Anders Breivik: od ztroskotance po masového vraha

Nová kniha se vypořádává s "Jedním z nás"

Anders Breivik: od ztroskotance po masového vraha

Anders Breivik působil jako normální školák, doma však mučil krysy. Jeho psychicky nemocná matka volala: „Přála bych si, abys nežil.“ V knize „Jeden z nás“ se norská novinářka Åsne Seierstadová vydává po stopách tohoto masového vraha.

Utøya, malý ostrov zhruba 30 kilometrů severozápadně od Osla 22. června 2011: ozývají se výstřely, policista volá „Všichni ven, rychle“. Anders Breivik zavraždí v letním táboře sociálnědemokratické mládežnické organizace 69 lidí, předtím zabila jím vyrobená bomba ve vládní čtvrti hlavního města 8 osob.

Pro mnoho Norů jsou tyto vraždy stále ještě nepochopitelné, nepopsatelné ale nejsou. Části knihy „Jeden z nás“ se přesto čtou těžce, nejvíce hned v úvodu, kde Åsne Seierstadová líčí umírání mladých lidí tak naléhavě, jako kdybychom sami leželi vedle nich, schováni za skálou,  přesto ale ne v bezpečí, jako bychom byli Breivikovou příští obětí.

„Přála bych si, abys nežil“

Seierstadová je novinářkou. V Afghánistánu, Čečně a v Iráku zažila strašné věci, které popsala. Do případu Breivik se zapojila bezprostředně po činu, pečlivě rešeršovala a ve směsi z „true crime“ a dokumentace poutavě vypráví „příběh masového vraha“ a pátrá po odpovědích na otázky, které se stále ještě všech dotýkají. Především po této: dalo se bombovému atentátu a vraždám zabránit? Kdo je Breivik, jak se z něj stalo monstrum?

Autorka popisuje jeho první roky života: po časném rozvodu svých rodičů vyrůstal v „dobré“ čtvrti v Oslu, ale s psychicky nemocnou matkou, která hocha často okřikovala: „Přála bych si, abys nežil!“ Breivikovi byly právě 4 roky. Psychologové jí radili, aby svého syna dala do dětského domova. To se nestalo. Nestalo se vůbec nic.

„Mluvíme o někom, kdo měl v dětství velké problémy. Pak ale problémy náhle zmizely? Nemůžeme tedy říct, že soused nebo učitel něco museli poznat. Obecně je to tak, že se musíme o děti a mladistvé, která se ocitli na šikmé ploše, více starat.“

Z rešerší totiž vyšlo najevo, že Breivik byl rozhodně „jiný“. Jako domácí zvířata měl krysy a trápil je. Snažil se připojit k nejrůznějším partám, mimo jiné u sprejerů graffiti, byl členem pravicově populistické Strany pokroku – přesto nikam nezapadl, zůstal vždy „ztroskotancem“, outsiderem, který se jako mladý dospělý zase vrátil k matce a léta se uzavřel do počítačových her, později si pronajal odlehlý dvůr, kde stavěl bombu a plánoval vraždy.

Anders Breivik zůstal vyloučeným ztroskotancem

Proč to nikdo nepoznal? Proč nebyl malý Anders odebrán své matce? A později když udeřil: proč ho policie nezadržela dříve? Protože mnozí selhali, myslí si Seierstadová: „To otřáslo mým životem, ale ne v jeho základech.“

„Norsko se změnilo, ano, byli jsme napadeni a najednou jsme zranitelní. Ukázalo se, že jsme nebyli tak perfektní, jak jsme si vždy mysleli. Teď tu zeje hluboká jizva. Ale na druhou stranu je země silná a to se nezmění ani činy jednoho muže.“

V očích Seierstadové se právě Norsko vrací ke své původní síle. Jako důkaz uvádí aktuální proces „Breivik versus stát“, který napřed se svou žalobou proti podle jeho mínění a mínění soudu „nelidské“ izolaci částečně vyhrál. Zatím není rozsudek pravomocný, státní zastupitelství podalo odvolání, ale sama skutečnost, že je nejtěžšímu zločinci v zemi dána možnost žaloby, svědčí podle autorky o převaze norského i právního státu.

„Justice neselhala“

„Týden jsem proces sledovala a pomyslela si: Ano, je to v pořádku. 22. července 2011 policie selhala, teď ale justice neselhala. Ani během prvního procesu s Breivikem, ani v tom současném. Norsko nechce kvůli jednomu extremistovi měnit zákony. Nechceme s ním zacházet hůře než s jinými a ani to neděláme.“

Seierstadová navíc varuje před přeceňováním Breivikova vlivu na extrémně pravicovou scénu. Pro ni zůstává sice hrůzným, přesto ale osamoceným pachatelem. Nemá strach z nové Utøye.

„Nemá zřejmě schopnost inspirovat následovníky. Ano, na začátku měl hodně fanoušků, především ve východní Evropě – i otevřenou podporu ruských pravicových extremistů. Ta ale v západní Evropě nikdy neexistovala. To co udělal, bylo zkrátka moc extrémní.“

Kniha „Jeden z nás“ právě vyšla v němčině, objednat si ji ale můžete i v angličtině nebo ve slovenštině. V češtině vyšla Åsne Seierstadové kniha „Knihkupec v Kábulu: Příběhy ze života„.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: