Iniciativa proti nenávisti na internetu: v bouři rozhořčení

Nenávist, manipulace i znovuzrození Elvise

Iniciativa proti nenávisti na internetu: v bouři rozhořčení

Nepřátelský tón a vyhrožující uživatelé: zakladatel facebookového projektu #ichbinhier (doslova: #jájsemtady) popisuje své zkušenosti s trolly a informační válkou. A radí, jak zacházet s nenávistnými komentáři.

Z jedné internetové diskuze: nálada je napjatá, tón je nepřátelský, jeden z uživatelů začíná urážet a vyhrožovat. Jak je to myšleno, ptá se druhý. Jde přece o to, bavit se spolu konstruktivně. A jestli něco z toho co píše, myslí vážně? Po krátkém okamžiku prodlevy se objeví odpověď: „Kdybych měl čas, vzal bych zákon do vlastních rukou.“

Takové a podobná setkání ze svého boje proti násilí trollů na internetu sepsal a ve své knize „#ich bin hier“ představil Hannes Ley. Pročítání jejích kapitol vyvolává husí kůži, ale Ley, který v Hamburku pracuje jako komunikační poradce, se rozhodl proti efektnímu popisu hrůz bojovat. S naléhavostí popisuje, jak jeho projekt #ichbinhier už více než rok bojuje proti nenávisti na internetu. Inspirace skupiny, jejíž členové odhalují, vyvracejí a nahlašují nenávistné komentáře a zprávy na Facebooku, pochází ze Švédska. Tam založila novinářka Mina Dennertová #jagärhär, síť aktivistů proti tzv. „hate speech“.

Nenávist, manipulace i znovuzrození Elvise

Kniha „#ich bin hier“ se čte jako návod na zacházení s destruktivní dynamikou internetu. Autor začíná s původem nenávisti v síti, ve víře v bezprávní prostor, ve kterém je dovoleno vše: od ilegálního stahování po nezakryté zobrazení násilí. Věnuje se vzniku sociálních bublin, fenoménu virálně se šířících memů a tekutému přechodu fantazijních spekulací o znovuzrození Elvise Presleye až po nebezpečně přítomné teorie o celosvětovém spiknutí.

Mnoho z toho je známé. V kontextu zkušeností osvětové facebookové skupiny však získávají pozorování na aktuálnosti a síle. Setkáte se tam s tzv. info-válečníky, kteří systematicky vytvářejí a šíří manipulativní zprávy a komentáře, s ruskými trolly, kteří zaplavují komentáře západních médií z tisíců kilometrů vzdálených kanceláří, nebo s lidmi jako je pro šíření nenávisti odsouzený spisovatel Akif Pirinçci. Správnému zacházení s útoky tohoto širokého spektra nenávistných komentářů věnuje Ley uživatelsky přívětivou kapitolu „první pomoci“.

Dobrovolníci dělají práci státu a koncernů

Autor dává vinu i jednotlivým médiím, která kontroverzními tématy vytváří trvalý stav rozhořčení a reakce na něj nedostatečně moderují. Především ale kritizuje platformu Facebook, která neustále porušuje pravidla vlastní komunity. Svým popisem černých děr a špatně nastavených hodnot Facebooku uprostřed skandálu s nedovoleným užíváním osobních údajů 50 milionů uživatelů v předvolební kampani Donalda Trumpa, získalo toto téma opět na aktuálnosti. Několik měsíců po startu projektu pozval Facebook Leye a jeho kolegy na trénink „countersppech“, reakcí na nenávistné komentáře. Nic nového se nenaučil, popisuje, neobdržel ani žádnou odpověď na otázku, proč je mazáno tak málo nenávistných komentářů a co Facebook plánuje, aby redukoval počet lživých zpráv.

Projekt, který obdržel v r. 2017 Grimme Online Award, má mezitím 37.000 odběratelů. Na internetu však se stále ozývá kritika. Online aktivisté jsou údajně ideologové či dozorci internetu. Na osobní útoky a výhrůžky reaguje skupina varováními. Navenek Ley argumentuje, že #ichbinhier záměrně nezaujímá žádnou politickou pozici, aby připouštěla i jiné názory a otevřenou diskuzi. To samozřejmě funguje pouze podmíněně. Velmi často musí tým pozorovat, jak se obrovskou rychlostí šíří lživá tvrzení. Protože obrovský úkol, který si tým předsevzal a na který mu chybí zdroje, by měl být vlastně v popisu práce internetových koncernů a politiků.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: