Protesty v USA: tíživé mlčení Emmy Gonzales

Statisíce Američanů protestují v "Pochodech za naše životy". Požadují zpřísnění zbraňových zákonů. Jedná se o největší protesty v posledních desetiletích. Ve Washingtonu končí dojemným vystoupením.

Švýcarský
REKLAMA

Měsíc po floridském školním masakru, kterému padlo za oběť 17 osob, se po celých Spojených státech konaly masivní protesty proti násilí páchaném střelnými zbraněmi. Jeden z nejpůsobivějších projevů měla Emma Gonzales, školačka, která přežila masakr v Parklandu.

Na pódiu Emma Gonzales, za ní se tyčí kopule Kapitolu, před ní se nachází statisíce lidí na Pennsylvania Avenue. Nikdo nebude nikdy schopen pochopit veškeré následky parklandského amoku, říká rychlým, stísněným hlasem. Vyjmenovává jména 17 mladých spolužáků, kteří byli na Floridě zastřeleni a pak: mlčí. Celou věčnost hledí přes hlavy shromážděného davu, rty stisknuté, se slzami v očích. Dvě, tři, čtyři minuty. Zřídka kdy bylo mlčení tak hlasité.

Šest minut a dvacet vteřin trvá mlčení Emmy Gonzales, tak dlouho, jak kolem sebe střílel střelec v parklandské škole. 18letá dívka s krátce ostříhanou hlavou je nejznámější tváří protestního hnutí, které se během uplynulých týdnů zformovalo pod heslem #NeverAgain. Ale Emma Gonzales je jen jednou z mnoha mladých lidí v Americe, kteří nechtějí, aby se debata kolem zbraní ubírala tam, kam se v současné době ubírá. Ne tentokrát.

17letá Asher navštěvuje školu v Indianapolis, předchozí den přijela do hlavního města vlakem s jednou spřátelenou rodinou, aby se spolu zúčastnily demonstrací. Teď stojí před budovou Národního archivu a drží transparent, na kterém stojí „The revolution is here“. Asher má spolužačku, která sama přežila střelbu na škole. „Trochu strachu cítím pokaždé, když jdu do školy“, říká. Její škola je považována za levicovou, žáci jsou známí tím, že se angažují pro menšiny. „Ve škole často mluvíme o tom, že by se z nás mohl stát cíl útoku.“

I na škole 12leté Teagan se téměř denně mluví o útocích střelnou zbraní. I ona jela se svými rodiči do Washingtonu. „Nechci mít ustavičně strach o mé spolužáky“, vyjadřuje své obavy. „Dokonce ve třídě mého bratra neustále cvičí na krizové situace, a to mu je teprve osm. To už není normální.“ Vedle Teagan stojí její matka Amy. Nedávno se jí děti ptaly, jestli jsou všechna okna ve škole opravdu neprůstřelná, svěřuje se. „Co na to máte vlastnímu dítěti říct?“

Emma Gonzales není jedinou ženou

Podobných otázek vyvstává mnoho. 19letá Megan z Centerville ve Virgínii vypráví o svém mladším bratrovi, v jehož škole během uplynulých několika týdnů došlo vícekrát k tzv. „lockdownu“, totálnímu uzavření objektu poté, co policie několikrát obdržela varování. „To je náš každodenní život, tak to nesmí být.“ I na její střední škole mají divný pocit, říká Megan. „Dveře našich tříd se nedají zamknout. Je strašidelné si uvědomit, že tam každou chvíli může někdo vtrhnout a střílet na nás.“

Frustrace mnoha Američanek a Američanů nad násilím se zbraněmi se ten den projevila po celé Americe. Jen ve Washingtonu očekávali organizátoři protestního pochodu přes půl milionu lidí. Přičemž pochodovat moc nelze. Nával je příliš velký, ulice jsou ucpané. Přijely celé třídy, v ulicích vedle Pennsylvania Avenue už hodiny před začátkem demonstrace stojí autobusy z celé země. Se svými žáky přijelo i mnoho učitelů a co je v tento den opravdu nápadné: mnoho účastníků tohoto protestu jsou ženy. Některé mají dokonce slogany hnutí #MeToo.

Rozzlobení učitelé

Lidé si přinesli cedule, na mnoha z nich jsou vidět vzkazy vyjadřující smutek nebo zlobu. Také si přinesli fotografie dětí, které byly v uplynulých letech zabity střelnými zbraněmi nejen na školách, ale také v kinech, kostelích a na ulicích. Některé z transparentů jsou veselé. „Můj vlastní syn je učitel“, stojí na transparentu jedné ženy, „věřte mi: ozbrojit učitele není dobrý nápad“. Naráží tím na návrh amerického prezidenta Donalda Trumpa, ozbrojit učitele na školách. Zde se setkal s jasným odmítnutím.

Například u Hillary McEvoyové, která pracuje jako učitelka na prvním stupni základní školy. Je zde se svojí kolegyní Mirandou Petersonovou. Obě studovaly na vysoké škole Virginia-Tech, když tam střelec zabil 32 lidí. Mezi nimi byly i jejich přítelkyně Erin, Catlin, Maxime a Reema. Jejich jména jsou teď napsána na ceduli, kterou drží Petersonová v ruce. „Zbraňová epidemie je v této zemi strašidelná“, říká. „Vzbuzuje pochyby, jestli se ještě naše vláda vůbec zajímá o občany.“

REKLAMA

Doufání v demokraty

Tyto pochybnosti se nezmenšily, ani když Trumpův ministr spravedlnosti Jeff Sessions v pátek večer oznámil zákaz tzv. „bump-stocks“, nástavců na zbraň, pomocí kterých lze z poloautomatické zbraně vytvořit víceméně automatickou. Rovněž v pátek podepsal Trump rozhodnutí Kongresu, ve kterém se nachází několik drobných opatření proti násilí páchanému zbraněmi, mezi nimi ale není nic, co požadují demonstranti hnutí #NeverAgain. Žádná povinnost, která by prodejcům zbraní ukládala důkladné prověření kupujících. Žádný zákaz útočných pušek a velkých zásobníků. Žádné zvýšení minimálního věku ke koupi zbraně na 21 let.

Mnoho protestujících proto věří, že existuje jen jedna cesta, aby se něco změnilo: novým politickým poměrem sil. V listopadu se konají průběžné volby, ve kterých by mohli demokraté získat většinu v Kongresu. 17letá Asher z Indianapolis říká, že půjde na podzim poprvé volit. „Aby se zbraňové zákony konečně změnily, je třeba, aby se ve Washingtonu změnil poměr sil. Je třeba zlomit vliv zbraňové lobby.“ V to doufá i Maddie ze Silver Springs, které je rovněž 17 let. „Naše generace bude moci brzy volit. A když nasloucháte všem těm lidem, kteří se tu dnes sešli, je to opravdu inspirující.“

Jak působivý už pochod ve Washingtonu nebo jinde v Americe je, co konkrétně změní, je ještě otevřené. Před #NeverAgain už byla i jiná hnutí, která vznikla podobně rychle a stejně rychle zase zanikla. Tentokrát se to ale nestane, věří Linda Rubey, která stojí na Pennsylvania Avenue se svým plakátem namířeným proti NRA. Protestantská duchovní pracuje přes 25 let s mladistvými, kteří jsou zbraňovým násilím osobně postiženi. Do Washingtonu přijela z Michiganu, „aby podpořila mladé“, jak říká. „Téma není nové, zejména městské oblasti s menšinami tím trpí už hodně dlouho.“

Naději v ní vzbuzuje i fakt, že protesty zorganizovali sami mladiství. „Vzpomeňte si na vzpouru školáků v Sowetu, vzpomeňte si na občanskoprávní hnutí v USA“, a dodává: „Tato generace má sílu to změnit.“

REKLAMA