Svůdnost smyšlených zpráv, lží a „Fake News“

Svůdnost smyšlených zpráv, lží a
REKLAMA

Fejetonista Magazínu Süddeutsche Zeitung Axel Hacke se ptá, proč to má pravda často těžší než lež – a proč nás zřejmě „Fake News“ zajímají víc než skutečné zprávy. Autorem titulní kresby je Dirk Schmidt.

Jak mnozí z nás vědí, někteří ale také ne, jedná se u Douglas Adamsově románové řady Stopařův průvodce Galaxií a celosvětově jedinou čtyřsvazkovou trilogii o pěti dílech. Eoin Colfer k ní po Adamsově smrti a se svolením jeho vdovy přidal šestý svazek. V pátém pokračování tohoto celkem, jak už bylo řečeno, šestisvazkového třídílného románu – jmenujícího se Jednou Rupert a zpět (v češtině Převážně neškodná, pozn. překl.) – se mluví rychlosti světla a obtížích, „které vyvstávají při pokusu ji překonat“.

Což, jak každý ví, je nemožné.

Nebo ne?

Autor totiž krátce zvažuje možnost, že by přeje jen něco mohlo být rychlejší než světlo: špatné zprávy, „které se řídí svými vlastními, zvláštními zákony.“ Obyvatelé planety Archentzwoofl Minor se proto pokusili postavit vesmírné lodě, které by byly poháněny špatnými zprávami.

Problém: zaprvé nefungovaly zvlášť dobře. Za druhé byly „všude kde přistály, tak extrémně nevítané, že v podstatě nemělo smysl se tam vůbec zdržovat“.

Tyto poznatky však pochází z 90. let. Dnes už víme: existuje něco, co je ještě rychlejší než špatné zprávy. Navíc všude, kam dorazí, není vůbec nevítáno. Místo toho je naopak přivítáno se zájmem.

Jsou to vymyšlené zprávy. Fake News. Lži.

V odborném magazínu Science jsem četl o největší studii, která na toto téma existuje. Tým z Massachusettského Institute of Technology (MIT) zkoumal pravdivost zpráv na Twitteru z let 2006 až 2017 a porovnával je s jejich rozšířením. Zjistil, že nepravdivý obsah má oproti skutečnosti o 70 % vyšší pravděpodobnost, že bude dál šířen. Děje se tak 6× rychleji, než u pravdivých zpráv. A nejlépe tato stále se zrychlující řetězová reakce funguje u politických témat.

Proč tomu tak je? Vědci uvádějí dva důvody: zaprvé působí falešné zprávy často nověji, v podstatě svěžeji, než pravda. Zadruhé se více oslovují pocity konzumentů, jsou emocionálnější. Právě v tomto bodě jim podlehnou, jak uvádí studie, často také uživatelé, které vlastně zajímá pravda: emoce jsou silnější než rozum a na konci dlouhého dne, i v zápalu politických debat, u mnohých mizí síla se ještě zajímat o pravdivost twitterové zprávy.

„Protože si lhář může ‚skutečnosti‘ libovolně vytvářet a přetvářet“, psala Hannah Arendtová už v r. 1867 v eseji Pravda a politika, „má možnost řídit se tím, co jeho se jeho publiku právě hodí, nebo zkrátka tím, co právě lze čekat. V každém případě bude to, co sdělí, znít samozřejměji, zároveň logičtěji …“ Svůdnost lži je vždy větší, než svůdnost pravdy. A našla – to ještě za dob Hannah Arendtové nebylo – v sociálních médiích k dispozici ideální prostředek, jak jsem se dočetl v článku The Atlantic o závěrech citované studie, který „nepožaduje chování, na kterém je založena demokratická vláda.“

Politická lež existovala vždy a také vždy existovat bude, možná dokonce existovat musí, protože člověk je zkrátka takový, jaký je. Novinkou je, že lháři nyní sedí ve vesmírných lodích poháněných „fake news“, které jsou rychlejší než světlo. A že tyto vesmírné lodě fungují.

REKLAMA

Bohužel to není žádný příběh z planety Archentzwoofl Minor. Odehrává se zde.

Pravděpodobně budeme muset něco vymyslet.

REKLAMA