Expert varuje: Rusko může napadnout Pobaltí

Putin není Adenauer

Expert varuje: Rusko může napadnout Pobaltí

Jak by měla Evropa reagovat na Rusko? Tvrdostí nebo dialogem? V Polsku a Pobaltí je odpověď jasná: Rusko je blízko a je považováno za nepřítele. Renomovaný estonský bezpečnostní analytik Andres Kasekamp varuje Německo před jednou iluzí. Rozhovor deníku Die Welt.

WELT: Pane Kasekampe, Estonsko má hranice s Ruskem. Jak bezpečně se cítíte?

Andres Kasekamp: Je to paradox: Na jednu stranu je bezpečnost Pobaltí garantována lépe než kdykoliv v dějinách, na druhou stranu vzbuzuje mezinárodní situace obavy. Estonsko, Lotyšsko a Litva jsou dnes velmi dobře integrovány v evropských bezpečnostních strukturách. Jsou členy NATO a Evropské unie. Od r. 2017 jsou v Pobaltí jednotky NATO.

WELT: Ale?

Kasekamp: Ale konflikt mezi USA a Ruskem v Sýrii může rychle a nečekaně eskalovat. Rusko by pak mohlo zaútočit tam, kde má z vojenského pohledu jasné výhody. Západní spojenci sice mají nad Ruskem jednoznačnou převahu, to však neplatí pro Pobaltí. Pokud by chtělo Rusko vyvolat další konfrontaci, mohlo by k tomu dojít právě tam.

WELT: Obáváte se tedy stejného scénáře jak v Ukrajině.

Kasekamp: Nedovedu si představit, že by došlo k invazi. Ale již teď je oblast Baltu neklidnější. V uplynulém týdnu oznámilo Rusko raketové testy v Pobaltí a tím narušilo letecký provoz v regionu.

WELT: Americký prezident Donald Trump zpochybnil věrnost své země k NATO. Později však otočil. Je na USA ještě spoleh?

Kasekamp: Bez USA by ztratilo NATO smysl. Americký ministr obrany James N. Mattis a bývalý bezpečnostní poradce Herbert R. McMaster obavám pobaltských zemí velmi dobře rozuměli. Zřejmě také hráli důležitou roli při rozhodnutí, že USA vloni odeslaly jednotky a techniku do Pobaltí. Kromě toho dávají Spojené státy pobaltským zemím a Polsku větší finanční pomoc ve vojenské oblasti, než jakou kdy nějaká americká vláda poskytla. Z toho mají v Pobaltí radost.

WELT: Takže za Trumpa žádné nebezpečí pro NATO nehrozí?

Kasekamp: No… Trump svými slovy a tweety bohužel současně podkopává důvěryhodnost NATO. To je například jím vznesená kritika partnerů, že se v NATO dostatečně finančně neangažují. I když svá slova později zmírnil, Trump se zatím zdráhá veřejně kritizovat Vladimíra Putina. Je to nebezpečné: pokud Rusko neuvěří, že Trump stojí 100% za dohodami NATO, mohlo by vzniknout pokušení NATO otestovat.

WELT: Nemá ale pravdu v tom, že by i ostatní členové NATO měli platit více?

Kasekamp: To ano. Výdaje pobaltských zemí ale už nyní dosahují zhruba 2 % HDP. Lotyšsko a Litva po anexi Krymu v r. 2014 své výdaje na obranu zdvojnásobily, Estonské výdaje se už na této úrovni nacházely.

WELT: Německo je se svými výdaji daleko pod touto hranicí. I postoje k Rusku jsou ambivalentnější než v pobaltských zemích. Jak vidí Pobaltí přístup Spolkové republiky Německo k Rusku?

Kasekamp: Se smíšenými pocity. Německá politika je rozporuplná. Na jednu stranu je působivé, jak Angela Merkelová přesvědčila členské země Evropské unie k sankcím a tento konsens je tak dlouho a silně udržován. Německo se přiučilo: Západ reagoval slabě, když Rusko v r. 2008 napadlo Gruzii. To Rusko povzbudilo, aby napadlo Ukrajinu. V Rusku se Německo už hodně snažilo, aby tamní demokracie přežila i navzdory ruské agresi.

WELT: A co německé politice vůči Rusku vyčítáte?

Kasekamp: Zdá se, že v jiných oblastech převažují obchodní zájmy. Jedním z nejzjevnějších příkladů je plynovod Nordstream 2. Nejsem si jistý, jestli spolková vláda dostatečně chápe, že projekt má i bezpečnostněpolitický rozměr a že ho Moskva právě tak posuzuje. Pro Moskvu je odpojení Ukrajiny z transitního energetického systému jedním z nejdůležitějších cílů. To by Ukrajinu zasáhlo velmi silně. Ale mnoho politiků v Německu se tváří, jak by se jednalo o čistě hospodářský projekt.

WELT: Proč myslíte, že tomu tak je?

Kasekamp: Věřím, že i v Německu dobře vědí, co se v Rusku děje, kam země směřuje a co tam je špatně. Politická reakce tomu ale přesto neodpovídá. Mnoho německých politiků si ještě stále nechce připustit, že Putin není žádný Adenauer. Po 2. světové válce spolu Německo a Francie velmi úzce spolupracovaly, aby spolu vybudovaly prosperující demokratické společnosti.

V Německu se stále ještě věří, že je tento způsob usmíření možný i s Ruskem. Ale Adenauer byl demokrat, který udělal vše pro to, aby vybudoval se Západem integrovanou společnost. Putin ale žádný demokrat není.

WELT: Uvědomují si Němci obavy obyvatel Pobaltí?

Kasekamp: Podívejte se: Německo představuje pro Estonce velký vzor ve vypořádání se s minulostí. Estonci se od Německa učili a svou minulostí se velmi intenzivně zabývají. Pokud ale jde o dnešní vztahy s Ruskem, je pobaltským zemím z Německa často doporučováno odstřihnout se od minulosti. Strachy Estonců, Lotyšů a Litevců jsou pak odbyty jako fóbie. Jak lze tak velké zločiny proti lidskosti, kterých se dopustil Sovětský svaz, jednoduše zapomenout?

WELT: Co by se ve vztahu k Rusku měli naučit Němci od pobaltských zemí?

Kasekamp: Rozhodnost a sebeovládání. Za prvé naše zkušenosti ukazují, že moskevští vládci respektují jen toho, kdo se dokáže bránit, a opovrhují těmi, kdo jsou slabí. Slabí jsou Moskvou šikanováni a slabá místa jsou využívána jako příležitosti. Pokud chcete být Moskvou respektováni, musíte zůstat nepoddajní.

Za druhé se musíte umět ovládat. To Estonci, Litevci a Lotyšové dokázali, když si před 30 lety vybojovali svobodu. Naše revoluce začala v r. 1988, ale uplynuly ještě 3 velmi napjaté roky, než jsme znovu nabyli svobody. Moskevští vládci dělali vše pro to, aby podněcovali konflikty a tím odůvodnili vojenskou intervenci. V Pobaltí jsme si ale udrželi chladnou hlavu.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: