Lži se nyní nazývají „alternativní fakta“. Donald Trump reaguje dutými frázemi jako dokonalý autokrat. Je to jeho trik, aby rozložil odpor. Článek profesora Stanfordské univerzity Adriana Dauba vyšel v deníku Die Zeit.
Co vše jsme se od zvolení Donalda Trumpa prezidentem nedozvěděli o bublinách. Zabaleni do svého kokonu z bio zeleniny a cappuccina se sojovým mlékem „elity“ údajně zaspaly „pravou Ameriku“. Po Trumpově prvním víkendu v úřadu panuje spíš dojem, že je ve skutečné bublině uzavřen sám prezident. Když během soboty obrovské demonstrace Trumpových odpůrců zastínily inauguraci, využil Trump svou první řeč ve funkci na to, aby se s médii hádal o sledovanosti. Svého tiskového referenta Seana Spicera pověřil, aby svou první tiskovou konferenci rovněž strávil sporem s médii.
Spicer nabídl „alternativní fakta“, vysvětlila později Trumpova poradkyně Kellyanne Conwayová na televizní stanici NBC. Jak tak často poslední dobou, snesla se na Trumpův tým sprška sarkastické kritiky. Americký lexikon Merrian Webster pohotově tweetoval definici slova „fakta“, jen pro případ, že by se jednalo o komunikační problém. Ověřovatelé faktů z médií už poněkolikáté prokázali, že tvrzení Conwayové byla stejně nepravdivá, jako předchozí Trumpova a Spicerova tvrzení.
Je trochu s podivem, že se formulace Conwayové o „alternativních faktech“ setkala s takovým ohlasem. Obzvlášť když absolutizovaný cynizmus, jehož zhmotnění toto slovní spojení představuje, je jedinou hodnotou, které je Trump od začátku předvolební kampaně věrný. Trump a jeho lidé lžou bez jakéhokoliv studu – i když jim to může být okamžitě dokázáno, i když jim je oponováno, i když jim to nic nepřinese.
Školní tyran proti hledačům pravdy
Tiskem v USA lze sice manipulovat, spoléhá se ale na to, že je aspoň obelháván kompetentně. S tím si Trumpovi lidé už hlavy nelámou. Už během předvolební kampaně bylo jasné, že Trumpovi reprezentanti u CNN nemají prezentovat fakta, ale plácají naprosté hlouposti. Že to jsou jen mocenské hrátky, je jasné i Trumpovým voličům. Radovali se z toho, jak školní tyran pořádně zatápí hledačům pravdy. V Alence v říši divů říká Valihrach (Humpty Dumpty), že význam slov nabízí jen jednu otázku: „kdo má moc – a to je vše“.
Ale možná že americký „mainstreamový tisk“ se svou fixací na „vyváženost“ až v sobotu opravdu pochopil, že Trumpův tým vyrazil s arzenálem nových autokratů. Že není volebním škádlením nazvat Steva Bannona náckem, protože Steve Bannon opravdu nácek je. Že Trump vědomě všechny instituce, autority a záruky, které by mohly poskytnout lidem oporu v jejich odporu, demontuje. A že je, jak už rozpoznali George Orwell a Viktor Klemperer, prvním logickým krokem v cestě ke zničení liberální demokracie prohlášení faktů za nástroj moci.
Trump úmyslně prodloužil předvolební boj v permanentní revoluci. Nesnaží se dosáhnout konsensu nebo přesvědčit své protivníky, nýbrž nadále hledá konstantní zpětnou vazbu ke 40 % Američanů, kteří ho podporují. Nutí média přijmout hru na „alternativní fakta“. Neboť bez těchto faktů nelze Trumpově týmu položit jedinou otázku, pouze se s nimi hádat. Pokud konsens, tak pouze s Trumpovými alternativními fakty.
Pravda a její příznivci jsou mu ukradené
Tento druh epistemického a sociálního uzavření je z diktatur známý. Tam, kde potřebuje autoritář svou politikou oslovit pouze své příznivce a zbytek obyvatelstva se nepokouší přesvědčit, ale zastrašit. Přirovnání s Orbánovým lhaním nebo Putinovou preclíkovou logikou nelze smést ze stolu, avšak přímost, s kterou jsou popírány lehce ověřitelné skutečnosti, nasvědčuje, že právě to je zde smyslem věci. Není náhodou, že Spicer lhal právě o průvodu Women’s March: vysvětlil občanům, kteří právě demonstrovali proti novému prezidentovi, že ve skutečnosti nic takového nedělali.
Trump svou bublinu sdílí s bílou střední vrstvou, která ho dostala do Bílého domu. I ona žije ve světě, ve kterém slouží pravda pouze životnímu stylu: i jim jde více o to, aby fakta odpovídala jejich pravdě, než aby byla objektivně pravdivá. I pro ně nemá kriminalita, hospodářství nebo zahraniční politika nic společného s fakty, statistikou nebo trendy, ale s pocity. Část voličů ztroskotala na realitě komplexní, multikulturní velmoci a stáhla se do světa svých fantazií. A Donald Trump je zosobněním jejich ústupu.
Trump vládne pokrčením ramen
Obrací se jen na ně, přežvýkává jejich fakta a narativy – a všechny ostatní releguje k nevítaným hostům. Ti, kdo v liberální demokracii představují veřejnost – experti, byrokrati, politici, čtenáři novin, akademici – jsou kolektivně marginalizováni. Prezident jim rozdal náhubky a častuje jejich hodnoty – objektivitu, férovost a výměnu názorů – pokrčením ramen. Doufá, že jednou budou na jeho vládu také reagovat pouhým pokrčením ramen.
Ale jak také ukázaly sobotní protestní průvody, nevítaní hosté nemají v úmyslu se trumpovskému newspeaku podřídit. Občanská společnost v USA je silnější než v Maďarsku, Rusku nebo v Turecku. Je nepravděpodobné, že ji bude Trump schopen trvale efektivně potlačovat. Pokusí se ji ignorovat a sázet na to, že bude jednou přesvědčena o své vlastní bezvýznamnosti. O tom, že není pravou Amerikou.
Demonstrace z 21. ledna byly první mocnou odezvou. Bude potřeba mnoha dalších, aby se podařilo zastavit rozklad americké občanské společnosti.
Adrian Daub je profesorem srovnávací literatury na Stanfordské univerzitě a věnuje se hlavně výzkumu na pomezí literatury, hudby a filozofie 19. století. Je autorem mnoha knih a přispívá do deníků Neue Zürcher Zeitung, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Die Zeit a Huffington Post.
