Emmanuel Macron: člověk, kterého byste chtěli mít za kamaráda

Francouzská politika je stará a elitářská, on je mladý a boří zažitá tabu. Mladí Francouzi díky němu znovu objevili politiku. Příspěvek Camilly Cohrsové pro Die Zeit Campus.

Emmanuel Macron Francouze nadchnul. Jeho vystoupení navštěvují tisíce lidí a více než 185.000 se jich mezitím přidalo k jeho hnutí. To se nazývá En Marche, což by se dalo přeložit jako Vpřed.

Macron opustil v srpnu Parti socialiste a nyní vystupuje jako nestraník. V současné době se v průzkumech nachází na druhém místě, jen několik málo bodů za Marine Le Penovou. Mezi jeho příznivci se nachází mnoho mladých lidí, někteří z nich ve svém volném čase pro teprve 39letého Macrona organizují volební kampaň. Co je pohání? Pojďme se podívat na názory 3 z nich.

Thomas Lehmann, 20 let

Angažuje se u En Marche v Berlíně. Studuje sociologii, historii a práva.

Když něco dělám, tak s nasazením

Francouzská politika je stará a elitářská. Francouzi na ni už nemají náladu. Emmanuel Macron je jiný. Studoval filozofii, skončil ale na ministerstvu hospodářství. Kromě toho je ještě mladý. Zní to sice banálně, pro mnoho Francouzů to ale je velkou změnou.

Byl jsem zkrátka zvědavý. Proto jsem v létě napsal Macronovu hnutí, že bych pro ně chtěl v Berlíně pracovat. V září jsme pak konečně založili En Marche Berlin – ve třech pomocí facebookové stránky. Mezitím máme 1.000 lajků a 40 aktivních členů. Naši skupinu vede Francouz, který zde založil start-up. Já mám na starosti témata pro mladé.

Společně organizujeme přednášky a diskuze, v únoru například s Daniel Cohn-Benditem ze strany Zelených a s politologem a odborníkem na demokracii Wolfgangem Merkelem. V lednu zde byl samotný Macron. Pořádali jsme setkání, na které přišlo zhruba 250 Francouzů. Měl jsem tam přednášku o Erasmu. Miluji, když se do věcí zcela ponořím. Hraji také rugby a vystupuji jako kouzelník. Když něco dělám, tak s nasazením.

Mladý, liberální a ambiciózní

Oznámení bývalého ministra hospodářství, že chce nastoupit do dubnových prezidentských voleb, vyvolalo v řadách levice i pravice neklid. Macron je považován za velmi ambiciózního, jeho hnutí En Marche představuje pro zavedené strany ohrožení. Pro mě Macron symbolizuje především Evropu. To je pro mě důležité. Vyrůstal jsem ve Francii, ve 12 letech jsme se ale přestěhovali do Berlína. Můj otec znal Německo z dětství. Jeho matka, komunistka, ho tenkrát o prázdninách poslala do NDR. Byť dospěl k úplně jinému politickému přesvědčení, na Berlín má pořád dobré vzpomínky. Chtěl mojí sestře a mně ukázat jinou kulturu. Kromě toho je fanouškem berlínské opery.

Letos jdu poprvé volit. Koho bych volil předtím, nevím. Moje rodina je spíš středo-pravicově orientovaná. O politiku se zajímám teprve od komunálních voleb v r. 2014. V některých regionech tenkrát získala mnoho hlasů Front National. To mi nahnalo strach. Tato strana představuje pravý opak dobré budoucnosti. François Mitterrand kdysi řekl: „Le nationalisme, c’est la guerre“ – nacionalizmus představuje válku.

Evropská unie – tabuizované téma

Ve Francii představuje Evropská unie pro mnoho politiků tabuizované téma. Kromě těch, jako Marine Le Penová, kteří EU odmítají. Já bych ale chtěl, aby Evropa dále srůstala. Jen tak můžeme ve světě obstát, například hospodářsky, ale také co se týká bezpečnosti nebo nebezpečí terorizmu. Macron toto tabu prolomil a staví svou předvolební kampaň na proevropských postojích. To je nové.

V Berlíně děláme také průzkumy, abychom zjistili, co se tady dělá lépe. Například koncem r. 2016 jsme se setkali se zakladatelem jednoho start-upu. Ve Francii je mnoho mladých lidí s dobrými nápady, kteří ale často odchází jinam. Třeba právě do Berlína. Chtěli jsme vědět, jaké zde jsou pracovní podmínky a co by se ve Francii dalo zlepšit.

Tyto výsledky mohou odhalit nový pohled na situaci ve Francii. Tam je vše velice přísné, ve škole, na univerzitě i ve firmách. To jsem sám zažil. Než jsem začal studovat v Německu, byl jsem v přípravné třídě, tedy „classe préparatoire“,  jedné francouzské elitní školy. Normálně trvá program tři roky, já jsem ho po roce ukončil. Během výuky jsem nemohl říct svůj názor, ani jsem si nemohl přizpůsobit rozvrh.

Oproti tomu se mladým lidem v Německu dostává více důvěry. I proto do Berlína přicházejí. Pokud zde pracují ve start-upu, mohou spolurozhodovat a dostanou zodpovědnost, kterou by ve Francii dostali až po několika letech. Kromě toho můžete dělat více vlastních rozhodnutí. Studuji v Berlíně sociologii a historii. Kromě toho dálkově studuji práva. V Německu to není problém, ve Francii by to nefungovalo.

Pierre Labret, 32 let

Podnikový poradce na volné noze a hudební producent, bydlí v Lyonu.

Co když nám chce jen prodat sen?

Když jsem v listopadu zaslechl, že chce Macron kandidovat, byl jsem nadšený. Macron  na mě udělal dojem: dobře mluví, je kultivovaný, chová se vždy přátelsky. Když mu novináři kladou otázky, odpovídá vždy přímo. Je to člověk, kterého byste chtěli mít za kamaráda. Ale co když nám jen chce prodat sen? Mezitím pochybuji, zda bych ho opravdu chtěl volit.

Moji přátelé a já jsme toho poslední dobou o Macronovi hodně četli a poslouchali jsme jeho projevy. Mluví hodně o sobě, své ženě a o svých velkých vizích. Je mezi tím ale jen málo konkrétního. Ještě nepředložil žádný pořádný program, z kterého by vyplývalo, co přesně chce prosadit. Před posledními volbami François Hollande také sliboval, že chce dělat sociální politiku, ale nedodržel to. Nechtěl bych svůj hlas opět promarnit.

Pomalu na mě začíná působit jako populista. Tento vývoj se mi nezamlouvá. Lidé mu fandí jako svému fotbalovému klubu. Jako by se už nejednalo o politiku, ale o zábavu. Před několika dny mluvil Macron v Lyonu. Chtěl jsem se tam spolu s přáteli podívat, dlouho jsme se na to těšili. V projevech, které jsem viděl na internetu, mluví volně, to působí přesvědčivě. U politiků, kteří předčítají z papíru, máte dojem, že si řeč nenapsali sami.

Když ale vyhrál primárky u socialistů Benoît Hamon, znejistěl jsem. Chtěl bych levicovou politiku. Macron je možná, co se týče hospodářských témat, příliš liberální. Po volbách by vše zprivatizoval, zavedl nový daňový systém, ale neudělal by nic pro sociální spravedlnost. Oproti tomu Hamona obdivuji již od 90. let. Dodržel vždy své slovo a je to pravý levičák. Nakonec jsme se rozhodli na shromáždění nejet.

Německo jako vzor?

Většina lidí, kteří chtějí volit Macrona, pochází z dobrých rodin. Jsou to děti lékařů, právníků nebo podnikatelů. Můj otec je zubař, který se vypracoval. Vyrůstal na chudém pařížském předměstí a je dodnes přesvědčeným levičákem. Mnoho jiných vyrůstalo v prostředí, které patří spíš k politickému středu a je hospodářsky liberálnější.

Já jsem umělcem a mám vlastní vydavatelství elektronické hudby. Přes něj prodávám své vlastní skladby a hudbu několika dalších přátel. Na volné noze platím vyšší daně než zaměstnanec. Macron slíbil, že to změní. To by pro mě samozřejmě bylo dobré. Macron se často odvolává na německou podnikatelskou kulturu. Nerozumím ale tomu, proč je najednou Německo velkým vzorem. Samozřejmě, jsou tu pozitivní příklady. Malé podniky mohou snadněji zaměstnávat i propouštět lidi, to je činí odolnější. Žil jsem 5 let v Berlíně. V některých týdnech jsem pracoval 45 hodin a vydělal málo. Nemyslím si, že to může být vzorem pro Francii. Spíš bych si představoval země jako Švédsko. Tam zkouší šestihodinovou pracovní dobu. Lidé pak mají více času pro sebe a více lidí může pracovat.

Definitivně jsem se ještě nerozhodl. Hamon nemá takové charisma jako Macron. Bude to mít složité, aby sehnal dost hlasů. Tábor konzervativní, liberální levice bude volit Macrona. Mám pocit, že i špička Parti socialiste kolem Hollanda a Manuela Vallse podporuje Macrona. Vlastně je Hamon skutečným outsiderem.

Servane Metzger-Corrigou, 24 let

Studoval evropské právo a politologii, je aktivní u Les Jeunes avec Macron, žije v Paříži.

„Yes, We Can“ energie

Politika mě vždy zajímala, nikdy jsem se však ještě neangažoval pro nějakou stranu. Žádná mě neoslovila. Smýšlím levicově, ale ne socialisticky. Přál bych si sociálnědemokratickou politiku, ale v Parti socialiste je mnoho politiků, kteří jsou na můj vkus moc levicoví. Na jaře 2016 jsme se pak s přítelkyní dozvěděli o Les Jeunes avec Macron. Řekl jsem jí, že bych se rád politicky angažoval, ale s žádnou ze stran se neztotožňuji. Jediný politik, který se mi zamlouval, byl Macron. Tehdy byl ještě ministrem hospodářství. Právě tehdy založili 4 lidé Les Jeunes avec Macron. Moje kolegyně 2 z nich znala. Poté co jsem se s nimi sešel, přidal jsem se k hnutí.

Kam až moje vzpomínky sahají, méme stejné politické strany, Parti socialiste, Republikány (dřív MUP) a Front National. Najednou je tu něco nového. Konečně mohu volit pro někoho a ne proti někomu. Mladí lidé jsou z Macrona nadšení. Nejen protože je bere vážně, ale také proto, že jim dává šanci něco změnit. Je to ta energie „Yes, we can„, která mě vzrušuje. Macron chce, abychom my – mladí lidé – politice něco přinesli. V jednom projevu na naší univerzitě prohlásil: „Jste dobří technokraté, ale to není to, co potřebujeme. Musíte myslet dál.“

V květnu jsem ukončil studium politologie v Bruggách a rozhodl jsem se vrátit do své vlasti, do Bretaně, a tam pracovat pro naše hnutí. V té době právě běžela Aktion La Grande Marche, což znamená „Velký pochod“. V různých francouzských regionech obcházeli dobrovolníci domácnosti a rozmlouvali s lidmi. Ne aby jim říkali, že mají volit Macrona. Ale aby zjistili, co si lidé myslí, co od politiky očekávají a co by se ve Francii mělo změnit. Vzal jsem si kvůli tomu na celé léto volno, protože jsem chtěl nutně udělat něco smysluplného. A chtěl jsem napomoci vrátit politice důvěru.

To je důležité, pokud chcete Francii pochopit: Francouzi se o politiku hodně zajímají, ale mají odpor k politikům. Se současnou politikou se neidentifikují, a proto možná nechodí volit. To ale neznamená, že jsou apolitičtí. Naopak, odjakživa jsme hodně politickým národem. V každé rodině kterou znám, se hodně diskutuje, i s dětmi. Vůbec si už nepamatuji, odkdy jsem se o politická témata začal zajímat, zajímalo mě to nějak odjakživa.

EU jako obětní beránek

Na mé první univerzitě jsem založil diskuzní kroužek. Université Panthéon-Assas v Paříži je zaměřena spíš konzervativně, já ale preferuji levici. Proto byly debaty vždy velmi kontroverzní, obzvlášť když šlo o témata jako Evropská unie, migrace nebo feminizmus. Tam jsem získal bakalářský titul z evropského práva, na Oxfordu pak magisterský. Pak jsem odešel do Brugg. Momentálně hledám práci, například ve finančním poradenství mladých firem, které potřebují podporu z EU. Chtěl bych se podílet na větším sblížení lidí s Evropskou unií.

Myslím si, že pro mladé jsou zajímaví 3 kandidáti: Le Penová, Macron a Jean-Luc Mélenchon, kandidát levicového volebního sdružení Front de gauche. Nechápu, čím mladé lidi přitahuje Front National. Marine Le Penová mluví celý život o svém strachu. Umí dobře mluvit a vyjadřuje se jasně. Mnozí ji volí proto, že nesnáší zbytek. „Už dost“, říkají, „politici jsou všichni stejní, jedno jestli jsou nalevo nebo napravo.“ Ten pocit chápu, ale od Le Penové a jejích příznivců jsem na hony vzdálen. Le Penová lže a EU si vybrala jen jako obětního beránka.

Macron je z nich jediný, kdo má program, který by mohl fungovat, který je realistický. Doufám, že se mladí lidé od Le Penové a Mélechona odvrátí a budou nakonec hlasovat pro Macrona.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: