Volby v Německu: Ztráta reality jako nová civilizační choroba?

Alternativě pro Německo (AfD) se v Meklenbursku-Předním Pomořansku povedl raketový start. Přitom by její voliči neměli zapomínat na jednu věc: pokud by se strana opravdu dostala k moci, byli by právě „obyčejní lidé“ první, kdo by se musel porozhlédnout po jiné alternativě. Komentář Andrease Petzolda pro magazín Stern.

Z nuly na více než 21 %! Je opravdu působivé, jak se zdánlivě bez námahy AfD jako druhá nejsilnější strana vyšvihla do Schwerinského parlamentu. A to i přesto, že se pravicoví populisté velkým obloukem vyhnuli všem regionálním tématům. Šlo o uprchlíky, islám, a slib dělat zase „politiku pro vlastní národ“ – to úplně stačilo. Nabízí se otázka: z čeho máme mít větší strach? Z „Alternativy pro Německo“ nebo z takzvaného „vlastního národa“?

Merkelová se nechtěla vzdát bez boje

Na opačné straně světa, na setkání zemí G20 v čínském Chang-čou, zastihla Angelu Merkelovou už předem očekávaná zpráva, že se CDU ve víru událostí kolem uprchlické politiky dostala za AfD. Velký dvoustránkový rozhovor pro víkendové vydání časopisu „Bild“ byl posledním pokusem kancléřky nevzdat se aspoň bez boje, ale nebyl nic platný. Ačkoliv musíte v Meklenbursku-Předním Pomořansku uprchlíky dlouho hledat, země zažívá turistickou konjunkturu a hospodářský přebytek v r. 2015 vzrostl na 729 milionů euro, je CDU „Alternativou“ poražena.

20160906_volebni-vysledky-2
Výsledky zemských voleb ze 4. září 2016 v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Grafika: Stern, zdroj dat: Statistický úřad Meklenbursko-Přední Pomořansko. (Pro zvětšení v novém okně klikněte na obrázek.)

Jako „třešničku na dortu“ zveličuje vedoucí kandidát AfD Leif-Erik Holm potupu politické konkurence a jedním dechem dodává, o co mu vlastně jde: „Je to začátek konce Angely Merkelové!“ Výsledek strany spolkové kancléřky představuje víc než jen zemětřesení, je přímo tektonickým posuvem politických poměrů. V táboře CDU se obávají, že se podobný debakl bude opakovat i během voleb do berlínského zastupitelstva 18. září a v březnových zemských volbách v Severním Porýní-Vestfálsku. Ničeho se křesťanští demokraté neobávají více, než souboje se sebedůvěrou kypící AfD těsně před parlamentními volbami. Proto lze vycházet z toho, že mnoho unijních poslanců, především těch z CSU, znovu vyhledá konfrontaci s kancléřkou.

„Pachatelé“ jsou všichni, kdo nevolí AfD

Problém těchto voleb je, že aby byla AfD úspěšná, stačí jí formulovat, co „národ“ údajně nechce: další přistěhovalce. Meklenbursko-Přední Pomořansko znovu ukázalo, že strategie AfD – pomocí jedovaté rétoriky rozdělovat společnost na pachatele a oběti – vychází. Pachatelé jsou všichni, kdo nevolí AfD, neboť už jen tím uprchlickou politiku Merkelové alespoň tolerují. Pachatelé jsou ti, kdo nechápou, že jen AfD reprezentuje národ.

Pachatelé jsou samozřejmě také všichni, kdo jsou otevřeni přistěhovalcům a uprchlíkům a tím nepřímo napomáhají „rasové výměně národa“, což je jedna z oblíbených frází mnoha členů AfD. Tento pojem pochází z propagandistického arzenálu NSDAP, kde popisoval strategii germanizace „východního životního prostoru“ – tzv. „Lebensraum im Osten“. Björn Höcke se dokonce dovolává Konvence Spojených národů o zamezení genocidy, když požaduje konec „multikulturalizace“ v Německu.

Kandidát z neonacistické scény

Proto nepřekvapí, když se na volebním lístku do schwerinského sněmu objevil i kandidát z neonacistické scény. Dotaz během volebního večera odbyla Frauke Petryová slovy, že „teď není vhodný okamžik se o tom bavit“. Ve stejném duchu se před několika dny vyjádřil i její kolega ve vedení strany Jörg Meuthen, když se vyslovil pro možnou podporu radikální NPD v zemském sněmu, což předtím ještě žádná strana neučinila. Nyní to už je bezpředmětné, protože NPD ve volbách propadla. Tři čtvrtiny jejích voličů totiž podpořilo AfD.

Analogie s totalitními režimy minulého století u AfD čas od času vyplují na povrch. Proto neuškodí to „elitám“, „lžimédiím“ a „starým stranám“ pořádně vytmavit – svým idolům nechá „alternativní“ volič projít vše. Což venkoncem jen potvrzením jejich reálně existujícího radikalizmu. Neuškodí si připomenut: nebylo by to poprvé, kdy nějaká strana využila demokracii k tomu, aby ji následně odstranila. Je to přehnané? Větší důvěru by vzbuzovalo, kdyby se AfD od všech neonacistických hnutí ohrožujících demokracii vymezila nejen verbálně, ale také reálně.

Ztráta reality jako nová civilizační choroba

Místo toho se „Alternativa“ staví do role samozvané strany, která má údajně jako jediná právo se odvolávat na „lid“. Její vedoucí představitelé vezoucí se na této vlně prohlašují lži za pravdu a naopak. I AfD v Meklenbursku-Předním Pomořansku dovedla volební manipulaci na mistrovskou úroveň, když vzbudila protiuprchlickou hysterii tam, kde na uprchlíka sotva narazíte. I proto si podle průzkumu agentury Infratest-Dimap prováděného pro pořad stanice ARD „Tagesthemen“ 46 % všech voličů myslí, že vláda dělá víc pro uprchlíky, než pro vlastní obyvatele. „Občané si nepřejí, aby se z naší země stal kalifát“, vykřikoval Leif Erich Holm. Stejně tak mohl říct: Občané si nepřejí, aby jim na hlavu spadl meteorit. Tomu rázem všichni přitakají a hned je jediným, kdo rozumí občanům. Pomocí tohoto přehánění strana u svých příznivců upevňuje pocit příslušnosti k slabým, o které se nikdo nezajímá. Vypadá to, jako by se ztráta reality stala novou civilizační chorobou.

Úspěšné manipulaci většinou předchází, že jejím adresátům něco chybí. V Meklenbursku-Předním Pomořansku – a tak bychom zřejmě měli tento volební výsledek interpretovat – chybí jistota, že se nic nezmění. Ale ten, kdo pomáhá AfD k moci, sám mění politickou  kulturu – výsledkem je rozpolcená země, která už nenachází sama sebe. Voliči AfD mění konstantní politické souřadnice bez toho, aby jim došlo, že za to nakonec sami zaplatí. Samotný zpětný chod v otázkách Evropské unie a eura by vedl k ekonomické katastrofě, obzvlášť právě v hospodářsky slabém Meklenbursku-Předním Pomořansku. AfD vzývaný a hojně citovaný „obyčejný občan“ by tak byl prvním, kdo by se musel porozhlédnout po nové alternativě pro Německo.


Andreas-PetzoldAndreas Petzold, ročník 1955, je přesvědčeným Evropanem, vydavatelem časopisu Stern a hospodářského magazínu Capital. Předtím byl 14 let šéfredaktorem Sternu. Věnuje se zejména evropské dluhové krizi, zahraniční politice, Evropě a extremizmu. Je také spoluzakladatelem iniciativy „Odvaha proti pravicovému násilí“ (Mut gegen rechte Gewalt).



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: