Hans-Jörg Schmidt: „Rok české osmičky“

Nezávislý německý korespondent Hans-Jörg Schmidt napsal pro saský deník Sächsische Zeitung komentář o osudové roli "osmičky" v českých dějinách. Jsem rád, že má magazín POLITIQ možnost jeho text exkluzivně vydat v češtině.

Hned několik historických událostí má v r. 2018 kulaté nebo polokulaté výročí. Ne všechny byly zábavné.

První kulaté výročí se vztahuje k roku 1618 a je spojováno se zvláštností, kterou se Pražané proslavili – s defenestrací. „Praha“, vtipkuje britský humorista, „si mohla půlku veškerého utrpení ušetřit, kdyby měla menší okna.“  V roce 1618 došlo již ke druhé defenestraci. Tehdy podlehli dva katoličtí královští místodržící a jeden písař zemské přitažlivosti a početní převaze protestantských představitelů města: byli svrženi z oken Pražského hradu. Sice to pro ně dopadlo relativně dobře, tato událost však vedla až k třicetileté válce, která zničila Evropu a stála život třetinu její populace.

O 300 let později, v roce 1918, povstal z trosek Rakousko-uherské monarchie československý stát. 28. října byla v pražském Obecním domě hned vedle Prašné brány, vyhlášena republika. Byl to okamžik zrození svobodné a demokratické země pod vedením Tomáše G. Masaryka. Dodnes je 28. říjen českým národním svátkem, byť roku 1993 došlo k zániku společného československého státu. Mimochodem, na Slovensku není toto výročí považováno za státní svátek. Oproti tomu připravuje Praha na 28. října různé slavnosti. U příležitosti 100. výročí založení státu se má dokonce zase jednou odehrávat vojenská přehlídka.

Dlouhou dobu nebylo 1. Československé republice přáno. Její konec začal v r. 1938 s podpisem Mnichovských dohod. Ve víře, že tak ochrání Evropu před válkou, vydali britští a francouzští spojenci Československo Hitlerovi. Rozhodovalo se „o nás bez nás“, popisují Češi tento traumatický okamžik, tuto „mnichovskou zradu“. 1. října obsadily německé jednotky německou většinou obývané Sudety.

Československá armáda se bez obrany stáhla. Jednalo se o zamezení škod: obrana země by se neobešla bez velkých obětí a byla bez vyhlídek na úspěch. Aby k tomu nedošlo, obětovaly se Sudety. O rok později napochodovalo hitlerovské Německo do zbytku Čech, kde zavedlo tvrdý okupační režim. Po konci války získali rychle na síle komunisté. 25. února 1948 uspořádali pod vedením Klementa Gottwalda puč. Začala epocha stalinismu s inscenovanými procesy, kolektivizací, znárodňováním soukromého vlastnictví a pronásledováním občanské angažovanosti. Roku 1968 pak následuje pokus o reformu – Pražské jaro.

Nový stranický šéf Alexander Dubček chtěl socialismu vtisknout „lidskou tvář“. Především Moskva a východní Berlín to sledovaly s nedůvěrou, obávaly se, že by se Československo mohlo dostat ze sovětské sféry vlivu. A Walter Ulbricht se obával nebezpečí nákazy z Prahy a Bratislavy.

V noci na 21. srpna překročily tanky několika zemí Varšavské smlouvy československé hranice a zasadily reformním snahám krvavý konec. Odpor lidí pohasl a rozšířila se letargie. Ani kruté Palachovo sebeobětování začátkem roku 1969 se nestalo očekávaným signálem. Následovala šedá doba, éra „normalizace“, během níž se vyvozovalo „poučení“ z roku 1968.

Československo vnitřně ustrnulo. Když se dostal k moci Gorbačov, byl pražskými vůdci odmítnut. Paralely k NDR jsou na první pohled zjevné.

Rok 1988 by býval byl – ve smyslu „české osmičky“ – dobrým rokem pro pád komunismu. Ale vedení kolem prezidenta Husáka a stranického šéfa Jakeše ještě rok vydrželo. Nakonec se režim zhroutil – i pod dojmem tisíců uprchlíků z NDR na německém velvyslanectví v Praze – během několika dní.

S dramatikem a bývalým disidentem Václavem Havlem a ekonomem Václavem Klausem nastala zcela nová epocha, ve které došlo ke zlomu, když Čechy a Slováky omrzel společný život a nacionalismus na obou stranách řeky Moravy získal navrch. Nicméně zlom to byl zcela pokojný.

1. ledna před 25 lety vznikla Česká a Slovenská republika jako dvě samostatné země. Pro mnohé, především pro Čechy, to byl smutný den. Kolo dějin nemohli ovlivnit. Konec společného státu byl zpečetěn politiky. Oba sousedé si jsou však blíže než kdykoliv předtím, v EU, v NATO a ve spojení s Polskem a Maďarskem ve Visegrádské skupině. A v tomto duchu se bude polokulaté výročí nové české státnosti také oslavovat.

Překlad Jan Martínek, POLITIQ



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář:
ZDROJSächsiche Zeitung
Hans Jörg Schmidt je nezávislým německým korespondentem, žijicím od r. 1990 v České republice. Píše pro deníky Die Welt, Sächsische Zeitung, Neuer Tag Weiden, LandesEcho Prag, eurotopics.net, katolickou zpravodajskou agenturu KNA, Die Presse, Kleine Zeitung a Weserkurier. Jako hostující komentátor psal i pro Newsweek Česko, Respekt, Lidové noviny, Aktuálně.cz, Hospodařške noviny, Mladou frontu Dnes nebo vystupoval v České televizi, Českém a Slovenském rozhlasu a na Seznam-TV. Je také autorem několika knih o České republice, v němčině mu vyšly "Tschechien - eine Nachbarschaftskunde für Deutsche" (Chr. Links Verlag Berlin 2006, 2008, 2010), od 4. vydání pod titulem "Tschechien - ein Länderporträt" (2016) a v r. 2013 vydal vlastním nákladem knihu "Tschechien - wieder Zeman / Kein Frühling in Prag" (2013).