Karel Marx: živý nebo mrtvý

Posun paradigmatu - obzvlášť u nás na východě

REKLAMA

Německý Trier si připomíná 200 let od narození Karla Marxe. Zajímavé je, že se tímto výročím zabývají všechna velká seriózní západoevropská média. Střízlivě, kriticky, ale zároveň bez ideologických předsudků. Protože jak píše švýcarský deník Luzerner Zeitung: patří Karel Marx na smetiště dějin? Dva historikové, jeden politolog, jeden filosof a jeden sociolog si myslí, že ne.

Jeho hrob v londýnském Highgate je stále ještě magnetem, pro některé dokonce poutním místem. Na obrovském podstavci trůní monstrózní Marxova hlava, je třeba k němu vzhlížet. Na úpatí se nachází prostý náhrobní kámen, na kterém jsou vyjmenována jména zde pohřbených. Jedná se o místo s vypovídací hodnotou, i proto ho německý vědec Michael Heinrich, zabývající se Marxem, zmiňuje ve stati, kde se pokouší vysvětlit, jak je to se vztahy mezi Marxem a marxisty. Náhrobní kámen Marx ještě sám vybral, pomník tam v r. 1956 postavili britští komunisté.

1956 je rokem, kdy Sovětský svaz krvavě potlačil maďarské povstání. Ve jménu onoho marxismu, který v r. 1947 podpořil prohlášení, ve kterém se říká: „Nepatříme k těm komunistům, kteří ničí osobní svobodu a svět chtějí přeměnit v obří kasárna nebo gigantický chudobinec.“

Komunistický svět byl kasárna

A právě tím je východní blok až do r. 1989: kasárna a chudobinec. Právě tváří v tvář těmto diktátorským poměrům ale vyvstává otázka, jakou hodnotu dnes – 200 let po jeho narození – ještě  marxistické myšlenky mají. Že s Marxovými myšlenkami daleko lépe pochopíme moderní svět, zdůrazňuje sociolog Patrick Ziltener. V r. 1989 přijede na studia do Západního Berlína a zažije, jak se na Východě vládnoucí marxismus zhroutí jako domeček z karet – zatímco se na Západě u řady profesorů učí Marxe vnímat nově.

Karel Marx: živý nebo mrtvýDnes nabízí Ziltener na Curyšské univerzitě úvod do Marxova učení. Říká, že Marx „absolutně fascinujícím způsobem popisuje pohánění kapitalismu, které dnes zase zažíváme. Obdivuje podnikatele a v ‚Komunistickém manifestu‘ také oslavuje globalizaci.“ Patrick Ziltener to dokonce často považuje za až „příliš glorifikující“.

Mezi Marxem a Stalinem leží světy

Ve svých přednáškách se Ziltener pokouší na základě zdrojů zjistit, jak si Marx představoval budoucnost. „Nenacházím jediný důkaz pro to, co Lenin a Stalin prosadili v Rusku.“ Ona „diktatura proletariátu“, kterou považoval za nezbytnou přechodnou formu na cestě k beztřídní společnosti, spatřoval v r. 1871 v Pařížské komuně, „která obsahovala velmi mnoho demokratických prvků.“ Marx se také vždy zajímal o masové sociálnědemokratické strany. O straně revolucionářů z povolání nikdy nesnil.

Sice viděl, že soukromé vlastnictví jednou skončí. „Jak si to ale Marx představoval, přesně nevíme“, vysvětluje Ziltener. „Dovedu si dost dobře představit, že se to v něčem bude podobat tomu, co dnes známe jako různé smíšené formy hospodářství.“ Jedno Patrick Ziltener zdůrazňuje: jasně Marx stále formuloval jeden velký cíl: „Je to rozvinutí tvůrčích sil jednotlivce a ne mraveništi podobná práce v nějaké státní diktatuře.“

Tohoto tématu se dotýká i filosof Dieter Thomä, který učí na Univerzitě v St. Gallenu. „Karel Marx zosobňuje vysoce aktuální pojetí svobody. Tato svoboda nepochází od jednotlivce, Marx viděl, že jsou zkrátka zapotřebí i vhodné podmínky, aby se mohla svoboda rozvinout.“ Jinými slovy: svoboda vychází ze sociálních poměrů. A byl prý také „mistrem vměšování“. Dnes, v dobách nevměšování, ve kterých „si každý obdělává svou vlastní vinici“, je to důležitý přístup.

Co se podle názoru Dietera Thomy můžeme od Marxe naučit, je důkladně analyzovat „parní válec modernizace“. „To je oblast, ve které byl průkopníkem.“ Ovšem jedním, který měl také svá slepá místa. „Marx podcenil svůdnost a výkonnost kapitalismu. Tento kapitalismus se nestal svým vlastním hrobařem.“

„Marx příliš spoléhal na ekonomii“

Protože ale právě s tím počítal, spoléhal se Marx „příliš silně na ekonomii a příliš málo se zabýval politickou participací“, říká Dieter Thomä. „Jinak řečeno: v myšlenkovém spojení ekonomie a politiky nás nechal na holičkách.“

Není to jediná oblast, ve které marxistický nárok totální teorie selhává, přesto zůstává inspirujícím. To zdůrazňují dva historikové: Thomas Maissen, ředitel Německého historického institutu v Paříži a Tobias Straumann, historik ekonomie na univerzitách v Basileji a Curychu. „Marx bral vliv ekonomických sil na dějinné události vážně, to je jeho trvalá zásluha s velkými důsledky“, myslí si Straumann. „Se svým stupňovitým modelem dalšího vývoje ale selhal.“

Jeho životní motto: „O všem je třeba pochybovat“

Podobně kriticky Marxe soudí Thomas Maissen. „Jeho otázky jsou stále aktuální, protože jeho pohled na pracovní podmínky představuje důležitý korektiv chápání světa a dějin“, vysvětluje. „Ale Marxův nárok na vědecký výklad dějin, který přesahuje do budoucnosti, byl skutečností důkladně vyvrácen. Ti, kteří ho chtěli prosadit, se téměř neodvratně stali masovými vrahy.“

REKLAMA

Karel Marx tak učí především jedno: „Měli bychom být skeptičtí ke všem, kteří slibují, že jednou provždy vyřeší naše problémy.“ Muž, který leží v londýnském Highgate, by s tím zřejmě i souhlasil. „Marx si předběžnost a krátkodobost vědeckých výpovědí velmi dobře uvědomoval“, zdůrazňuje Michael Heinrich. A vypráví, že Marx do dotazníku, který mu předložily jeho dcery, jako své životní motto uvedl: „De omnibus dubitandum“ – o všem je třeba pochybovat.

REKLAMA