Vnitřní bezpečnost: do zbroje!

REKLAMA

Povede přítomnost po zuby ozbrojených policistů v ulicích k vyšší bezpečnosti? Soudě podle gest českého ministra vnitra, pak určitě ano. Různé poznatky z bezpečnostní oblasti našich německých sousedů (kteří s tím mají přece jen o trochu více zkušeností) přináší článek Tobiase Landwehra z Die Zeit. Nezabývá se ovšem aspektem ozbrojování civilistů, který u nás tak rozdmýchává emoce, neboť na podobný nápad u našich sousedů ještě nikdo nepřišel. Zřejmě proto, že by pak rovnou mohli dětem rozdat sirky za účelem snížení výskytu požárů. Nejnovější nápad ministra Chovance, odporující všem analýzám a studiím bezpečnostních expertů, však nasvědčuje tomu, že se část české vlády zřejmě definitivně vydala cestou rozdmýchání emocí a cíleného šíření paniky.

Excesy v Kolíně nad Rýnem, útoky v Mnichově a v Berlíně – politici kvůli větší bezpečnosti požadují více zbraní a dohledu. Otázkou však zůstává, co vyzbrojování přinese.

Německo zažilo rok nejistoty. Během silvestrovské noci (2015/16, pozn. překl.) bylo oloupeno a sexuálně obtěžováno mnoho žen. V červenci napadl útočník lidi ve vlaku sekerou, jiný se o měsíc později v Ansbachu vyhodil do povětří. Také v srpnu pak útočník během svého amoku zastřelil devět osob, v prosinci pak následoval atentát na berlínský vánoční trh. Zemřelo minimálně 12 lidí. Každá z těchto událostí vyvolává otázku: je ještě Německo bezpečnou zemí? Musí země na toto násilí a teror zareagovat? A pokud ano, tak jak?

Někteří na to mají jasnou odpověď: ano, život se stal nejistým. Policie je bezbranná až neschopná, aby bránila národ. Především ministr vnitra Thomas de Maizière a předseda shromáždění zemských ministrů vnitra Klaus Bouillon proto požadují vyzbrojení policie. Jsou přesvědčeni, že:

  • země musí být lépe hlídána. Monitorování zabrání takovým případům jako v Kolíně nad Rýnem, amokům a atentátům.
  • policie potřebuje těžší zbraně: automatické zbraně, dlouhé zbraně a obrněná vozidla. Jen tak lze zabránit atentátům a hromadným trestným činům.
  • země jako Francie nebo Španělsko se dávno vyzbrojily – lidé tam proto žijí daleko bezpečněji.
  • když bude policie vidět a bude ukazovat zbraně, cítí se každý okamžitě v bezpečí.
  • policie a speciální policejní jednotky se samy s terorizmem nevypořádají. Potřebují podporu armády.

Je to rozsáhlá sbírka tezí. Kriminologové, odborníci na konflikty a psychologové se léta zabývají ověřováním pravdivosti těchto výroků. Některé se dle dnešního stavu věcí dají dokázat, jiné jsou jasně vyvráceny – a pro další prostě neexistují data, aby se daly věrohodně posoudit.

Kamery trestným činům nezabrání

Kriminolog Friedrich Lösel se zasazuje pro více kamer ve veřejném prostoru. Ne však proto, že by se za jejich pomoci dalo zabránit atentátům: „Ve Velké Británii, kde je plošné monitorování prostřednictvím kamer již dávno realitou, výzkumy ukazují, že preventivní dopad je velmi malý“, říká Lösel, který jakožto bývalý ředitel kriminologického ústavu University of Cambridge spolkové vládě několikrát radil v otázkách bezpečnosti. K porušení zákona bude docházet ve stejném měřítku. „Kamery jsou však výhodou při objasnění případů. Proto by měla být strategická veřejná místa, jako např. nádraží, hlídána. To ukazuje i příklad silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem“, dodává Lösel.

I bostonský kriminolog Brandon Welsh dochází ve své studii k zjištění, že vliv monitorování prostřednictvím videa na násilné trestné činy – rvačky, útoky nožem a také atentáty – je minimální (Criminology and Public Policy: Brandon Welsh & David Farrington, 2004). Oproti tomu je vliv bezpečnostních kamer větší u trestných činů vloupání.

Automatické zbraně jsou nebezpečím pro nezúčastněné

Den po berlínském útoku požadoval předseda shromáždění zemských ministrů vnitra Klaus Bouillon v televizní stanici ARD, aby byla policie vyzbrojena automatickými zbraněmi. U zmíněných zbraní stačí stisk spouště k vystřelení dávky. U ruční střelné zbraně je oproti tomu potřeba pokaždé znovu stisknout spoušť. Bouillonovi to připadá příliš pomalé. Jen s automatickými zbraněmi by měli policisté nad pachateli navrch, v Berlíně by třeba zastavili pachatele na místě.

Nasazení automatických zbraní ve veřejném prostoru, tedy např. na letišti nebo na vánočním trhu, kde se pohybuje mnoho lidí, nemůže nikdo myslet vážně.

Dle názoru odborníků to je sporný názor, navíc nepraktický: „Nasazení automatických zbraní ve veřejném prostoru, tedy např. na letišti nebo na vánočním trhu, kde se pohybuje mnoho lidí, nemůže nikdo myslet vážně“, říká Hans-Jörg Albrecht, vedoucí kriminologického oddělení pro zahraniční a mezinárodní právo na Institutu Maxe Plancka. „Vybavit pochůzkáře automatickými zbraněmi je nesmysl.“ V chaotickém prostředí panujícím po atentátech zasáhnou automatické zbraně spíš nezúčastněné osoby než samotného útočníka.

Pušky místo samopalů

Kriminolog ale také říká: ruční palné zbraně, které doposavad policisté nosí, mají v případě potřeby moc malý dostřel na to, aby včas zastavily útočníka. Pokud by se rozhodlo vybavit policii jinými zbraněmi, doporučuje Albrecht vyzbrojit ji puškami, které používají zásahové a speciální jednotky už nyní. Policisté by však tyto zbraně neměli mít ustavičně u sebe, ale měli by je používat jen v případě zásahů.

Ne, francouzští policisté nehlídkují se samopaly

„V jiných evropských zemích je to běžné“ a také úspěšné – těmito slovy zdůraznil Bouillon ve vysílání ARD svůj požadavek na militarizaci policie. Albrecht tomu ale odporuje: dokonce ani ve Francii, která se po pařížských atentátech nachází ve výjimečném stavu, tomu tak není. „Francouzští policisté nepobíhají po ulicích se samopaly. Stejně tak jako španělští nebo italští policisté. Na francouzských nádražích narazíte na strážce pořádku s automatickými zbraněmi, to je pravda. Ale jsou to příslušníci Cizinecké legie, ne policisté“, vysvětluje kriminolog.

Státy potrefené terorem jako je Belgie nebo Francie, navíc k posílení policie ve zvýšené míře nasazují vojenské jednotky. Oliver Malchow, spolkový předseda odborové organizace německých policistů je však skeptický: „V poslední době jsem byl často v Bruselu. Tam nyní stojí vojáci v bojových uniformách se samopaly na prsou a s helmou na opasku.“ Policie skoro nejezdí, za to se však všude pohybují vojenská vozidla, dodává. „Pocit, který jsem měl, rozhodně nebyl: Ještě štěstí že tu jsou, vyzařuje z nich bezpečnost.“

REKLAMA

Vyzbrojování je jen předstíráním bezpečnosti

Pocity, které zažíval Malchow, jsou v psychologii známy jako negativní priming (více o primingu např. v článku National Geograhic, pozn. překl.). Většina Němců vnímá armádu prostřednictvím médií. Těžce vyzbrojené vojenské síly se nasazují především ve válce, proti povstalcům nebo při teroristických útocích. Protože se objevují vždy v souvislosti s nebezpečnými situacemi, spojují se často zbraně s ohrožením – i když slouží k ochraně a žádné konkrétní nebezpečí nehrozí.

Je nasnadě, že vyzbrojování nemá nic společného s objektivní bezpečností.

Opakem je pozitivní priming. Psychologové ho pozorují například u osob, které během nebezpečných situací stojí pod ochranou  ozbrojených jednotek. Studie také ukazují, že tento efekt mohou mít i časté a pozitivní zprávy o vojenských jednotkách. K tomu však v Německu dochází pouze ve velmi výjimečných případech, proto má většina stejné vnímáni jako Malchow. Zatím.

Co však psychologové považují za významnější, je, že subjektivní pocit bezpečnosti je sám o sobě zavádějící. „Je nasnadě, že vyzbrojování nemá nic společného s objektivní bezpečností“, říká Katrin Streichová, zástupkyně vedoucího Institutu pro psychologii a management ohrožení v Darmstadtu. To lze pozorovat v zemích, jako je například Francie, kde i přes policejní těžkooděnce a vyzbrojené vojáky panuje vysoká kriminalita. „V segmentu terorizmu se možná pomocí policejní prezence podaří snížit počet náhodných pachatelů. Dobře organizovaný terorizmus se tím však zadržet nedá, ten nanejvýš změní druhy svých útoků.“

Policie nepotřebuje pomoc armády

Někteří politici, mezi nimi i předseda shromáždění zemských ministrů vnitra Klaus Bouillon, zpochybňují, že by v současné chvíli ozbrojení policisté na vytvoření objektivní bezpečnosti stačili. V případě velkých teroristických útoků, jako v Paříži v listopadu 2015 nebo v Bombaji v r. 2008, během nichž byla na týdny postižená celá velkoměsta, by byli bezesporu přetíženi. Proto by měla v případě ohrožení mít možnost zasáhnout armáda a postarat se na domácí půdě o bezpečí. Jen pokud bude toto zaručeno, mohou se obyvatelé cítit v bezpečí, hlásá toto pojetí.

Během posledních 50 let nedošlo v Evropě k jedinému teroristickému útoku, při kterém by nasazení armády mělo smysl.

„Tento požadavek je zcela zbytečný“, domnívá se Albrecht z Institutu Maxe Plancka. „Během posledních 50 let nedošlo v Evropě k jedinému teroristickému útoku, při kterém by nasazení armády mělo smysl. Bundeswehr nemůže svým výcvikem, technikou a výzbrojí přispět ničím, čím už policie nebo spolková policie nedisponuje.“

Speciální komanda jsou dostačující

S tím souhlasí i Oliver Malchow z odborů německé policie. Armáda se nehodí pro vnitřní nasazení, říká. Její výzbroj a výcvik jsou namířeny proti vnějšímu nepříteli. Navíc nesestává německá policie pouze z pochůzkářů, ale i z policejních rezerv a Komanda pro zvláštní účely (SEK – Sondereinsatzkommando). Ty tvoří zálohy pro nouzové situace.

Program SEK vznikl jako reakce na první velký teroristický útok ve Spolkové republice Německo, na mnichovský olympijský atentát v létě 1972. Proti teroristům vyzbrojené SEK může být dle údajů Malchowa nejpozději do 90 minut na místě činu. Těžkými zbraněmi a ozbrojenými vozidly vyzbrojená místní policie dokáže mezitím tento časový interval překlenout.

Více policistů místo více zbraní

Jestli tedy lze zmírnit nebezpečí terorizmu silnou zbrojí, je otázkou. „Zatím neexistuje žádná studie, která by dokumentovala kauzální souvislost mezi nárůstem nebo poklesem teroristických útoků a zvýšené nebo snížené policejní prezence“, říká kriminolog Lösel.

Zatím neexistuje žádná studie, která by dokumentovala kauzální souvislost mezi nárůstem nebo poklesem teroristických útoků a zvýšené nebo snížené policejní prezence.

K útoku nákladním automobilem v Nice došlo během výjimečného stavu a za přítomnosti armádních složek. „Pokud se lidí úplně radikalizují, nepomůže žádný dohled, žádné zbraně a žádná policejní přítomnost“, dodává k tomu Lösel. V jiných případech však dokáže samotný vyšší počet policistů trestným činům zabránit. „Z novější empirické studie vyplynulo, že zesílená policejní přítomnost snížila efektivně kriminalitu v času i prostoru – nezávisle na výzbroji.“ Často se tvrdilo, že se tím kriminalita pouze přesune jinam.

Již v létě spolkový ministr vnitra Heiko Maas jménem SPD a unijních zemských ministrů vnitra oznámil, že chce přijmout až 15.000 nových policistů. Není však jasné, odkud má personál přijít. V listopadu schválil vládní kabinet návrhy zákonů, které mají za cíl rozšíření kamerového monitorování veřejných prostor. Bez ohledu na prokázanou účinnost: Německo s vyzbrojováním už dávno začalo.

REKLAMA

ZANECHTE ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno