Seehofer a Söder představují pro Německo bezpečnostní riziko

Populismus v Evropě

Seehofer a Söder představují pro Německo bezpečnostní riziko

Ve sporu mezi Merkelovou a CSU jde více než o uprchlickou politiku. CSU se pohybuje směrem k národnostním populistům, kteří oslabují Evropu. To je nebezpečné. Komentář Stefana Ulricha pro Süddeutsche Zeitung.

Byly doby, kdy CSU patřila mezi velké evropské strany, konzervativní a otevřená světu zároveň. Silně se zasazovala za sjednocení kontinentu a Franz Josef Strauß, její nejvýznamnější politik říkal: „Sjednocená Evropa se má stát předstupněm Spojených států evropských.“

V těchto dnech už žádný vedoucí politik CSU nepožaduje spolkový evropský stát, v každém případě ne tak, abychom si toho všimli. Naopak. Strana pod bavorským prezidentem Markusem Söderem, spolkovým ministrem vnitra Horstem Seehoferem a šéfem bavorské frakce ve Spolkovém sněmu Alexandrem Dobrindtem zaťala sekeru do stromu, který sama zasadila. A nyní zpracovává kmen na závory. To je politika pustošení.

Tedy Germany first

Kdo zatím doufal, že bude CSU svůj nový nacionalistický a pravicově-populistický kurz sledovat „pouze“ v uprchlické politice, ten nejpozději od tohoto týdne ví, že jde o víc. Protože ve čtvrtek dopoledne  oznámil bavorský předseda vlády Söder, že v Evropě a ve světě právě „končí doba uspořádaného multilateralismu“. V pátek tomu v televizním vystoupení ještě nasadil korunu. Státy jako Německo by zase měly své zájmy více prosazovat samostatně a vytvářet fakta. Tedy Germany first. Takové myšlenky jsme zatím znali pouze od lidí jako Vladimír Putin, Viktor Orbán a Donald Trump.

Multilateralismus je složité slovo pro jednoduchou myšlenku: problémy se snadněji vyřeší společně, než proti sobě. A konflikty se lépe odstraní kompromisy, než konfrontací.Evropské dějiny dávají této myšlence zapravdu. V polovině 20. století na kontinentu dominoval nacionalismus, jednotlivé státy spolu soupeřily. Téměř pro všechny lidi se z toho stalo peklo. Od té doby panuje – zprvu na Západě – později i ve středovýchodní Evropě – multilateralismus, pospolitost, jejímž nejsilnějším výrazem je Evropská unie. Od té doby Evropané zažívají, navzdory jednotlivým problémům, nejdelší a nejbohatší období míru v dějinách.

To vše je nyní napadeno aliancí ničitelů, jejichž kmotři sedí v Moskvě a Washingtonu, jejichž členové ale už vládnou i ve Varšavě, Budapešti a v Římě. A možná i brzy v Mnichově. Tyto síly jsou živeny – podobně jako strašidelný klaun z Kingova hororového románu „To“ – ze strachů lidí. Odchytávají je a zesilují, aby pak nabídly silní národní stát jako řešení, který bude silně prosazovat zájmy vlastního národa proti ostatním zemím. Má to jeden háček: pokud se tak budou chovat všichni, nakonec to opět skončí válkou.

Taková varování dnes už bohužel nejsou žádný alarmismus. Poválečný konsensus kolem pojmů Evropa, otevřenost a svoboda se posouvá nebezpečně rychle. Dříve, za dob Sovětského svazu, agitovala CSU sloganem „Svoboda nebo socialismus“ – což bylo správně namířeno proti Moskvě, proti SPD ale špatně. Pokud by byla CSU ještě dnes četnou stranou, musela by říct: „Svoboda nebo populismus“. A ona to dokonce dělá. Sám Söder hájí kurz své strany v uprchlické a evropské politice tím, že nechce, aby se v Německu dostali k moci populisté. Problém ale je, že tam už jsou. Na bavorském kancléřství a ve Spolkovém ministerstvu vnitra.

Ještě svobodné země jako Německo a další členské země Evropské unie dnes stojí zády ke zdi. Jsou ohrožovány Spojenými státy a obchodním válečníkem Donaldem Trumpem, sovětským nostalgikem Vladimírem Putinem a totalitní světovou mocností Čínou. V takové době dát všanc Spolkovou vládu, ničit Evropu a sázet na sóloakce národních států je trestuhodné. Markus Söder a Horst Seehofer se pro Německo stali bezpečnostním rizikem.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: