Uniklé video ukazuje mučení v ruských věznicích

Porušování lidských práv kvůli statistikám

Uniklé video ukazuje mučení v ruských věznicích

Uniklé video rozpoutalo v Rusku debatu o mučení ve věznicích. Ochránci lidských práv s tímto problémem už léta bojují. Na vině je systém gulagů z dob Sovětského svazu.

Video není nic pro slabé povahy. Záznam, který během minulého týdne zveřejnil ruský nezávislý list Novaja Gazeta, ukazuje brutální mučení jednoho z vězňů. Místo činu: trestanecká kolonie IK-1 v provinčním městě Jaroslavl severovýchodně od Moskvy. Video pochází z osobní kamery dozorce a bylo propašováno deníku Novaja Gazeta.

Na záznamu je vidět, jak je svázaný muž mlácen dozorci gumovými obušky přes chodidla, zároveň dostává rány pěstí do obličeje. Důvod mučení? Vězeň Jevgeni Makarov, který sedí za krádež, si opakovaně stěžoval na podmínky, panující ve věznici.

Poté, co se video prostřednictvím sociálních sítí rozšířilo po Rusku, začali být aktivní i vyšetřovatelé – více než po roce nečinnosti. Události se odehrály v červnu r. 2017. Na zástupce ředitele trestanecké kolonie bylo uvaleno domácí vězení, 7 dozorců bylo mezitím zatčeno. I kdyby však skončili za mřížemi, na problematice mučení v ruských věznicích to nic nezmění. „Mučení a násilí patří v ruských věznicích ke každodenní praxi“, říká lidskoprávní aktivistka Olga Romanova, zakladatelka nevládní organizace Rusko za mřížemi (Русь сидящая).

Katastrofální sovětské dědictví

Video, které nyní uniklo, ale poprvé přináší nezvratné důkazy ve věci, na kterou aktivisté už roky upozorňují. S resocializací totiž nemají ruské věznice nic společného. Na vině je především sovětské dědictví. Od poloviny 20. let až do 50. let bylo až 18 milionů lidí uvězněno v gulazích – sovětském systému výkonu trestu.

„Mučení a násilí patří v ruských věznicích ke každodenní praxi“

Olga Romanova
ruská lidskoprávní aktivistka

Po smrti diktátora Stalina v r. 1953 už sice systém nebyl tak brutální, panoval však v rozličných formách a pod příslušností různých ministerstev dále. V 90. letech, po zhroucení Sovětské svazu, se Moskva váhavě pokoušela vězeňský systém zreformovat. Cílem bylo dostat do vězení méně lidí.

V r. 2000 sedělo ve vězeních zhruba milion Rusů, jejich počet se do r. 2016 snížil na něco kolem 650.000. K tomu přispělo především zmírnění některých paragrafů trestního práva a pravidelně vyhlašované amnestie.

Přesto má Rusko s více než 400 vězni na 100.000 obyvatel skoro nejvyšší míru vězňů na 100.000 obyvatel. Téměř 1.000 vyšetřovacích věznic a trestaneckých kolonií nadále zůstávají neprůhledným státem ve státě. Podmínky věznění jsou často katastrofální, na tom nic nezměnily ani před několika lety zavedené osobní kamery dozorců.

Počty vězňů na 100.000 obyvatelMoskva na transparentnosti nemá zájem. Veřejnost se nemá dozvědět, jaký stav panuje v ruských věznicích a jak pevně srostlé se systémem násilí je. Socioložka Ella Panejachová tvrdí, že mučení je „odůvodněné téměř racionálně“. Panejachová se na moskevské vysoké ekonomické škole zabývá vězeňstvím. „Mučení je prostředkem kontroly. Ne náhodou byl poslední případ zaznamenán na kameru. Zřejmě kvůli tomu, aby byl ukázán nadřízeným.“

Logika je jednoduchá: vedení věznice chce prezentovat skvělé statistiky. K tomu patří i málo stížností na podmínky výkonu trestu. Pokud si vězeň stěžuje, je týrán. Ostatní vězně to pak od dalších stížností odradí.

Desítky reformních návrhů

Situaci komplikuje – a v tom se lidskoprávní aktivistka Romanová a socioložka Panejachová shodnou – že instituce, které už přes 10 let mají hájit práva vězněných osob, jsou bezmocné. V tzv. veřejných dohledových komisích nesedí ani tak kritičtí aktivisté, ale spíš dlouholetí zaměstnanci vězeňské služby, bývalí policisté a státní úředníci v důchodu. Ti se ze solidarity ke svým bývalým kolegům vyhýbají jakékoliv silnější kritice.

Mezi experty panuje konsens v tom, že ruské vězeňství potřebuje důkladnou reformu. Počet reformních návrhů se počítá na desítky. Někteří experti chtějí vězeňský úřad FSIN změnit z aparátu, jehož zaměstnanci nosí výložky jako v armádě, v civilní úřad.

Jiní se zasazují za moderní vězení s jednolůžkovými celami, protože ubikace pro několik desítek osob patří v Rusku od dob gulagu k normě. Jiní zase požadují přísnější kritéria při výběru dozorců, aby noví zaměstnanci s větším povědomím o lidských právech vůbec dostali šanci.

„Dnes se státní moc nezajímá o práva vězňů. Daleko jednodušší je bránit v práci lidskoprávním aktivistům.“

Ella Panejachová
ruská socioložka

Odkud by však takoví uchazeči měli přijít? V současné době, stěžuje si obhájkyně lidských práv Romanová, se především v málo osídlených východních oblastech země chopily díla opravdové „dynastie dozorců“. Na mnoha místech nelze v okruhu několika set kilometrů sehnat jinou práci, než ve vězeních. Kruté zacházení s vězni je v rodinách dozorců považováno za normální, další generace na tom nic nezmění.

Socioložka Panejachová není vůči reformním návrhům příliš optimistická. „Reformní dynamika pozdních 90. let a počátku přelomu tisíciletí je pryč. Dnes se státní moc nezajímá o práva vězňů. Daleko jednodušší je bránit v práci lidskoprávním aktivistům.“

Dodnes nezná ruský trestní řád pojem mučení. Zatčení dozorci z trestanecké kolonie IK-1 jsou obviněni z úředních přestupků. Pro Panejachovou představuje skandál kolem uniklého videa alespoň záblesk naděje: ukazuje, že aspoň někteří Rusové nechtějí mučení svých spoluobčanů už dále akceptovat.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: