Rozhodnutí o „právnické atomovce“ bylo pro Evropskou komisi osvobozujícím tahem, který ale dost možná přišel pozdě, píše ve svém dnešním komentáři o zahájení řízení podle Článku 7 proti varšavské vládě Die Welt.
„Představte si ve fotbale ošklivý faul. Jeden hráč zraní druhého a rozhodčí připustí, že by bylo namístě vyloučení. Ale přesto trvá na tom, že červenou kartu nevytáhne, protože by to pobouřilo veřejnost. Co byste na takové jednání řekli?“, pokládá řečnickou otázku Frans Timmermans, první místopředseda Evropské komise.
Protože Polsko dle míněné Evropské komise zrušilo nezávislost justice, chce Brusel své členy vyzvat, aby proti Polsku zahájili trestní řízení. To by v nejzazším a hodně nepravděpodobném případě mohlo vést až k přechodné ztrátě hlasovacích práv.
Brusel s tímto krokem dlouho váhal, až nakonec neměl jinou alternativu. Na tiskové konferenci po jeho oznámení se jedna východoevropská novinářka zeptala, zda Evropská komise myslela na to, jak kontraproduktivní toto „bezpříkladné rozhodnutí“, které ještě více posílíí vládnoucí antievropské nálady, je.
Holanďan Frans Timmermans, bývalý ministr zahraničí a důležitý zástupce předsedy Evropské komise Junckera je přesvědčeným Evropanem. Toto riziko si samozřejmě uvědomuje. Dva roky už Timmermans zkoušel všechny možnosti, jak Polsko od kontroverzní reformy soudnictví odvrátit: nabídky k rozhovorům, výzvy, výhrůžky, prosby, vyjednávání, apely, návštěvy, pozvání. Není nic, co by Brusel nezkusil.
Marně. Národně-konzervativní vládnoucí strana PiS se od svého záměru omezit nezávislost justice nenechal odvrátit. Proto nakonec Evropská komise na svém posledním letošním zasedání s těžkým srdcem řízení na základě Článku 7 prosadila.
Pro Brusel byl nejvyšší čas jednat, pokud Unie jako hodnotové a právní společenství neměla zcela ztratit na věrohodnosti. A to i přesto, že je téměř vyloučené, že by byly uplatněny nejtvrdší sankce. Ty totiž musí být schváleny jednohlasně a Maďarsko už s předstihem oznámilo, že bude rozhodně stát po boku Polska.
Uplatněním Článku 7 opravdu hrozí, že se odstředivé tendence ještě zvětší. Pravicově-katolická vláda úspěšně stylizovala Unii do role nepřátel Polska, v ostatních východoevropských zemích je situace obdobná. Evropská unie přesto dlouho váhala, v boji za zachování právního státu v Polsku už těžko něco pořídí. Tamní vláda už schválila 13 zákonů, které umožňují politice přímý zásah do všech soudů a státních zastupitelstev.
Přesto se Brusel nakonec rozhodl, že nečinnost by byla horším řešením. Červenou kartu nakonec opravdu vytáhl. Důsledky jsou ovšem jen těžko předvídatelné. Kdo ví, jestli to nakonec nepovede k výstupu Polska z EU – byť si to podle průzkumů Poláci nepřejí.
„Možná vláda vůbec nemá zájem po roce 2020, tedy po příštích parlamentních volbách a začátku fungování nového rozpočtu EU, ještě v Unii být“, řekla polská politoložka Renata Mienkowska týdeníku Die Zeit. Pokud se to Polsku finančně nevyplatí, mohlo by Evropskou unii opustit. „Bolí mě to říkat, ale vystoupení Polska z EU je naprosto možné.“
