Spiklenecké teorie: Nic není, jak se zdá

Spiklenecké teorie: Nic není, jak se zdá

Přistání na Měsíci bylo nahrané, islám ovládne Německo a je Barack Obama vůbec Američanem? Víra ve spiklenecké teorie roste a získává i na politickém vlivu: rozhovor s amerikanistou Michaelem Butterem pro deník Die Zeit vedli Ulrich Schnabel a Martin Spiewak.

DIE ZEIT: Pane Buttere, léta se zabýváte výzkumem konspiračních teorií. Jak často se setkáváte s lidmi, u nichž máte pocit, že žijí v paralelním světě?

Michael Butter: Neustále. Kdykoliv mám na toto téma přednášku, objeví se lidé, kteří si myslí, že přistání na Měsíci bylo natočené v televizním studiu, že 11. září zinscenovala americká vláda, nebo že existuje tajný plán na ovládnutí Německa islámem.

ZEIT: Stoupá víra v tyto teorie?

Butter: V každém případě jsou díky internetu a sociálním médiím viditelnější. Kdo v 70. nebo 80. letech nevěřil na přistání na Měsíci, patřil k malé subkultuře. Její zástupci četli podivné knihy, psali čtenářské dopisy, které nikdo nepřetiskl a jednou do roka se setkávali někde v salonku.

ZEIT: Nyní se denně setkávají na síti.

Butter: Přesně, díky internetu se tato subkultura stala veřejnou, její příznivci už nemají pocit, že jsou příslušníky zanedbatelné menšiny. Zároveň tak náhle vzniká nabídka pro ty, kteří to hledají. Zažíváme fragmentaci veřejnosti. A v některých z těchto dílčích veřejností zaujímají konspirační teorie vysoké místo.

ZEIT: Kolik lidí dnes konspiračním teoriím věří?

Butter: V USA věří dle průzkumů polovina občanů alespoň jedné ze spikleneckých teorií. Jak ukazuje průzkum deníku Washington Post z předvolebního období, příznivci Donalda Trumpa jsou k tomu zřejmě obzvlášť náchylní. Jsou například přesvědčeni, že se Barack Obama nenarodil v USA.

ZEIT: Jsou Němci stejně tak náchylní jako Američané?

Butter: To si nemyslím. Americké mediální prostředí je daleko déle a v daleko větší míře extrémně polarizované, než tomu je v Německu, kde jsou veřejnoprávní stanice zárukou vyváženého zpravodajství. Kromě toho u nás není tak rozšířené sledování pouze jedné stanice, tak jako v USA. Pokud tam sledujete pouze Fox News, žijete v úplně jiném světě než ten, kdo sleduje CNN. To jsou ty pověstné bubliny, ve kterých slyšíte jen to, co vám je po chuti.

ZEIT: To ale existuje i u nás.

Butter: To je pravda. Nakladatelství Kopp se sídlem v Tübingenu, které vydává mnoho spikleneckých materiálů, bylo dlouho jen okrajovou záležitostí. Dnes prodává desítky tisíc knih. Nebo Magazin Compact, který koupíte skoro v každé nádražní trafice.

ZEIT: Je souvislost mezi spikleneckými teoriemi a populizmem? Donald Trump přece také tvrdil, že Hillary Clintonová potají spolu s velkokapitálem plánuje konec suverenity USA. Je to populizmus nebo konspirace?

Butter: To se hodně překrývá. Jak mezi příznivci Donalda Trumpa tak i v německém hnutí Pegida nebo v AfD jsou konspirační teorie hodně rozšířené.  Populista tvrdí: „Elity již nereprezentují občany.“ A odtud je to již jen malý krůček k úvaze, že: „Elity se o nás nestarají, protože slouží jiným pánům.“

ZEIT: Například židům, kapitálu, iluminátům…

Butter: …každopádně nějaké skupině v pozadí, která vše tajně plánuje a řídí. Tak zní obvyklý narativ spiknutí: nic není, jak se zdá.

ZEIT: Jeden věří na nahrazení jednoho národa v Německu jiným, druhý se obává plíživé islamizace a třetí si třeba jen myslí, že se politická reprezentace vůči islámským skupinám chová příliš poddajně. Kdy končí politický názor a kde začíná spiklenecká teorie?

Butter: Ve skutečnosti jsou tyto hranice pohyblivé. Toho populisté využívají k nemilosrdnému zjednodušování. Místo aby uznali, že existuje mnoho různých zájmů, převedou vše na schéma „my proti nim“. Pozice, které se de facto liší, se tak ocitnou na jednom pólu. Na konci pochodují nejrůznější lidé pod tou samou vlajkou. To činí populizmus tak nebezpečným.

ZEIT: Lze říct, kdo je na spiklenecké teorie obzvlášť náchylný?

Butter: Psychologové říkají, že nejistota zvyšuje náchylnost na spiklenecké teorie. A že k tomu máte o to větší sklony, čím je vaše politické přesvědčení radikálnější. Myslím si ale, že hlavním faktorem je pocit marginalizace. Přijdete o práci, nebo z toho máte strach. A máte pocit: to není ta země, ve které jsem vyrůstal. Najednou smí homosexuálové uzavírat sňatky, na ulicích chodí ženy v šátcích, ne všude se už mluví německy a tak dále. Takové strachy souží častěji muže než ženy.

ZEIT: Proč zrovna muže?

Butter: Protože toho mohou ztratit více, nejen moc, ale i pracovní jistoty. Většinu průmyslových povolání, která odpadají kvůli globalizaci, drželi muži. Od takových zjištění přijdete velmi rychle na demografické skupiny, které dostaly Trumpa do úřadu a které pochodují s Pegidou. Přesto nejsou konspirační teorie výsadou konzervativních mužů. Bydlím v Tübingenu, hodně levicovém a zeleném městě. Tam byste se na dětském hřišti neměli bavit na téma očkování! Diskutovat s levicovou odpůrkyní očkování není o nic méně namáhavé, než se sympatizantkou AfD, která je přesvědčena, že je Angela Merkelová řízena z Washingtonu.

ZEIT: Není těžké diskutovat se spikleneckými teoretiky také proto, že čas od času citují zdroje, které se tváří seriózně? Nedávno čtyři fyzikové v jednom renomovaném časopise tvrdili, že Světové obchodní centrum bylo 11. září 2011 zničeno tajně řízenou explozí.

Butter: To, že stovky dalších fyziků takovou explozi vylučují, přitom samozřejmě zmíněno není. Stejně tak, jako že zatím nebyla nalezena žádná výbušnina, ale pouze oxidační stopy, které mohou mít jiné příčiny. Nebo, že údajně použitá trhavina by byla k zničení ocelových nosníků zcela nevhodná. Takové rozpory konspirační teoretici zamlčují.

ZEIT: Koukám, že se v tom vyznáte!

Butter: Na spiknutí okolo 9/11 jsem neustále dotazován, proto mám tyto detaily po ruce. U jiných teorií, jako např. fingovaném přistání na Měsíci, si na mnoho argumentů časem nevzpomenu. Je neuvěřitelně namáhavé neustále zůstat v obraze, protože spiklenečtí teoretici neustále přicházejí s argumenty, které je pak třeba detailně vyvrátit. Kromě toho věří, že mohou vysvětlit více, než se v realitě ukáže.

Neztratit orientaci je hodně namáhavé.

ZEIT: Můžete jmenovat nějaký příklad?

Butter: Vezměme si pas Muhammada Atty, který byl nalezen na chodníku před Světovým obchodním centrem. Pro spiklenecké teoretiky je to jasná věc: položila ho tam CIA, aby se stal podezřelým. Že musel pas vypadnout z evidentně zcela zničeného letadla, je také těžko představitelné. Někdy je ale skutečnost zkrátka nesmyslná a těžko představitelná. To ale nechtějí spiklenečtí teoretikové přijmout. U nich vždy vše vychází, neboť přece může být jen jedno vysvětlení.

ZEIT: Jsou i konspirační teorie, které se ukáží jako pravdivé? Kdo by si před 10 lety myslel, že nás všechny může odposlouchávat NSA?

Butter: Předpokládaná spiklenecká teorie nemusí být 100% mylná. Já si například myslím, že jsou dobré důvody věřit, že Lee Harvey Oswald nejednal při zavraždění Kennedyho sám. Zřejmě měl komplice, i když jich nebylo mnoho. Zcela jinak to vypadá s tvrzením, že tak velkou událost jako 9/11 naplánovala americká vláda. Kdo všechno by musel být zasvěcen! Přesto za posledních 15 let nevystoupil nikdo na veřejnost, aby spiknutí rozkryl – navzdory WikiLeaks, internetu a skutečnosti, že byla Bushova vláda extrémně neoblíbená.

ZEIT: To je právě to velké spiknutí!

Butter: To říkají i spiklenečtí teoretici a imunizují se tak proti jakémukoliv argumentu.

ZEIT: Z čeho vůbec pramení sklon k víře v konspirace?

Butter: To má dlouhou tradici. I George Washington a Abraham Lincoln věřili v konspirační teorie. Jeden z nejslavnějších Lincolnových projevů je ukázkovým příkladem: mluví v něm o údajném spiknutí vlivných politiků, kteří nechtějí zachovat otroctví jen na jihu, ale chtějí ho rozšířit na celou zem. Většina amerických prezidentů byli příznivci konspiračních teorií.

ZEIT: A v Německu?

Butter: Ani v Německu to nebylo příliš jiné. Dlouhou dobu byla víra ve spiklenecké teorie zcela normální. Historikové to odůvodňují sekularizací. Dříve lidé věřili v moc Boha, který tahá za všechny nitky. To během osvícenství postupně mizí. Zároveň však nejsou lidé v 18. století ochotni uznat, že komplexní společnosti vytváří věci, které nikdo nezamýšlel. Musí tedy být někdo, kdo vše plánoval. Jen to už není Bůh, ale spiklenci. To se změnilo teprve v polovině 20. století. Po roce 1945 se z pojmu „spiklenecká teorie“ stala nadávka.

ZEIT: Co bylo impulzem?

Butter: Bylo to pochopení, co vše mohou konspirační teorie způsobit. Jak národní socializmus tak i komunizmus stojí na takových teoriích. Karl Popper ve své po 2. světové válce vydané knize s názvem Otevřená společnost a její nepřátelé poprvé použil pojem „spikenecká teorie“ tak, jak ho dnes známe. Měl tím na mysli vulgárně marxistické názory.

ZEIT: Nevděčíme současné atraktivitě spikleneckých teorií v těžko uchopitelné složitosti moderního světa?

Butter: Skutečnost byla vždy složitá. Dříve jsme však více spoléhali na experty, kteří onu složitost dokázali uspořádat a vysvětlit. Dnes jsou klasické hierarchie vědění a poznání stále více zpochybňovány. I díky samotné Wikipedii je expertní posudek obcházen více, než kdy dříve. To může být hodně pozitivní, skrývá to však i velká nebezpečí.

Skutečnost byla vždy složitá.

ZEIT: Když si každý splácá svou pravdu, jak pak ještě může dojít ke konsensu? Jak diskutovat s lidmi, kteří nejsou přístupní obvyklým argumentům?

Butter: To je opravdu těžké. Existují empirické experimenty, při kterých byli konspirační teoretici konfrontováni s přesvědčivými protiargumenty. Výsledkem bylo, že po té věřili ve vlastní teorie ještě více, než předtím.

ZEIT: Jak je to možné?

Butter: Je to zřejmě podobné, jak to v životě často chodí: z nějaké pocitu se rozhodneme pro určitý názor a pak si hledáme argumenty, které se k němu hodí. A každý protimluv vede k tomu, že se ještě křečovitěji držíme svých pozic. Spolupracuji s více než 100 dalšími vědci v jedné velké evropské síti pro výzkum konspiračních teorií a napříč všemi disciplínami docházíme ke stejnému závěru: se zapřísáhlými spikleneckými teoretiky nelze diskutovat. Přesto musíme jejich teorie rozkrývat.

Každý protimluv vede k tomu, že se ještě křečovitěji držíme svých pozic.

ZEIT: Proč vůbec?

Butter: Abychom přesvědčili ty lidi, kteří na ně ještě nevěří, ale mají k tomu náchylnost.

ZEIT: Dalo by se říct preventivně.

Butter: Prevence mi příliš připomíná nemoc nebo kriminalitu. Ale musíme se pokusit, aby už školáci pochopili, jak funguje společnost, proč není blog soukromé osoby stejně důvěryhodný jako renomovaný deník. Proč se nedají dějiny plánovat roky dopředu. Jde o kulturní, digitální a historické vzdělávání.

ZEIT: Co když jsme během nenucené večeře se známými najednou konfrontováni s divokými teoriemi?

Butter: Pro takové situace jeden můj kolega navrhl následující: ještě si přisaďte a z voleje zkonstruujte tu nejabsurdnější teorii, která vás v ten okamžik napadne. Podle hesla: „Vždyť se pohybuješ jen po povrchu!“ Nabádám ovšem k troše opatrnosti,  obzvlášť v okruhu známých to může totiž vést ke značným iritacím.

ZEIT: Odhlédneme-li od osobní roviny: jak s tím mají nakládat média? Viz heslo „lžimédia“.

Butter: Mohli bychom říci, že tzv. mainstreamová média lidé už beztak nevnímají a tudíž je nemohou dosáhnout. Přesto platí: i když se ke spikleneckém teoretikům nedostaneme, musíme se starat o pochybovače. Proto novinářům nezbývá nic jiného, než se starat o racionální argumenty a vše vysvětlovat znovu od začátku.

ZEIT: Brzy bude v osobě Donalda Trumpa sedět v Bílém domě někdo, kdo nastoupil se slibem, že skoncuje s velkým spiknutím. Nevezme to konspiračním teoretikům vítr z plachet?

Butter: To jsem si také myslel. Během volební noci zazněly reakce překvapených Trumpových příznivců, kteří se divili: „To bych nikdy neřekl, já si myslel, že jsou volby zmanipulované.“ Přesto v tomto ohledu nepanuje žádná jistota. Pokud by například Trump část svých radikálních slibů nezrealizoval, budou spiklenečtí teoretici opět cítit zadostiučinění. Pak budou říkat: „I Trump musel ustoupit temným silám.“




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: