Proč zanechávají teroristé na místě činu doklady?

V kabině tahače, ve kterém v pondělí večer seděl terorista, aby ho nasměroval do davu, byly nalezeny doklady o povolení k pobytu, které vyšetřovatele přivedly na stopu podezřelého Anise Amriho. Není to poprvé, co po sobě zanechali teroristé na místě činu doklady. Článek pro Bild.de napsal Björn Stritzel.

Terorista IS Mohamed Lahouaiej-Bouhlel, který 14. července tohoto roku vjel do slavících lidí v Nice a zabil nejméně 86 osob, po sobě v kabině nákladního vozu také zanechal průkazy totožnosti.

V automobilu, ve kterém z místa činu prchal terorista Said Kouachi, byly rovněž nalezeny doklady. Kouachi spolu se svým bratrem Cherifem krátce předtím přepadli redakci satiristického časopisu Charlie Hebdo, kde zavraždili 12 lidí. To se stalo 7. ledna 2015.

Proč u sebe mají teroristé při útocích doklady?

Jednak to má zcela praktické důvody: v případě kontroly se tak mohou prokázat.

Džihádistickým teroristům, kteří spáchají sebevražedný atentát nebo útok, při kterém mohou počítat se ztrátou života, záleží na tom, aby byli s činem spojováni. Ať už pomocí dodatečného nezpochybnitelného přiznání, např. pomocí mučednického videa, nebo právě prostřednictvím průkazu totožnosti.

Logika sebevražedného atentátníka, který nasazuje své tělo jako zbraň, se řídí narcistickým přeceňováním vlastního významu: ve jménu zdánlivé a vyšší autority rozhoduje atentátník o osudech o lidí, do nichž projikuje vlastní pocity a namlouvá si, že je spolu s objekty své chorobné projekce zničí.

Mezi džihádisty je věčné spojení vlastní identity s krvavým činem vždy chápáno jako očista od hříchů, u narcisticky narušených jedinců tedy zaujímá vysoké postavení na hodnotovém žebříčku.

Umístění dokladů totožnosti na místě činu představuje jednoduchou možnost, jak toho dosáhnout. Rovněž je tak uskupení, v jehož jménu byl útok proveden, signalizováno úspěšné provedení úkolu.

Zanechání dokladů na místě činu však může sloužit i jiným, strategickým cílům.

Jeden z teroristů, který se během pařížských útoků 13. listopadu vyhodil do povětří poblíž Stade de France, u sebe měl padělaný syrský pas, vystavený na jméno Ahmad Al-Mohammad z Idlibu.

IS tento pas zřejmě dokázal vystavit proto, že se mu při dobytí větších měst na území východní Sýrie do rukou dostala infrastruktura, potřebná k vystavení „pravých“ pasů.

Skutečná identita teroristy dosud nebyla prokázána, nejspíš se však jednalo o Iráčana. Tomu nasvědčuje minimálně jeho bojová přezdívka, jakou ho ve videu zveřejněném po atentátech nazývá IS.

Zanechaný pas hrál pro IS důležitou úlohu

Atentátník zřejmě cestoval do Evropy s uprchlíky, mezi nimi s tisíci Syřany, kteří utíkali především před terorem Assadova režimu, ale také tzv. Islámského státu.

Islámský stát neustále odsuzuje Syřany, kteří před ním utíkají na západ, neboť silně nabourávají jeho vlastní image.

Okolnost, že tisíce Syřanů raději zanechají veškerý majetek ve své vlasti a vydají se na životu nebezpečnou cestu přes Středozemní moře, odhaluje, jak je teroristická propaganda neúčinná. Pokroucené realitě, slibující džihádistickou zemi Utopia, „stát muslimů“, slibovaný „kalifem“ Abu Bakrem al-Bagdádím, nikdo nevěří.

Proto musí být ti, kteří dávají přednost nebezpečnému útěku na západ před životem v „kalifátu“ pod vládou IS zostuzeni a zatraceni, jak názorně ukazuje IS v desítkách videjích.

Navíc stratégové a propagandisté IS velmi pozorně sledují diskuze a veřejné mínění v Evropě a samozřejmě jim neuniká, jak lidé i politici reagují na obrovskou výzvu, kterou představuje uprchlická krize.

Nepřátelský postoj evropských vlád vůči uprchlíkům leží v nejvlastnějším zájmu IS. Uprchlíci totiž mají být postaveni před jednoznačné rozhodnutí: buď život mezi nepřátelsky naladěnými „nevěřícími“, nebo život pod nadvládou IS.

Ani v případě berlínského atentátníka Anise Amriho tedy není vyloučené, že jeho povolení k pobytu, které zanechal v kabině kamionu, mělo demonstrovat jeho status uprchlíka.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: