Putinův rozhovor na ORF a ruská propaganda

Ruský prezident konfrontuje novináře i diváky se staronovými výzvami

Jak zneužil Putin rozhovor na rakouské ORF pro svou propagandu

„Čekisté (spolupracovníci sovětské tajné bezpečnosti) nemají jazyk proto, aby vyjadřovali své myšlenky, ale aby je skrývali“, říká jedno z pořekadel z prostředí KGB. I Vladimír Putin tato slova dříve citoval. Jaký vzbudil Putinův rozhovor na ORF ohlasy?

Ruský prezident se nikdy netajil tím, že sám sebe považuje za Čekistu. Za jeho vlády v Rusku propukla obrovská nostalgie po dobách, kdy vládla Čeka, jak se jmenovala tajná služba KGB ve svých začátcích.

Putin 20. prosince, v den Čekistů, pravidelně navštěvuje své kamarády a spolu s nimi toto výročí oslavuje. Čeka je zřejmě nejkrvavější organizací v ruských dějinách. Povýšila teror na státní doktrínu a je zodpovědná za nevyčíslitelné utrpení a vraždění.

Jedním z hlavních nástrojů Čeky, tedy KGB, bylo vždy klamání a matení; i pomocí „speciálních operací“, které jsou denním chlebem tajných služeb. Od dob Vladimíra Putina v Rusku neexistuje politika, její místo zaujaly „speciální operace“, kritizují odpůrci Kremlu.

Tento kontext je důležitý, pokud chceme porozumět poslednímu rozhovoru ruského prezidenta pro rakouskou televizní stanici ORF.

Analýzu rozhovoru jsme přinesli pod titulem „Rozhovor s Putinem: jak znejistit autokrata“ (česky), kde najdete i celý záznam rozhovoru (německy).

Klasická žurnalistika naráží u Putina na své hranice

I když se tazatel, moderátor ORF Armin Wolf, na rozdíl od svých předchůdců velmi pečlivě připravoval a vedl si dobře, rozhovor přesto ukázal, že klasická žurnalistika v západním slova smyslu při srážce s „Čekistou“ jako je Putin, naráží na své hranice.

Kritikové sice prohlašují, že lži nejsou v politice ničím výjimečným. Ale že jsou lži povýšeny na princip, je fenomén, který byl téměř 30 let po zhroucení komunistických diktatur už skoro zapomenut.

Vladimír Putin v tom bezesporu dosáhl mistrovství. Lže tak suverénně a své lži předkládá tak sebejistě, až klame naše vnímání: chceme nakloněni uvěřit tomu, že pokud někdo přednáší své argumenty tak vehementně a bez náznaku jakékoliv pochybnosti, pak jim musí sám věřit.

Putin si sám vybírá, komu poskytne rozhovor

K trikům, které přitom Putin používá, také patří, že se v rozhovorech důsledně vyhýbá novinářům, kteří jsou zároveň kritičtí a kompetentní.

Potěšitelné je, že televizní stanice ORF zveřejnila dokument, což je jedna z typických, ale jinak téměř nikdy nezveřejněných, podmínek pro poskytnutí rozhovoru: že ho nepovede jedna v Rusku žijící, dobře rusky mluvící a nejlépe s fakty obeznámená moskevská korespondentka – ale jeden z jejích rakouských kolegů.

Byť se Wolf připravil velmi pečlivě – v mnoha bodech mu už detailní znalosti k tomu, aby vyvrátil Putinova „alternativní fakta„, chyběly. O to překvapivější bylo, že na Rusko nespecializovaný Wolf byl Putinovi zdatným soupeřem.

Redaktor ORF se pečlivě připravoval

Rakušan se na svou úlohu puntíčkářsky připravoval, například tím, že zevrubně studoval dřívější rozhovory s vládcem Kremlu. Své závěry o Putinově strategii při rozhovorech zveřejnil na svém blogu.

  • Putin odpovídá rozsáhle, „téměř pokaždé zaujímá zásadní stanoviska“.
  • Miluje protiotázky.
  • Rád odpoutává pozornost změnou tématu.
  • Zásadně dementuje vše, co dementovat chce.
  • Pokud je přerušen, okamžitě to kritizuje.

Zde jsou 3 příklady Putinových lží, případně jeho uhýbání od tématu.

1. Smlouva s FPÖ

Na Wolfovu otázku po spolupráci mezi stranou „Jednotné Rusko“ a pravicově populistickou FPÖ v Rakousku, jakožto s jinými nacionalistickými silami v Evropě šéf Kremlu odpověděl, že sice byl zakládajícím členem strany, ale nyní už jejím členem není. Bylo by tedy lepší se zeptat premiéra Dmitrije Medveděva.

Přitom je i samotným Putinovým příznivcům zcela jasné, že je to on, kdo určuje dění ve straně, stejně jako v celé zemi.

Dále Putin uvedl: „Mohu s přesvědčením předpokládat následující – naším cílem není někoho v EU rozeštvávat.“

Četná fakta ale svědčí o pravém opaku – Rusko například podporuje protiunijní strany a i při samotné kampani před brexitem vedou mnohé stopy do Ruska.

2. Putin a trollové

Na otázku po svém důvěrníkovi Jevgeniji Prigožinovi, který je mimo jiné aktivní v gastronomii, a po jeho legendárních fabrikách na trolly, Putin odpovídá: „Zeptejte se ho sám, ruský stát s ním nemá žádné vztahy.“

Putin tak zamlčuje rozličné obchodní vztahy svého přítele s ruským státem. A především fakt, že v jeho „vertikále moci“ mu přátelé, kteří za něj přišli k miliardovým jměním, podle zpráv insiderů slouží jako jeho „prodloužená ruka“.

Dále Putin řekl: Jak hluboko všichni spadli, co se děje v médiích a v politice sjednoceného Západu, když může provozovatel restaurací z Ruska ovlivňovat volby v nějaké evropské zemi nebo v USA? Není to směšné?“

Ne, pokud se u „provozovatele restaurací“ jedná o někoho s gigantickým jměním, důvěrnými vztahy k prezidentovi nukleární mocnosti.

3. Anexe Krymu

Obzvlášť zajímavá byla Putinova vyjádření na otázky, které se týkaly Krymu a Ukrajiny. Zde prezident rozpoutal skutečný dezinformační ohňostroj. Musíte být dobrým znalcem detailů, abyste je dešifrovali.

K okupaci Krymu například Putin uvedl: Naši vojáci tam byli vždy. Řekl jsem to také tak: Byli to naši vojáci, ale ničeho se neúčastnili.“

Ruští vojáci byli skutečně vždy na Krymu, v rámci dohody o vojenské základně; v r. 2014 však opustili své základny, bez označení, a napadli ukrajinské jednotky – a Putin tvrdí, že se nejedná o jeho vojáky.

Vzápětí přejde Putin na „puč“ v Kyjevě, kde byl ve skutečnosti zkorumpovaný prezident v revoluci přinucen k útěku a kde se krátce na to uskutečnily demokratické volby.

Putin také zmínil násilnosti proti etnickým Rusům na Krymu v r. 2014 – ke kterým nikdy nedošlo. Mluvil o rozhodnutí krymského parlamentu o osamostatnění od Ukrajiny – ale zamlčel, že parlament byl v tu dobu obsazen jeho vojáky a poslanci tedy hlasovali tzv. pod namířenými zbraněmi.

Mluvil o referendu, aniž by zmínil, že předtím byla umlčena kritická média a odpůrci byli pronásledováni, že byl Krym v době referenda obsazen a při hlasování došlo k manipulacím.

Tak jako výše zmíněné body by šel rozebrat celý rozhovor.

„Putin se chová jako malé dítě“

Kritičtí ruští novináři v žertu říkají, že rozhovor ukázal, že Putin začal své vlastní televizní propagandě věřit.

Olga Kortunová napsala na v Rusku zablokovaném opozičním portálu „kasparov.ru„, že interview nabízí zajímavý pohled do Putinovy psychiky a na jeho „neurotické rysy“: Neustále tvrdí, že mu není nasloucháno, že není milován. Putin se chová, píše Kortunová, jako dítě v mateřské školce, které si stěžuje, že mu opatrovatelky nevěnují pozornost, že se jiné děti chovají stejně špatně, ale ustavičně je trestán jen „chudáček malý Vladimír“, že je pronásledován, aby měl ustavičně strach.

Putinovi zastánci, i na Západě, to vidí úplně jinak. Šéf Kremlu mohl konečně všechny lži, které se kolem jeho osoby vedou, objasnit, zní sborově.

Putinův rozhovor na ORF zaujal i ruská média. „Lžimédia: Putin během rozhovoru státní televize zcela zničil nečestného rakouského novináře“, hlásá titulek ruského státního mediálního holdingu „Vesti.ru“.

Západ je naivní

Zatímco se státní ruská média uchýlila k typicky agresivnímu tónu, reagují některá západní média s děsivou naivitou. Julian Hans, moskevský korespondent deníku „Süddeutsche Zeitung“ na Twitteru vyčítá pořadu „Tagesschau“, že dělá práci za ruskou propagandistickou mašinérii:

Závěr: Putinova propaganda 2.0 staví Západ a obzvlášť také média před výzvy, které sice nejsou nové, ale mnozí je už zapomněli. I čtenáři, popřípadě diváci.

V „postfaktickém věku“ se zkrátka nelze spolehnout na první dojem. Samostatné pátrání a analyzování je důležitější, než kdy dříve. A také schopnost číst mezi řádky, nebo nebrat v potaz jen řečené, ale i nevyřčené. Například řeč těla.

Putinovy nohy jsou během rozhovoru obzvlášť tehdy velmi neklidné, když jsou i jeho odpovědi velmi pochybné (Joe Navarro by se radoval – pozn. překl.).



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: