Digitalizace a pracovní místa: nebuďme jako králíci

Digitalizace stojí už teď pracovní místa. Pasivita ale není řešením.

Už dlouho se mluví o tom, jaké následky bude mít pro pracovní trh digitalizace a umělá inteligence. Například že v podstatě zanikne střední management a celé obory. Technické obory na úkor humanitních, jak je mezi jistými lidmi módní tvrdit? Kdo hledí do budoucnosti, ví, že pravdou je spíš opak. Úvaha Helmuta Martina Junga pro Süddeutsche Zeitung.

Varovali jsme vás! Tak lze, tak je dokonce nutné rozumět zprávě, že internetový obchod Zalando zruší až 250 pracovních míst v marketingu – ve prospěch počítačů. Speciálně na míru střižené nabídky budou na základě obrovského množství dat napříště zákazníkům rozesílat algoritmy. Daleko personalizovaněji než by to lidé kdy dokázali. A další firmy budou následovat, a to i v odvětvích, kde bychom to nutně nečekali.

Rozhodující při tom není, že k tomu dojde. Rozhodující je, co z toho vyplývá: kdo nechce být nehrazen, musí se stát nenahraditelným. V dohledné době nahradí počítačové systémy, jejich algoritmy a umělá inteligence pouze poměrně jednoduché, často se opakující činnosti.

Superinteligentních strojů, které by se možná mohly i pohybovat a chtěly si to vyřídit s člověkem, se ještě dlouho, pokud vůbec kdy, nemusí nikdo obávat. Nenechme se ale mýlit: tady a teď nejde zdaleka jen o často uváděné pokladní v supermarketu a podobná zaměstnání. I mnoho jednoduchých kancelářských činností se v některých firmách už teď, a časem stále více a více, zhostí počítače. Rychleji, levněji a 24 hodin denně.

Jak se ale stát těžko nahraditelným? Tak, že děláte věci, které počítače dělat nemohou. To může být mnohé, ale vždy bude velkou roli hrát tvořivost, kreativita, ale také empatie a zkušenost. Tedy vlastnosti, kterými se vyznačují lidé, které je vlastně tvoří.

Aplikováno na pracovní trh, to znamená: kdo chce i v budoucnu nalézt práci, musí mít za prvé dobré vzdělání, a za druhé být ochotný se učit a nebo přeučit. Protože i to je jedna z vlastností stále více technikou utvářeného světa: mění se daleko rychleji než kdysi. Pro jednotlivce to znamená nezůstat stát na místě. Vyučit se, absolvovat studium a pak 40 let vykonávat stejnou práci – to bude stále vzácnější. Kdo se bude schopen neustále přizpůsobovat, bude z toho s největší pravděpodobností těžit, nepřizpůsobiví to budou mít těžké.

Samozřejmě se této změny musí chopit také vzdělávací systém a nastupující generaci stejně jako starší lidi připravit na nové výzvy. Podstatná při tom není ani tak samotná znalost faktů, ale spíš schopnost umět tato fakta zařadit, posoudit a kreativně s nimi zacházet. Při tom je třeba brát zvláštní zřetel na znevýhodněné, děti z chudých rodin, nebo z rodin s migračním pozadím.

Kdo má vlohy k programování, bude velkou pravděpodobností žádanou pracovní silou. Je však třeba i vědců z mnoha humanitních oborů, kteří se budou ptát po příčinách a důsledcích a budou nadáni originálními pohledy na svět. Protože kdo jiný by měl zabránit, aby o budoucí podobě světa nerozhodovali pouze programátoři a inženýři. Aby algoritmy nenásobily už beztak existující předsudky?

Jako králík v šoku nyní někteří hledí na hada digitalizace. Možná v naději, že toto plácání o digitalizaci jednou zase přejde a vše pak bude jako předtím. Pokud se lidstvo nerozbombarduje zpět do doby kamenné, nedojde k tomu. Nicnedělání je proto tím nejhorším řešením.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: