Die Zeit: Donald Trump, pacient

Kdo sleduje jen Trumpa, snadno zapomene na utrpení USA. Země ale má šanci se vrátit ke své dřívější síle.

Die Zeit: Pacient Donald Trump

Trump miluje superlativy. Zde jeden je: Donald Trump je zřejmě nejsledovanějším individuem v dějinách lidstva. Denně se jím zabývají miliony lidí. Za to mohou možnosti a svody médií, která nazýváme „sociálními“. Ale také jedinečné spojení moci a pornografie, pokud ji definujeme jako maximální blízkost při minimálním kontextu.

Pokušení na něj neustále zírat, vysvětlovat ho, nebo si z něj dělat legraci, je tedy obrovské. Hrozí ale, že se za touto hyperprezentací ztratí jedno: Amerika. Trump působí, jako by byl odněkud (z Ruska?) katapultován do Bílého domu, aby tam ke zděšení všech naplno vyžil svůj nešťastný charakter.

Náklady hegemonie převyšují její zisky

Ale tak tomu není. Trump představuje synonymum těžce nemocné země, téměř všechny jeho osobní protiklady jsou ve skutečnosti politické protiklady USA. Pokud chce dnes prezident změnit zbraňové zákony, zítra to ale nechá, pak to přesně odpovídá rozdělení země v této, jako i ve všech dalších otázkách. Pokud Donald Trump vyhlásí válku epidemické drogové závislosti, pak je předem jasné, že se toho moc nestane, protože tato epidemie byla stvořena nemocným systémem zdravotnictví, který on ani republikáni v žádném případě nechtějí léčit. Když Trump neustále polarizuje veřejné mínění, tak proto, že volební okrsky jsou navrženy tak, aby pouze polarizace vedla k úspěchu. Když se prohlašuje za ochránce běžných Američanů, tak všichni vědí, že moc bohatých ho přivede k tomu, aby jako první obsloužil své miliardářské souputníky.

V tomto výčtu by se dalo donekonečna pokračovat, dokud by neobsáhl téměř všechny životně důležité systémy USA: veřejnost, vzdělání, zdravotnictví, armádu, volební právo, rasové otázky, sociální nerovnost, zemědělství, ekologii, trest smrti, držení zbraní. Zatím ještě nebyla pořádně otestována dělba moci – pověstné „Checks and Balances“. Že Trump ještě neprosadil ten nebo onen bláznivý nápad, nezáleží ani tak na silách působících proti, jako spíš na jeho chybějící koncentraci a organizaci.

Trump není příčinou, ale důsledkem

Napínavou otázkou nyní je, může-li někdy nastat návrat k normalitě. Této možnosti bohužel téměř nic nenasvědčuje. Spojené státy nejsou Trumpem vyvráceny z normality, spíš si zvolily Trumpa, protože normalita již delší dobu neexistovala. Investice do konceptu USA jako morálně a vojensky dominující moci ve světě a z toho vyplývající zvláštní výhody, které mohly překonat nebo alespoň zmírnit domácí proklady – tento koncept je ztracen.

Sice jsou Spojené státy stále ještě mocnější než jakýkoliv jiný stát, ale už nejsou mocnější než všechny ostatní dohromady, nebo jen dvě, tři z nich. Především už nejsou dost mocné, aby světu vnutily pořádek podle vlastního gusta.

Náklady hegemonie převyšují zisky hegemonie – tak jednoduché to je.

V důsledku toho si už USA nedokážou poradit ani se Severní Koreou nebo s Íránem, vůbec nemluvě o Rusku nebo Číně. A Trumpův pokus vykompenzovat mizející moc zdvojnásobeným úsilím v blafování nebo nevypočitatelností se časem buď opotřebuje, nebo brzy skončí válkou.

Lze Američany ještě zachránit?

A tak zůstává napínavá otázka: lze Američany ještě zachránit? Principiálně určitě, ovšem už ne zásadními změnami. Země musí, až se zase probere, vyřešit své mnohé systematické problémy rychle a naráz. Zahraničněpoliticky musí sestoupit z nejvyššího stupínku světových dějin, na kterém se dlouho a částečně i oprávněně nacházela – potřebuje umírněné sebevědomí daleko od všech superlativů a převahy.

Mohou také Spojené státy existovat: silné mezi silnými, skromné, ale ne poddajné, morální, ale ne dominantní? Kdo viděl demonstrace dětí a mladistvých minulou sobotu, kdo se jim podíval do očí a naslouchal jejich mlčení, ten si může pomyslet: ano, Amerika to dokáže.

Snad budou rychle dospělí.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: