Miloš Zeman: „Jsem zklamaným příslušníkem bývalé totalitní elity“

Psychologickým fenoménem, se kterým se dnes lze asi nejnázorněji setkat v mnoha internetových diskuzích – typicky pokud diskutující nemají argumenty a místo nich se pouští do osobních inzultací – je v mnoha případech naprosto bezchybná sebediagnóza.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Stejně výstižnou sebediagnózu si právě stanovil i Miloš Zeman, t.č. prezident České republiky, když se vyjádřil o tzv. „lumpenkavárně“ (což je ve své podstatě jen konstrukt, původně uměle vytvořený za účelem manipulace a dehonestace). Samozřejmě aniž by si uvědomil, že zrovna mluví o sobě: „Je to skupina lidí, kteří jsou zklamáni osudem. Pseudoelita. Dá se jim říkat bývalí a ne budoucí. Ideologie pražské kavárny je totalitní. Je to totalitní myšlení ve stylu: Jsi můj přítel, pokud máš stejný názor jako já. Jich je strašně málo. Oni se nafukují, aby vytvořili dojem, že jsou masa.“ (Citát pochází z článku Štefana Švece „Kdo je pražská kavárna“, zveřejněného na serveru Aktuality.cz)

Tleskám! Kdyby se jednalo o neznámého člověka, potřeboval by zkušený psycholog ke stanovení tak přesné charakteristiky možná několik sezení. Psychologie má pro tento jev samozřejmě dávno termín a popsal ho Sigmund Freud (byť v jiné souvislosti) a dále rozvedl Carl Gustav Jung už před více než 100 lety: přenos a projekce.

Nejstručnější definici nám nabízí slovník cizích slov, který uvádí, že se jedná o „vědomé i nevědomé promítání a připisování vlastních žádoucích i nežádoucích psychických procesů a vlastností, záměrů a tendencí jiným osobám. Je to redukující pocity viny, úzkosti, tenze atd. mechanismem ‚podle sebe soudím tebe‘. Souvisí také s podezíravostí, s paranoidními tendencemi. Projekce může být asimilační nebo opačná, odmítavá, negativistická. V psychoanalýze a v psychoterapii se v souvislosti s projekcí hovoří také o přenosu a protipřenosu. Jde vlastně o svalování viny na jinou osobu, na tzv. ‚objektivní příčiny‘ atp. U asimilační projekce člověk připisuje ostatním vlastnosti a motivy, které u sebe připouští, ale o kterých ví, že nejsou správné.“ Trochu poeticky by se také dalo říct, že se jedná o proud čirého podvědomí, bohužel za absence jakékoliv sebereflexe a bez napojení na rácio dané osoby.

Jakákoliv méně vyvinutá entita nikdy nemůže pochopit tvora, nacházejícího se v hierarchii vývoje na vyšším stupni, přičemž opačně to možné je. Nemusí se dokonce jednat o různé druhy (nebo čeledi, řády, třídy ap.) jako např. mouchu a kočku – často úplně stačí konfrontovat hloupého člověka s moudrým. Což je ostatně i důvod, proč nás z vesmíru nekontaktuje žádná vyvinutější civilizace. Buď to jednoduše nedokážeme rozšifrovat (například stejně, jako bychom se my lidé snažili marně navázat smysluplnou konverzaci s komárem), nebo je natolik moudrá, že ví, že by to znamenalo náš konec. Stačí se podívat, jaké problémy nám dělají mizivé rozdíly mezi námi samotnými (např. v oblékání!) a to jsme (údajně) všichni „homo sapiens sapiens“.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: