Schulz říká zítra, ale myslí včera

Úvaha o Martinu Schulzovi, žhavém kandidátovi německých sociálních demokratů (SPD) na úřad spolkového kancléře. Pro Die Welt ji napsala Dagmar Rosenfeldová.

Včerejšek je jako táborový oheň – i když už vyhasl, sálá z něj ještě klamavé teplo. Tohoto klamavého žáru se nyní chopila SPD v začínajícím předvolebním boji: její kandidát na kancléře mluví o zítřku, ale myslí tím pouze včerejšek.

Stejně jako propaguje AfD návrat k omezenosti národního státu jako odpověď na výzvy současnosti, objevuje nyní SPD budoucnost Německa v sociálním státě předschröderovské éry.

Kdo se v r. 2017 dře s reformou, která ve svém jménu nese minulost (Agenda 2010), zaměňuje probuzení za opravování. V tomto principu je selhání už předem naprogramováno, zde se pohled zpět opravdu vyplatí.

Základní politická rozhodnutí minulých 20 let uskutečnily jako naschvál strany, které jim byly kulturně i obsahově nejvíce vzdálené:

Pacifističtí Zelení umožnili v r. 1998 první válečné nasazení Bundeswehru. Starostlivá SPD změnila zpustošený sociální systém na systém podpory a požadování.

Kancléřka vlastenecké CDU, která ještě v r. 2010 prohlásila „multikulti“ za ztroskotanou, definovala své Německo ochotou přijmout uprchlíky („jinak to není má země“).

Všechny tyto události mají společné to, že byl předvídatelný vývoj ignorován přístupem „pohoda, vždyť se nic neděje“, dokud nebyl tlak natolik velký, že bylo jednání nevyhnutelné. A pak se ho zkrátka museli chopit ti, kteří právě byli u moci.

To vedlo ke stranické nevypočitatelnosti. Například Schröderova Agenda 2010 vznikla především z nutnosti: Německu, chorému pacientovi Evropy, hrozilo selhání socioekonomického nervového systému. Tolik k současné touze po včerejšku, která se nyní kromě AfD probouzí i u SPD.

Pokud myslí Schulz vážně větu o korigování chyb, pak poučení z Agendy 2010 znamená, že je třeba se chopit předvídatelného, vymyslet řešení a prosazovat je, dokud není nutné přijímat rozhodnutí ve svěrací kazajce absence jiných východisek.

Přistěhovalectví, digitalizace, demografické změny – tato předvídatelná témata se dodnes nepřenesla přes statut verbálního folklóru.

To je chyba. Změnit to, by svědčilo o odvaze, ke které Frank-Walter Steinmeier, kterého SPD označuje za „svého“ prezidenta, nabádá.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: