Komentář Karla Patáka: „Spřízněni volbou“

Jak číst včerejší výsledky prvního kola prezidentského klání? Co očekávat? A kdo nakonec vyhraje? Jak se situace, kdy není jisté, že zvítězí Zeman, promítá do světa Andreje Babiše?

REKLAMA

Jak číst včerejší výsledky prvního kola prezidentského klání? Co očekávat? A kdo nakonec vyhraje? Jak se situace, kdy není jisté, že zvítězí Zeman, promítá do světa Andreje Babiše?

Ačkoli skončily volby na prvních dvou místech – co se pořadí i zisku týče – v podstatě podle průzkumů, jejich výsledek je vlastně překvapivý.

Jednak skončil Miloš Zeman na dolní hranici toho, co mu různé agentury předpovídaly a naopak Jiří Drahoš na horní hranici těchto předpovědí, čímž se šance pro vítězství v druhém kole v teoreticky prohodily, byť se podle čísel v posledních týdnech před „dnem D“ zdálo, že preference Jiřího Drahoše klesají a naopak čísla jeho soupeře stoupají. Byl očekáván souboj, do něhož vstoupí Miloš Zeman z výhodnější pozice. A přesto že se dalo předpokládat, že se akcie obou protagonistů vyrovnají, nyní, v úvodu nadcházející čtrnáctidenní bitvy, má zřetelně navrch Jiří Drahoš.

Proč tomu tak je?

Podle mě se na jistém povolebním údivu podepsal pocit, že Drahošova kampaň je příliš nenápadná a slušná, čímž vznikl pocit, že akademik napodobí Jana Fischera v minulé volbě a buď v závěru výrazněji ztratí, nebo dokonce přenechá své pomyslné stříbro někomu třetímu. Je ale dost dobře možné, že právě tento kontrast se způsobem vykonávání mandátu Milošem Zemanem, hledá znechucený volič ze všeho nejvíce. Druhým faktorem je poměrně vysoký úspěch městského kandidáta v malých obcích, které se měly stát výhradně doménou vyzyvatele. Drahoš a jeho tým velmi efektivně pracoval s faktem, že je Jiří Drahoš rodákem z moravskoslezského Jablunkova.

Nicméně hlavním důvodem úspěchu celého protizemanovského tábora je především sám Zeman. Nikdo jiný by nezvládl za státní peníze dělat kampaň celému táboru „antizeman“ tak sveřepě a usilovně, jako současná hlava státu. Jeho opakované výpady proti prakticky všem segmentům společnosti, pohříchu kromě neonacistů a komunistů, mu spolu s jeho očividně chátrajícím zdravím a na druhé straně právě s podporou neonacistů SPD a komunistů a s podporou části elektorátu ČSSD a Andreje Babiše, vyneslo právě jen těch 38.6%. Víc voličů dnes už Zeman prostě nemá. (Což neznamená, že tomu nemůže za 14 dní být jinak.)

Zeman jel prakticky celé volební období po stejných kolejích. Hnědých a zrezivělých, navíc s podezřelým rozchodem kolejnic, který se spíše používá na východ od Košic. Sice se mu stále dařilo saturovat tvrdé jádro, ale ostatní voliči postupně, pod vodopádem jeho vlastních kauz, zvolna ubývali. Ale upřímně, došlo k tomu až po konci “uprchlické krize“ a poté, kdy začal během r. 2017 výrazně fyzicky chřadnout.

Jiřímu Drahošovi, jako favoritu pelotonu vyzyvatelů, v podstatě stačilo nedělat nic a čekat. Ostatní soupeři na jeho druhé místo z objektivních příčin nakonec dosáhnout nemohli. Michal Horáček se voličům s dlouhou kampaní jaksi přejedl, snad vadila i jeho očividně hraná teatrálnost, někomu mohly vadit drobné chyby v kampani, jako zkoušení Drahoše z angličtiny a pro mnoho voličů byla jistě překážkou jeho minulost. Ani fakt, že se jedná o velmi bohatého kandidáta, mu jistě příliš voličů nepřidal.

Marek Hilšer dosáhl maxima možného, kam se v tuto chvíli lze dojít bez peněz a bez podpory médií a jeho výsledek je odměnou za jeho čistý štít a autentičnost. Pánové Fischer a Topolánek doplatili v zásadě na pozdní start, přičemž u Topolánka je to vzhledem k výsledku asi jedno, zatímco pan  Fischer teď asi přemýšlí, co by bylo kdyby.

Pro následující mezivolební období je evidentní jedno: Miloš Zeman je ten, kdo musí hýřit aktivitou a přebrat řádově stovky tisíc voličů z „antizemanovského“ tábora, který se jednoznačně seskupil poté, kdy všichni čtyři významní poražení kandidáti (plus pan Kulhánek), jednoznačně deklarovali silnou podporu Jiřímu Drahošovi.

Navíc je otázkou, co s jeho chatrným zdravím udělají 1-2 hodiny v televizním studiu; v posledních týdnech míval problémy i s vystoupeními v řádech minut. Pokud bude viditelně zdravotně v nepohodě, bude moci pan Drahoš v klidu zaujmout jemu přisouzenou roli „fíkusu“ a vyhraje patrně stejně.

Zeman nebude smět být hrubý, ohánět se Ruskem ani příliš okatě vyzdvihovat vládnoucí pakt s Babišem. Bude nucen po letech opět zapnout své státnické „já“ a spolu s vyzdvihováním svých úspěchů zdůraznit své dosavadní zkušenosti, kde svého soka výrazně převyšuje.

REKLAMA

Zároveň ale bude muset silně aktivizovat všechny své potencionální voliče, což vzhledem k jejich složení patrně převezme SPD, KSČ(M)a zejména četné kanály šířící polopravdy, očividné lži a dezinformace podle zadání ruských propagandistů. Ať už to budou Parlamentní Listy, různé pochybné weby a FB stránky, či například pseudomoderátor Soukup a jeho TV Barrandov.

Myslím si, že pokud Drahoš neudělá žádnou fatální chybu a pokud voliči demokratických kandidátů znovu přijdou volit, což není vůbec jisté, toto vše Zemanovi stejně stačit nebude. Zeman a jeho tým budou potřebovat nějaký zásadní emoční úder, který rozhoupá ty, kteří hodlají sedět doma a odebere část méně přesvědčených voličů „antizemanovské“ koalice.

Co by to mohlo být, nechci spekulovat, ale je-li Rusko pro oživení upadající morálky ožebračovaného národa a vadnoucí popularitu vůdce schopno přepadnout a anektovat část území svého souseda, počítám, že to bude větší akce (podpásovka), než si všichni dovedeme představit. Ztráta na protivníka je totiž až zásadně velká.

Nyní se zdá, že Jiří Drahoš má vše ve svých rukou a patrně si dokráčí pro Libuši ve Španělském sále, ale jsem přesvědčen, že až vyrazíme za dva týdny znovu k urnám, situace už zdaleka tak jasná nebude.

A ještě jednoho poraženého současný vývoj prezidentského klání má: je jím Andrej Babiš. Pokud by skutečně profesor Drahoš vyhrál, už několikrát deklaroval, že trestně stíhaného člověka premiérem nejmenuje. To Babiše jednak nutí ustupovat od výrazné podpory Miloše Zemana (co kdyby, že?) a také bude spěchat se sestavením a jmenováním vlády, tak aby to zvládl do dubna, kdy Miloš Zeman coby končící prezident abdikuje.

Nahrává to zejména ČSSD a KDU-ČSL, které už daly najevo, že je Babišův druhý pokus o sestavení vlády zajímá a také SPD a KSČ(M), čekající na svou šanci v závěsu. Pod tlakem se za dva týdny může ocitnout i Babiš a jistě je si toho dobře vědom.

Následující dny budeme každopádně zažívat nepoznané a mnohdy se nám z tohoto emočního divadla zřejmě zatočí hlava. Jde ale v podstatě o jedno: jak moc Češi už nechtějí Miloše Zemana prezidentem. Za sebe mohu prohlásit, že doba i tělesná schránka našeho  současného prezidenta už jsou zralé na výměnu.

Na závěr bych rád připomenul jeden fakt: pokud se nestane skutečně něco hodně výjimečného, k výměně na Pražském hradě stačí jedno: aby všichni voliči, kteří v 1. kole nevolili stávající hlavu státu, dorazili za dva týdny k volbám a svou volbu „antizemana“, tentokrát cílenou na osobu pana Drahoše, zopakovali.

Prezidenta, který nelže, nepohrdá svými spoluobčany, není obklopen mafiány a kterého nemusí bodyguardi místo ochrany poponášet, si v České republice zasloužíme všichni, včetně voličů jeho protikandidáta.

REKLAMA

ZANECHTE ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno