Recept pro Evropu: cla snížit, místo zvýšit!

Recept pro Evropu: cla snížit, místo zvýšit!

Odvetná cla Evropské unie jsou směšná a na Trumpa sotva udělají dojem. EU by měla raději cla vůči svým obchodním partnerům jednostranně snížit – ke svému užitku a k dobru světového obchodu. To si myslí Rolf J. Langhammer (70) specialista na obchodní otázky a do r. 2012 viceprezident Institutu pro světové hospodářství v Kielu.

EU zvedla Donaldem Trumpem hozenou rukavici ve formě kárných cel na ocel a hliník. Odpoví odvetnými cly stejného rozsahu na vybrané výrobky. Produkty pochází ze států, ve kterých žijí především Trumpovi voliči. Za tím lze rozpoznat kýžený politický cíl: voliči mají pochopit, že jim Trumpova politika škodí.

Podporovatelé tohoto rozhodnutí netvrdí, že je ekonomicky smysluplné. Naopak vědí, že je to spíše směšná odplata a na Trumpa sotva udělá dojem. Navíc si evropští zástupci nejsou jistí, zda by případnou arbitráž u Světové obchodní organizace (WTO) vyhráli. Článek 21 všeobecné dohody o clech a obchodu GATT vztahující se na zboží totiž připouští ochranná opatření z bezpečnostně politických důvodů, jak si je pro USA nárokuje Donald Trump. Je velice sporné, zda by arbitrážní komise WTO chtěla posuzovat, co slouží nebo neslouží vlastní bezpečnosti jedné ze členských zemí. Jisté ale je, že USA Světové obchodní organizaci právo rozhodovat o amerických bezpečnostních zájmech odepřou.

Odveta je zdůvodňování tím, že má sloužit obraně multilaterální a na pravidlech se zakládajícím obchodním pořádkům. To není přesvědčivé hned ze tří důvodů. Zaprvé stojí obchodní pořádek na principu nediskriminace, tedy na stejném zacházení všech členů. Obchodní výhody, které jsou zaručeny jednomu z členů, musí být zásadně vždy garantovány všem členům. Bilaterální opatření mezi jednotlivými členy tento princip porušují.

Evropské unii by k cíli dodržování obchodních zásad nejvíce pomohlo, kdyby tento princip dodržovala i ve sporu se Spojenými státy americkými. To by nejen vylučovalo, že by se jednotlivé členské země EU při řešení sporu rozdělily, ale také by si EU na Trumpovi nenárokovala zvláštní pravidla pouze pro sebe. Přesně to ale udělala německá kancléřka Merkelová a francouzská prezident Macron během své návštěvy u Trumpa ve Washingtonu. Tím prokázali principu multilaterálního řádu medvědí službu. Pokud jedná každý sám za sebe, toto multilaterální uspořádání narušuje; nelze to ospravedlnit ani tím, že Trumpovo chování nechceme nečinně přijmout. Neudělat nic by bylo lepší, než to udělat špatně.

Zadruhé nelze obchodní pořádek posílit negativními opatřeními, tedy zvýšením cel, ale pouze pozitivními, jako např. liberalizace. To bylo a je jádro světového obchodního řádu, který po mnoha kolech jednání usnadnil obchod mezi jednotlivými státy. WTO přitom postupuje podle zásady reciprocity: žádné ústupky při politiky stále kriticky vnímané liberalizaci obchodu bez ústupků u politiky stále žádaných úlevách na vlastní exporty, a to vše podchyceno smluvně. Myslet si ovšem, že se takové kroky setkají s nadšeným přijetím u Donalda Trumpa, by bylo naivní. Trump nechce vést žádná jednání nebo dlouhá řízení vedoucí k dohodám, především ne s partnery na stejné ekonomické výši, jak tomu je v případě Evropské unie. Chce rychlé výsledky dobré pro americkou obchodní bilanci, buď omezením exportů EU nebo většími nákupy amerického zboží za strany zemí EU. V tržním hospodářství toho nelze mimo státní zakázky – například zbrojního materiálu – dosáhnout.

Konsternovaně hledět na USA nepomůže

Pro Evropskou unii ale existuje cesta, jak podpořit multilaterální uspořádání a zároveň vyslat pozitivní signál: měla by jednostranně snížit cla vůči všem obchodním partnerům pod úroveň, která byla v r. 1994 dohodnuta na Uruguayském kole a od té doby je smluvně závazná. I zastáncům odplaty musí být jasné, že dovozní cla fungují jako daň na exporty. I oni musí vědět, že se rozdílné a tím zkreslené pobídky produkce na domácím a zahraničním trhu snížením celní sazby zeslabí. Proč EU tuto možnost odmítá, obzvlášť když byla mnoha členskými zeměmi WTO k jejich ekonomickému prospěchu aplikována?

Například Brazílie má průměrná cla na průmyslové zboží ve výši necelých 32 %. Po Uruguayském kole je snížila až na 14 %. Oproti tomu ponechala Evropská unie svá cla na smluvní úrovni. Snížení cel by hospodářství EU pomohlo. Příznivci i odpůrci kárných opatření jsou zajedno v tom, že čtvrt století stará cla jsou zastaralá. Proč by mělo být opatření, které by prospělo vlastnímu hospodářství, závislé na tom, zda ho protistrana také udělá?

Nic by nemohlo Evropskou unii v očích svých obchodních partnerů kvalifikovat pro vůdčí roli v obhajobě multilaterálního pořádku věrohodněji, než jednostranné snížení cel vůči všem partnerům. Tím by se mohla uzavřít aliance s podobně smýšlejícími zeměmi bez toho, aby konsternovaně hleděla na USA. Má EU přenechat pole Číně, která 1. července jednostranně sníží cla na dovoz automobilů ze všech zemí?

Zatřetí by se jednostranná liberalizační opatření skutečně mohla stát základem smluvní dohody, na jejímž konci by možná i Spojené státy znovuobjevily výhody multilaterálního uspořádání. Přece jen to byly ony, kdo vytvořil pravidla pro poválečnou výměnu zboží a kdo je následně hájil a využíval ke svému prospěchu.

Existuje množství otevřených a pro USA velmi významných témat, jako např. digitální obchodování nebo obchod se službami, realizovaný zahraničními dceřinými společnostmi. To vše potřebuje pravidla. Jaké výhody mohou přinést multilaterální dohody jednotlivé zemi, ukazuje působivě příklad Číny: během patnácti let, od roku 1986 do roku 2001, byl Peking nucen splnit všechny požadavky obchodních partnerů na jednostranné otevření trhu. To se změnilo teprve, když byla Čína v r. 2001 přijata do Světové obchodní organizace. Stejné zkušenosti má za sebou Mexiko, které v r. 1986 vstoupilo do GATTu – ke svému užitku a k blahu světového obchodu. Kdo chce oplácet, jen aby zastavil USA, ten škodí obchodnímu uspořádání, které chtěl původně bránit.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: