Pro všechny pohoršené současnou debatou o Marxovi

Editorial magazínu POLITIQ

Internet, WikiPedia, open source, z jedné strany i Google nebo Facebook – to vše je vlastně Marx. Tu druhou – korporátní a monopolistickou – stranu Googlů a Facebooků by samozřejmě kritizoval a nutno dodat, že aspoň z části zřejmě oprávněně. Zároveň by varoval před vznikem digitálního proletariátu díky aplikacím jako Uber, Amazon či Fivrr. Opět ne zcela neprávem.

Do budoucna by Karel Marx zřejmě také uvažoval o dani za početní výkon, která by se na druhé straně vyplácela pracujícím ve formě digitálních dividend, aby kompenzovala počítači a umělou inteligencí způsobenou zkracující se pracovní dobu.

Marx byl gigantickou silou kapitalismu fascinován: „Buržoazie během svého sotva stoletého vládnutí stvořila masovější a kolosálnější produkční síly než všechny předchozí generace dohromady. Podmanění přírodních sil, strojírenství, využití chemie v průmyslu a zemědělství, parní lodní doprava, železnice, elektrický telegraf, zúrodnění celých světadílů, splavnění řek, vznik celých nových národů – které předchozí století tušilo, že v klínu společnosti dřímou takové produkční síly společenské práce“, napsal Karel Marx se svým mecenášem a spolubojovníkem Bedřichem Engelsem v Komunistickém manifestu, který vyšel poprvé v r. 1848.

Co ho trápilo, byly negativní vlivy, které díky této ohromné síle vznikly. Tedy v podstatě nic jiného, než čím se dnes zabývá každý trochu empatičtější člověk. Od té doby se obě strany společenské rovnice, tedy zaměstnanci i zaměstnavatelé, vzájemným působením přece jen poněkud kultivovaly. A byť ani tento „boj“ zdaleka neskončil (a zřejmě ani nikdy neskončí), dnes nás zase trápí problémy, o kterých netušil ani Marx: například stav životního prostředí.

Více na Die Zeit: Co by si Marx myslel o internetu?

Druhý článek začíná větou, shrnující, o co mi jde: „V Marxových knihách stojí dost šíleností. Přesto se od něj můžeme mnohému naučit – například o clech, která tak miluje Trump, o Hartz IV nebo nerovnosti.“

Marx nebyl jen kritkem kapitalismu, ale i jedním z jeho nejlepších analytiků. Mnohé z toho, co psal ve svých knihách, je i dnes překvapivě aktuální.

V časech 10hodinové pracovní doby požadoval její zkrácení, stejně tak byl proti dětské práci. Nebo jste snad pro? Oproti mnoha rozšířeným mýtům nevěřil v „ideálního člověka“, naopak. Což vyjádřil např. ve větě „pracovní povinnost pro všechny“ (paradoxně se podobající rétorice českých ultrapravičáků, když přijde řeč na Romy).

Proto by zřejmě nebyl zastáncem nepodmíněného příjmu, ale spíš Hartz IV, byť by kvůli své empatii pro potřebné a díky svému rovnostářství zřejmě skončil na straně příjemců, domnívá se autorka textu německé Die Zeit. Což by korespondovalo s jeho životem, dodávám já.

Mnoho jeho vět bylo prorockých a bezezbytku se naplnily, byť v době svého vzniku zněly až odvážně utopicky. Např. globalizaci pouze neodmítal, ale spatřoval v ní i mnoho pozitivního, mj. v souvislosti s nacionalismem a xenofobií.

Některé věty se naopak nenaplnily, např. že se kapitalismus sám zničí. I když… Občas říkám – v souvislosti s počtem skvělých služeb zdarma, sdílenou ekonomikou, vývojem AI atd. – že komunismu možná dosáhneme skrz kapitalismus. Takže: kdo ví? Nebude to nakonec jen otázkou sémantiky?

Jeden z argumentů na sociálních sítích zní: „Proč si dnes připomínat Marxe?“ Protože nám i dnes má co říct.

„Zaprvé: Ano, globalizace vytváří turbulence. Zadruhé: ochranná cla a pád zpět do nacionalismu ale není odpovědí. Zatřetí: místo toho je třeba se soustředit na poměry, ve kterých žijí ti, kterým se daří nejhůře. (…) A je třeba se dívat především na odstup od bohatých, tedy na nerovnost. Pokud je příliš velký a vytváří nespokojenost, je na čase se zamyslet, zda nepotřebujeme nová pravidla. Ta ale nemohou, začtvrté, spočívat v tom, že se necháme unést sny o příjmu zcela bez práce.“

Řešením ovšem není marxistický sen o revoluci „těch dole“. Ta vždy skončila totalitou a v ní se běžným lidem, o které Marxovi šlo, nakonec vždy vedlo hůře než v tzv. kapitalismu. Dnes bychom spíš řekli v liberální demokracii nebo liberálně-demokratickém sociálním státě, protože demokracie se, na rozdíl od totality, neustále vyvíjí (nebo alespoň nesrovnatelně rychleji).

O tom pojednává druhý článek týdeníku Die Zeit Marx byl příliš chytrý, než aby zastával nepodmíněný příjem.

Ne, opravdu nejsem komunista, ba ani levičák. Jen si myslím, že třeba vidět věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Pokud za něco horuji nebo to naopak odmítám, nemění nic na faktu, že bych to měl napřed znát.

Dovětek: nejsem ani „marxolog“, ale současná debata – která v Německa propukla už před rokem – pouze vzbudila mou zvědavost, jestli to náhodou není trošku jinak, než nám tvrdila komunistická Občanská nauka a zjistil jsem, že i zde, jako ostatně ve všem, je.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: