Pionýři a zdánlivé jistoty Východu

Editorial magazínu POLITIQ

Před nedávnem odvysílala televizní stanice ZDF na svém programu Info zajímavou sondu do fenoménu, důvěrně známého i v Čechách. Přesněji v Československé socialistické republice. Pořad se zabýval organizací, vystupující pod jménem Pionýr.

Když jsem slyšel sebereflexi nepostrádající výpovědi několika jeho tehdejších členů v bývalé NDR, napadlo mě, kolik bychom dnes v České republice našli ex-pionýrů, kterým by zpětně došlo, že byli oběťmi propagandistické manipulace a psychologického vymývání mozků. Bylo by jich aspoň tolik, kolik jich vystoupilo v dokumentu? Po několika diskuzích na sociálních sítích o tom upřímně pochybuji.

Nestyděli se, věděli, že taková byla doba a vzhledem k jejich tehdejšímu věku to je i naprosto pochopitelné. Například Matthias Storck, syn faráře, otevřeně přiznal, že ho zástupy pionýrů a jejich rituály fascinovaly. Další ze svědkyň tehdy nechápala, proč přirovnávala její matka pionýry k Hitlerjugend. Zazněl i výstižný postřeh komentátora, proč se východoněmecká komunistická vláda zaměřila především na zkušenostmi neposkvrněnou mladou generaci. Starší ročníky už byly po právě skončené válce nacistickou propagandou přesyceny a na další totalitu by mohly reagovat alergicky.

V jednom se všichni oslovení shodli: instituce pionýra jim dávala pocit sounáležitosti ke kolektivu a vědomí vlastní důležitosti. Tedy to samé, co hledají nešťastníci v sektách, frustrovaní mladíci u IS nebo adolescenti v partách a následně v drogách a alkoholu. Každé falešné opojení však jednou pomine a tak i bývalí nadšení členové východoněmeckého pionýra zjistili, že byl v podstatě stejným podvodem jako násilí, úchylný prorok nebo opojná chemikálie.

Ten okamžik přišel s pádem komunismu. V přímém porovnání s „vykořisťovanými dětmi kapitalismu“, jak mládež na Západě líčil komunismus, se ukázalo, kdo je ve skutečnosti sebevědomý, svobodný a nebojí se přihlásit o svá práva. Vypuštěni z totalitní klece jsme to byli naopak my, kdo najednou seděl ustrašeně v koutě. Cirkusové kousky cvičených pionýrů, spartakiádníků a svazarmistů neměly se skutečným rozvojem nezávislé osobnosti nic společného. Naopak. Jejich cílem byla bezpodmínečná poslušnost.

Pravda, díky bezprostřední konfrontaci získali východní Němci do vínku lepší výchozí podmínky, takže dnes mezi „Wessis“ a „Ossis“ rozdíl už v podstatě nepoznáte. Na rozdíl od nás. Včetně výše zmíněné sebereflexe, neodmyslitelně předcházející každému pokroku. Obzvlášť u těch, co zažili pionýra.

Odkaz na celý pořad (německy) najdete níže.

Krásný nový rok bez nerozpoznaných manipulací vám přeje



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: