7 důvodů, proč je maďarská demokracie ztracena a jeden, který dává naději

70 % Maďarů hlasovalo pro extremisty a populisty

7 důvodů, proč je maďarská demokracie ztracena a jeden, který dává naději

Před parlamentními volbami v Maďarsku panovala naděje, že se opozice může postarat o překvapení: koloval dokonce návod ve formě Star Wars filmu, jak lze temnou stranu moci (reprezentovanou předsedou vlády Viktorem Orbánem) nakonec přece jen porazit, myslí si Sebastian Christ z deníku Huffington Post Deutschland.

Naděje se nenaplnily. Orbánova strana Fidesz získala skoro 50 % hlasů. Protože je maďarský parlament většinově obsazen přímými mandáty, obsadí tak Fidesz dohromady 133 křesel. To znovu stačí pro 2/3 většinu.

Největší opoziční silou je s 20 % Jobbik – strana, která sama o sobě říká, že už není fašistická. I o tom však panují oprávněné pochyby. Pravicoví radikálové a extremisté tak získali kolem 70 % hlasů. Nabízí se tedy závěr, že je Maďarsko pro demokracii ztraceno.

Skutečně existuje 7 pádných důvodů, které tuto tezi podporují – ale také jeden, který dává naději.

1. Orbán se neustále radikalizuje

Je dobré si připomenut, že Viktor Orbán byl kdysi nadějí liberální Evropy. V červnu 1989 byl jako 26letý mladý právník jedním z prvních, kdo v Maďarsku zpochybnil komunistický režim. Ještě v 90. letech byl Fidesz spíš nalevo od politického středu. Orbán na jednom sjezdu horoval proti „populistům“ a národovectví.

Od té doby se Orbán krůček po krůčku radikalizoval.

Už během svého prvního volebního období ve funkci premiéra v letech 1998 – 2002 označil kritické umělce za „nepřátele Maďarska“. Už tehdy chtěl přestavět veřejnoprávní média.

Jako opoziční politik se rád stylizoval do role revolucionáře. Po svém znovuzvolení v r. 2010 přestavěl Maďarsko po vzoru autoritářských zemí. Velkou roli v tom vždy hrálo boření stávajících tabu. To je třeba pochopit, pokud chceme správně porozumět Orbánovu konceptu „liberální demokracie“.

Při něm jde, podle výpovědi budapešťského politologa (a Orbánova poradce) Zoltana Kiszellyho, o organizaci většin pomocí polarizace. Uprchlická debata proto byla pro maďarského premiéra darem. Ale přispěla také k tomu, že Orbán překročil další morální hranice.

Více se můžete o tématu dočíst i v článku „Z Maďarska se stává druhé Rusko“ od Marco Fiebera (v němčině).

2. Orbánův předvolební boj byl zatím jeho nejhorším

Od uprchlické krize v r. 2015 spřádá Orbán bizarní spiklenecké teorie. V jejich středu se nachází jeho bývalý mecenáš George Soros, jehož nadace mu kdysi financovala stipendium na Oxfordu.

Celý Orbánův předvolební boj se nesl v duchu myšlenky, že se Maďarsko musí bránit proti nepřátelům z venčí. Sorosovi – ze kterého se mezitím stal miliardář žijící v USA – Orbán několikrát vyčetl, že do Maďarska cíleně přivedl uprchlíky, aby zemi destabilizoval.

Člověk by se nemohl zbavit pocitu naprostého šílenství – kdyby značná část maďarské veřejnosti skutečně nevěřila, že tomu tak opravdu je.

3. Volební systém nahrává Orbánovi

Že Orbánova strana Fidesz s výsledkem lehce pod 50 % získala 2/3 většinu poslanců, leží také v reformě volebního systému z r. 2011.

Od té doby je 106 ze 199 křesel přiděleno prostřednictvím většinového volebního systému. Druhé kolo mezi oběma nejlépe umístěnými kandidáty bylo zrušeno, stačí jednoduchá většina. To zvýhodňuje nejsilnější stranu v zemi – a tou je Fidesz.

Aby tomu úspěšně čelila, musela by se opozice dohodnout na společných kandidátech. K tomu ale díky ideologickým rozdílům nedošlo. Ve většině volebních okrsků si opoziční kandidáti navzájem sebrali hlasy.

Kromě liberálního hlavního města Budapešti vyhrál Fidesz ve všech volebních obvodech – kromě tří. I s daleko horším výsledkem by měl Orbán šanci na absolutní většinu. To ukazuje, jak těžké bude i v následujících volbách Orbána porazit.

4. Opozice není alternativou

Příznivci liberální demokracie nemají v maďarských volbách žádnou skutečnou alternativu. První je Fidesz, pak dlouho nic. Nejsilnější opoziční strana Jobbik je kvůli své antisemitské a rasistické minulosti pro mnohé nevolitelná.

Postkomunističtí sociální demokraté, kteří od převratu přece jen 12 let Maďarsku vládli, se skandálem kolem lživého projevu jejich tehdejšího předsedy Ference Gyurcsanyho v r. 2006 na desetiletí zdiskreditovali.

Gyurcsany chtěl na interní schůzi své strany po skončených volbách povzbudit své kolegy: „Lhali jsme – ráno, v poledne a večer“, prohlásil tehdy. Přepis se dostal na veřejnost a urovnal cestu k Orbánovu vítězství v r. 2010.

Zbývá několik malých stran – které však v parlamentu plní pouze roli statistů.

5. Systém Orbán je nyní zabetonovaný

Viktor Orbán udělal od svého zvolení vše pro to, aby odstranil demokratické struktury. Ústava byla reformována, svobodná média se stala výjimkou. Teoreticky existovala možnost ho zastavit – při volbách v r. 2014.

Mezitím je celý státní aparát „vyčištěn“ od opozice.

A Orbán se postaral také o to, aby byla důležitá místa obsazena dlouhodobě – předsednictví úřadu pro média NMHH se například zadává na 9 let. Tak bude mít Orbán stát pod kontrolou, i pokud by došlo k nepředstavitelnému a občané se rozhodli pro jinou vládu.

6. Orbánovo Maďarsko se stalo lupičem EU

Americký historik Timothy Snyder učinil ve své nové knize „Road to Unfreedom“ pozoruhodné zjištění: po desítky let tekly politické myšlenky především ze západu na východ. Například idea liberální demokracie.

Již před několika lety se tok ideí otočil. Na západě nyní mluvíme o myšlenkách, které ve východní Evropě už léta hrají důležitou roli.

To přesně zapadá do obrazu, že se Maďarsko pod Viktorem Orbánem stane prvním kleptokratickým státem v Evropské unii. Podobně jako v Putinově Rusku se státní zdroje ve velkém rozdávají mezi příznivce a rodinné příslušníky předsedy vlády.

Stát je tak degradován na tiskárnu peněz pro několik vyvolených.

Firma Elios například získala zakázku na modernizaci pouličního osvětlení, subvencovanou z prostředků Evropské unie. I tam, kde bylo osvětlení naprosto bez závad. Šéf firmy je zeť Viktora Orbána. Protikorupční úřad EU Olaf nyní doporučil, aby bylo 40 milionů euro vráceno.

Krátce před volbami se kromě toho dostalo na veřejnost, že 4 miliony euro z prostředků Evropské unie zmizely na Blízkém Východě. S penězi přijeli do Budapešti bohatí šejchové, aby je investovali do nemovitostí ap. Klasické schéma praní špinavých peněz.

7. Maďaři se o Orbánovy machinace nezajímají

Za normálních okolností by nebylo možné, aby takový politik uspěl: potlačovat média, štvát proti menšinám, měnit si volební systém podle svého gusta a nakonec ještě přihrát vlastnímu zeťovi 40 milionů euro v největším a nejnesmyslnějším opatření pro tvorbu pracovních míst v novějších evropských dějinách.

Jakákoliv kritika Orbána je ale neúčinná. Maďarskou veřejnost, která je z valné části pravicovému rozeštvávání přístupná, eskapády jejího patrona nevzrušují.

Poslední investigativní novináři dělali vše pro to, aby před volbami na Orbánovy machinace upozornili. Občany to ale příliš nezajímalo. To je zřejmě nejvíce deprimující zjištění.

Přesto existuje jeden důvod, který Maďarsku dává naději

Orbánova politika je živa z porušování tabu, kterými mobilizuje masy. To se ale může dařit pouze v případě, že ještě nějaká tabu existují.

Ve skutečnosti ale nyní Orbán vládne již 8 let s 2/3 většinou. Možná k tomu nedojde hned, ale až za několik let. Jednou ale dojde Maďarsko do bodu, kdy už nebude existovat žádné tabu, které by stálo za to porušit, kromě jednoho:

a tím bude zpochybnění vlády Viktora Orbána.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: