Ouiles. „Lidé si pořád stěžují, že se muslimové musí více integrovat, a když si s vámi jdeme zaplavat, zase to není v pořádku.“

„Démonizace plavek“

Komentátor „The Times“ David Aaronovitch dodává, že zákaz burkin mohl vyhlásit jen „blázen“. Tato „francouzská absurdita“ neřeší problémy, ale naopak je vytváří.

Remona Alyová, šéfka komunikace Exploring Islam Foundation sestavila seznam „pěti důvodů, proč nosit burkiny – a ne jen proto, abychom našvali Francouze„. „Nic mi nepřijde ujetější než démonizace koupacího úboru“, napsala v časopise „The Guardian“.

V USA považují zákaz burkin za nelogický, neboť předepisuje pravidla ženám, které mají už stejně pravidla předepsány. Při zákazu jde o víc, než o náboženství nebo oblečení, vysvětluje Amanda Taubová v „New York Times“. Jde o to, aby byla „nemuslimská francouzská většina chráněna před konfrontací s měnícím se světem“.

V Austrálii, kde je život na pláži součástí národní identity, považují burkiny za znak integrace. Zde byly burkiny – spojení slov burka a bikiny – konec konců také před více než dvaceti lety vynalezeny. A to dnes 48letou Ahedou Zanettiovou, Australankou s libanonskými kořeny.

Sama se v zemi Slunce, pláží a surfování nemohla mnoha aktivit zúčastnit, neboť musela dodržovat pravidla cudnosti, vypráví. Když nakreslila svůj první návrh burkin, šlo jí především o to, jak by mohly muslimské dívky provozovat sport a zároveň se nezpronevěřily svému vyznání. Jak sama píše pro „The Guardian“: „Navrhla jsem burkiny proto, abych dala ženám svobodu, ne abych je vyloučila„.