Strach ze svobody

Jsou proti volnému obchodu i uprchlíkům. Jejich strach je živen terorizmem, uprchlíky a finanční krizí. Naši otevřenou společnost ohrožuje zvláštní koalice levičáků a pravičáků. Esej Ulricha Schäfra pro Süddeutsche Zeitung.

Donald Trump by vlastně měl vědět, proč nemá stavba plotů a zdí žádný smysl a proč má svoboda a otevřenost takovou cenu: pro jednotlivce, ale i pro společnost jako celek.

Trump pochází z uprchlické rodiny, jeho dědeček Friedrich Trump se narodil v Kallstadtu v německém Porýní-Falcku, v r. 1885 se vystěhoval do Spojených států, kde našel své osobní i pracovní štěstí: jako provozovatel restaurací a spekulant s pozemky. Z Friedricha se stal Fred, z Němce Trumpa Američan Trump a z kdysi chudé rodiny se během pár desítek let stal bohatý klan.

Trumpovy pokrytecké protiimigrantské postoje

Amerika, svobodná a otevřená země. Co kdysi Trumpům pomohlo k úspěchu a bohatství, je nyní jeho vnukem zpochybňováno. Svoboda a otevřenost: ne s Donaldem Trumpem. Je to pokrytecké stanovisko, neboť kandidát s migračním pozadím by nebyl americkým občanem, pokud by Spojené státy nepřijaly jeho dědu. A bez bezbřehého amerického kapitalizmu by nebyl tak bohatý.

Přesto není v americkém předvolebním boji dne, kdy by se prezidentský kandidát neopřel do uprchlíků anebo dne, během kterého by nezpochybňoval volný obchod a nepožadoval, aby se Amerika více izolovala od zbytku světa. Trend nesvobody, pokus o únik ze zasíťovaného světa lze v současné době pozorovat na více místech: v USA i v Evropě, mezi levičáky i pravičáky, u bohatých i nezaměstnaných, podnikatelů i odpůrců globalizace.

U stále více lidí narážíme na pochyby a skepsi, stále častěji se setkáváme s otevřeným odporem proti svobodnému obchodu a otevřeným trhům, nebo proti pohybu osob z jiných zemí a kultur, které hledají práci nebo útočiště před válkou, terorem a pronásledováním.

Informační koalice skeptiků od Trumpa po Sanderse

Je to zvláštní informační koalice, která někdy hlasitě, jindy tišeji zpochybňuje svobodu – a tím jeden z nejdůležitějších principů západní společnosti. Liberté byla vedle rovnosti a bratrství jedním ze tří elementů francouzské revoluce, liberty je rozhodující vodítko americké ústavy a ani Evropa není v odpovědi na zničující 2. světovou válku jen velkým mírovým projektem, ale i projektem svobody. Evropané se mohou volně pohybovat, nemusí měnit peníze, závory vzaly za své.

Rostoucí duch nesvobody však mnohé z toho zpochybňuje. V USA sahá informační koalice skeptiků od Trumpa až po levicového demokrata Bernie Sanderse, kterého měla Hillary Clintonová těsně v patách. Ještě barvitější je tato koalice v Evropě. K ní patří – když začneme na pravém křídle – populisté a nacionalisté: od francouzské Front National až po Alternativu pro Německo, od přívrženců Viktora Orbána v Maďarsku až po britskou UKIP; patří k ní ale také – na levé straně spektra – odpůrci globalizace, kteří za volným obchodem vidí pouze spiknutí velkokapitálu a smlouvy Ceta a TTIP odmítají paušalizujícími argumenty, bez toho aby uznali, jak se evropská politika snaží o jejich zlepšení.

Strach z ohrožení roste

Strach ze svobody, který je zde artikulován, má příčiny ve třech událostech, ke kterým od začátku tohoto století došlo. První byly útoky z 11. září 2001: islamistickým teroristům se podařilo krok po kroku přivést Západ k omezení volného pohybu osob a svobody cestování a v neposlední řadě i k omezení svobody dat.

Druhá událost začala v r. 2003: tenkrát připlulo na italský ostrov Lampedusa poprvé větší množství uprchlíků z Afriky. Tehdy to sotva někdo zaznamenal, byl to ale počátek uprchlické krize, která minulý rok v Maďarsku, Makedonii a Rakousku vedla až ke stavbě plotů a ovlivnila i referendum o brexitu.

Třetí událost začala v r. 2007: vypukla finanční krize, o rok později zbankrotoval Lehman a jednotlivé země vydaly miliardy na záchranu bank. To byl postup, který je pro mnohé občany dodnes nepochopitelný, protože politika najednou přesouvala sumy, kterými by v jiných oblastech, např. pro sociální účely, nikdy tak rychle nedisponovala. Protest proti globalizaci, který byl od násilných demonstrací v r. 1999 během summitu Světové obchodní organizace v Seattlu po dlouhou dobu výlučně levicovou záležitostí, se přesunul do středu společnosti.

Teror, finanční krize a uprchlíci přišli ve stejnou dobu

Fatální je, že se teror, finanční krize i uprchlíci objevili ve stejnou dobu. Nepříjemné pocity se tedy umocňují, strach z vnějšího ohrožení roste, proto se ve větší míře dostává sluchu silám, které sází na větší izolaci a vzbuzují dojem, jako by se tak daly všechny problémy vyřešit.

U levičáků převažuje snaha po omezení volného trhu, tedy toku zboží a kapitálu; u pravičáků pak převládá obrana před uprchlíky a ochrana domácích koncernů. Levičáci i pravičáci z nejrůznějších koutů střídavě posilují ducha nesvobody a tak se může stát, že stojíme před historickým obratem: na cestě k uzavřené společnosti.

Neoliberalismus kdysi představoval opuštění starého liberalismu

Bylo by to opuštění vize, kterou nastínil britsko-rakouský filozof Karl Popper ve své r. 1945 vydané knize „Otevřená společnost a její nepřátelé„. Popper byl svědkem toho, jak totalitární fašistické, nacistické a komunistické režimy oloupily lidi o svobodu a následně vehnaly národy do války.

Jako odpověď představil model otevřené společnosti. Načrtl myšlenkovou stavbu demokracie a tržního hospodářství, která inspirovala i mnohé ekonomy. Mnozí zastávají názor, že Popper otevřel cestu neoliberalismu, ekonomické školy, která zůstává často nepochopena, neboť jí je chybně podsouváno bezuzdé tržní myšlení.

Ve skutečnosti však velcí myslitelé nového liberalismu – neoliberalismu – jako Popper, státu přisuzovali důležitou úlohu a zcela vědomě se tak odlišovali od nespoutaného laissez-faire liberalismu raného 20. století. Alexander von Rüstow, jeden z německých průkopníků neoliberalismu to formuloval takto: „Dnes ospravedlnitelný nový liberalismus vyžaduje silný stát. Stát, který se nachází nad hospodářstvím, nad zájmy; tam, kam patří.“

Svobodná společnost musí debaty vydržet

Tento nový liberalismus byl po 2. světové válce nejprve teoretickým konstruktem, během poloviny 70. let však začal stále více získávat na politickém významu, nejprve v USA, později v Evropě. Trhy se začaly otvírat, státní koncerny privatizovat, cla odbourávat. Evropský vnitřní trh umožnil volný pohyb zboží, kapitálu, služeb i pracovních sil.

Občas to politika přehnala a zašla příliš daleko, např. na kapitálových trzích, jejichž uvolnění vyústilo ve finanční krizi. Protože se stát stáhl příliš, nastoupila na místo ospravedlnitelného liberalismu ve smyslu Rüstowa „anything-goes“ (doslova „všechno jde“, „nic není problém“ zde spíš ve smyslu „vše je povoleno“ – pozn. překl.) mentalita: s bankami nad hospodářstvím, dokonce nad státem, který za ně nakonec převzal ručení.

Větší regulace je správná, ztráta volného trhu je špatná

Je vesměs správné, že se politika pokouší přísněji regulovat oblasti hospodářství, ve kterých by stát mohl být rukojmím. Bylo by ale špatné zatratit volný trh jako celek a ze zásady odmítat dohody jako Ceta nebo TTIP, místo abychom se zeptali: Jak se ještě dají zlepšit? Stejně tak je špatné uprostřed Evropy opět stavět hraniční ploty a přistěhovalectví omezit na minimum, místo abychom se zeptali: Jak se dá přistěhovalectví co nejlépe zorganizovat, aniž by došlo k přetížení společnosti?

Vše jiné by svobodu, na kterou jsme si zvykli, ohrozilo: svobodu kupovat si zboží z celého světa – od pomerančů po chytré telefony; nebo svobodu nekomplikovaného cestování – ať už přes Brenner, kanál la Manche nebo do jiných částí světa.

Svobodné společnosti musí  současné kontroverzní debaty, ať už o uprchlících nebo o pravidlech hospodářství, vydržet; právě ony jsou elementární součástí otevřené společnosti. Nebezpečné by ale bylo, pokud by se podivné koalici levičáků a pravičáků podařilo kola vývoje pootočit příliš zpátky. To je starost, která trápí dokonce duchovní: „Svoboda je mylně považována za něco nebezpečného“, prohlásil například mnichovský kardinál Reinhard Marx.

Krok k zodpovědné svobodě

Svoboda je pro něj jedním ze základních stavebních kamenů naší společnosti a také Marx si myslí, že se svoboda v současné době nachází v ohrožení: na jedné straně je napadána populisty z obou břehů Atlantiku, politiky, kteří mluví především o odmítnutí uprchlíků, místo toho, aby jim poskytli pomoc; na druhé straně těmi, kteří stále ještě sází na „urychlenou globalizaci“, jak to Marx nazývá. Proto volá po nalezení optimální rovnováhy ve smyslu „zodpovědné svobody“.

K takové „zodpovědné svobodě“ patří pomoc těm, kdo mají s účastí na volném trhu problémy: nezaměstnaným i sociálně znevýhodněným v Evropě; ale také lidem z uprchlických zemí, aby měli doma budoucnost (zde Evropa hodně selhala). K takové „zodpovědné svobodě“ ale také patří nasadit trhu určité hranice a postarat se o to, aby podnikatelé (především bankéři), kteří neváhají jít do obrovských rizik, za ně také sami převzali zodpovědnost.

Jedno je však jasné: tržní hospodářství je a bude nejlepší ze všech myslitelných alternativ. Bez něj je otevřená, demokratická a také sociální společnost nepředstavitelná. Nebo, jak to formuloval Karl Popper: „Musíme plánovat pro svobodu a ne pro bezpečí, i když možná z žádného jiného důvodu, než proto, že pouze svoboda může zaručit bezpečí.“




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: