Rozhovor s Anjou Reschke o novinařině a ženách v zaměstnání

Rozhovor s Anjou Reschke: novinařina v neklidné době

Anja Reschke je novinářkou, která ve společenských debatách vždy zaujímá jednoznačná stanoviska. Magazín Edition F s ní mluvil o jejích postojích a o budoucnosti žurnalistiky.

Od r. 2015 je Anja Reschke vedoucí oddělení domácí politiky u NDR (Severoněmecký rozhlas, součást německých veřejnoprávních televizních a rozhlasových stanic ARD) a tím stále ještě jednou z mála žen, které se v této branži dostaly do vedoucí pozice. Investigativním magazínem Panorama, který už 18 let moderuje a úspěšnými pořady jako Zapp už léta spoluutváří německý televizní svět. Její vypointované komentáře, jako např. nedávno k šedesátidevíti ministrem vnitra Seehoferem odsunutým uprchlíkům, nebo k udělení Německé televizní ceny, se mezitím staly virálními.

Anja Reschke patří k nejdůležitějším hlasům veřejnoprávní televize, ale velká pozornost, se kterou je často konfrontována, má i své nevýhody. V r. 2015 sklidila vlnu urážlivých reakcí poté, co se ve svém komentáři pro zpravodajský pořad Tagesthemen pozitivně vyjádřila o uprchlících.

V rozhovoru na svém panelu na Female Future Force vypráví, co jí pomohlo tento čas přestát a jakou radu dává všem, kteří se potýkají s nenávistí. Kromě toho prozradí, ce se musí stát, aby se dostalo více žen do vedoucích pozic v novinařině a jak vidí budoucnost investigativní žurnalistiky.

Edition F: Paní Reschke, v době Donalda Trumpa, fake-news, AfD a obvinění ze „lžimédií“ se novináři a novinářky dostávají stále více pod palbu. Stalo se pro vás během posledních tří let těžším vykonávat vaše povolání?

Anja Reschke: Vykonávat své povolání v zásadě ne. Že jsme ohrožováni nebo nás někde nevidí rádi, to tu bylo vždy. Nemám dojem, že by dnes byla svoboda tisku omezena více než před třemi roky. Je ale více zpochybňována. Co se změnilo – a myslím si, že se jedná o dlouhodobý proces, jen jsme si ho všimli až během posledních tří let – je, že zmizela samozřejmost, se kterou si novináři mysleli, že napíší nebo odvysílají něco, co jim diváci jen tak zbaští. A to je dobře.

Edition F: Je to tedy vývoj správným směrem?

Anja Reschke: Ano, domnívám se, že je to pro žurnalistiku důležitý proces. Nedělá dobře, když si novináři myslí, že jsou vlastníci moudra, pravdy, ultimativního pohledu na vše a mohou to jen tak beze všeho předávat dále na své recipienty. Novináři se pak stávají samolibými, narcistními a pohodlnými. Nedělají pak už pořádně svou práci, ale stávají se polo-politiky, polo-rozhodovateli, kteří si myslí, že mohou někoho potopit nebo mu naopak pomoci. To, co je vlastní práce novináře, totiž pochopit svět tam venku, filtrovat ho, doptávat se, obsáhnout ho a to vše předat velmi různorodému publiku, nejen elitě, která třeba studovala, při tom upadá do zapomnění.

V zásadě je samozřejmě permanentní vliv cílených dezinformací na společnost negativní, protože každý mezitím už dávno věří tomu, čemu věřit chce. Je zcela v pořádku mít na jedno téma rozdílné názory, to je přece jádrem demokracie. Pokud se ale nemůžeme dohodnout na základním konsensu, je to složité.

Edition F: Jak to má jít dál, když jsou hlasy volající „fake-news“ stále hlasitější a nikdo si už nemůže být jist tím, že to co čte, je také pravda?

Anja Reschke: Je tu část společnosti, kterou opravdu nemůžeme přesvědčit. Ti budou dál věřit tomu, že jsou obelháváni a že vláda chce pro lid jen samé špatnosti. Ty získáme zpět těžko. Pro zbytek, tedy větší část lidí, kteří si už nejsou jisti tím, co čtou, bude stále důležitější otázka mediální kompetentnosti. Tu musíme zařadit do katalogu vzdělávání. To je rozhodující.

Edition F: Měli bychom tedy už školáky naučit, jak rozeznat dezinformace?

Anja Reschke: Ano. Mladí lidé přicházejí, na rozdíl od mé generace, prostřednictvím chytrých mobilních telefonů a sociálních sítí daleko dříve do styku s médii. Musíme jim vysvětlit, co to je zpráva, jak funguje mediální zákon, kolik objektivity mohou očekávat od novinářů, trénovat je, jak jsou hodnocena videa. Každý musí být schopen posoudit, jaké lze médium považovat za důvěryhodné nebo ne. Musí ale také být jasné, že objektivní, jediná platná pravda, neexistuje. Jak určité téma hodnotíme, záleží také na oku pozorovatele. Proto se musí novináři stát transparentnějšími a také vysvětlovat, jak k informacím nebo určitým závěrům přišli.

Edition F: Pracujete ve veřejnoprávní televizi. Ta je především mladší generací kritizována. Mnozí nechápou, že musí platit měsíční poplatek kvůli tomu, aby Till Schweiger v nedělním Místě činu běhal po obrazovce. Projektem STRG_F jste nyní založila nový investigativní YouTube formát, který se obrací především na mladé diváky a divačky. Je to pokus, jak opět dostat na palubu mládež?

Anja Reschke: Napřed musím říct, že veřejnoprávní média desítky let mládež opomíjela. Když děti odrostly ze školek, dlouhou dobu pro ně neexistovaly žádné programy, až do doby, kdy mohly sledovat Tagesschau. Proto považuji za skvělé, že je teď můžeme oslovit prostřednictvím STRG_F. Také si ale myslím, že si mnoho mladých lidí ani neuvědomuje, kolik veřejnoprávních médií konzumují, bez toho, aby si toho vůbec všimli. Všechny rozhlasové vlny, sportovní přenosy a dokonce podpora filmů je takto placena. Je třeba si uvědomit, co by se stalo, pokud bychom o to vše přišli.

Žijeme ve světě, ve kterém je z velké části vše podřízeno trhu. Ve společnosti ale potřebujeme místo, na kterém se jednoduše setkáme a kde můžeme mluvit o věcech bez toho, aby za tím vězela nějaká korporace nebo vláda, které jednají ve svém vlastním zájmu. A přesně tohle slibují veřejnoprávní média.

Edition F: Slibují a také dodržují?

Anja Reschke: Ano. Nechci lhát a říkat, že by například nedocházelo k pokusům o ovlivňování ze strany politiků. Může se i stát, že to v některých případech má úspěch. Osobně jsem to ale v NDR a ve svých pořadech nezažila. V zásadě je ale veřejnoprávní vysílání svobodné, nevysílá žádnou propagandu, i když se to stále znovu tvrdí. To je blbost.

Edition F: V r. 2015 jste sklidila vlnu urážlivých reakcí poté, co jste se ve svém komentáři v pořadu Tagesthemen pozitivně vyjádřila o uprchlících. Je pravdou, že jste tenkrát uvažovala o tom, že skončíte?

Anja Reschke: Tak dalece, že bych chtěla skončit, to nedošlo. V mém okolí ale byli lidé, kteří mi radili, abych se na čas pokusila stáhnout z veřejnosti. Byl to můj muž, který mi byl oporou a řekl: „To bys nebyla ty. Nejsi nikdo, kdo se stáhne a drží se stranou. Ty přece něco musíš říct. Jsi zkrátka sama sebou a tímhle si teď spolu projdeme.“

Edition F: Co byste poradila kolegyním a kolegům, kteří se musí s takovou nenávistí vypořádat?

Anja Reschke: Mohu jim dát jen jednu radu. Není to lehké a sama jsem chvíli potřebovala, než jsem to dokázala přijmout. To, jaké komentáře čtete na internetu, musíte umět ignorovat. Je to jen zdánlivý obr. Vypadá jako obrovsky a hrozivě a člověk má pocit, že ho celý svět nenávidí. Ve svém důsledku to ale vůbec nic neznamená. Dnes víme, kolik komentářů bylo vyprodukováno boty, jak jsou tyto kampaně organizovány několika málo lidmi. 50 % nenávistných komentářů pochází od 5 % uživatelů. Pokud to víte, množství lidí, kteří vás považují na úplně hovno, se najednou smrští.

U mě mělo terapeutický efekt také vyjít ven a navštěvovat nejrůznější akce. Tam narazíte opět na normální lidi a uvědomíte si, že tohle je Německo. Když se podíváte do komentářů, získáte dojem, že Německo sestává jen ze zuřivých rasistů, tak to ale není. Klasické hatery musíte ignorovat, i když to není vždy jednoduché.

Edition F: Je nápadné, že mnoho žen je na sociálních médiích napadáno především mužskými internetovými trolly a musí se vypořádat s jejich nenávistnými komentáři. Jak si to vysvětlujete?

Anja Reschke: Jsem si jistá, že existují i ženy, které mě považují za pitomou; muži to jen dávají hlasitěji najevo. Celkově lze u negativních i pozitivních komentářů pozorovat, že se ke slovu častěji hlásí muži. Pro muže je větší samozřejmost se veřejně vyjádřit. Ženy možná přemýšlí stejně, častěji to ale diskutují v soukromí. Téma, ke kterému jsem se vyjádřila v r. 2015 popudila obzvlášť hodně mužů, to je pravda. Ve hře jsou ale různé faktory: v AfD je více mužů, AfD volí více mužů, a když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, mají muži také větší strach z přistěhovalectví. Je třeba si také uvědomit, kdo budou poražení, když se podíváme do budoucnosti. Kdo jsou ti, kteří musí odevzdat privilegia, která jim doposud byla jistá? Jsou to bílí, západní muži, proto jsou to také oni, kdo se všude v Evropě a také v USA hlásí o slovo. Přesně vědí, že teď přichází ženy a požadují více práv a k tomu ještě přichází „cizinec“ a pokouší se jim něco vzít. Všichni visí na svých privilegiích, je to pro ně těžká doba.

Edition F: Od r. 2015 vedete oddělení domácí politiky u Severoněmeckého rozhlasu (NDR). Ženy ve vedoucí pozici jsou i v novinařině stále ještě spíš výjimkou. Co můžeme udělat pro to, abychom počet žen v německých médiích zvýšili? A máte pocit, že dochází ke změně?

Anja Reschke: Byla jsem u toho, když se před šesti lety zakládala iniciativa „Pro Quote“ (Wiki). Ta něco vyvolala. Tenkrát jsem na všechny šéfredaktorky a šéfredaktory vznesla požadavek, aby během pěti let zvýšili počet žen na 30 %. Jako šéf dnes nemůžete všechny pozice obsadit jen muži, to je trapné, pak je třeba se ospravedlnit. Co ale stále ještě lze u žen a také u novinářek pozorovat, je, že na začátku své kariéry jsou temperamentní a plné elánu. S dítětem pak přicházejí otázky: Co bude dál? Kdo zůstane doma? Kdo bude dělat na částečný úvazek? Pak se většinou objeví tisíce důvodů, proč to musí být žena. Tento automatismus musíme zpochybnit. V kariérní křivce dochází v tomto období ke zlomu.

To, co dělám, mohu dělat jen proto, že mám po svém boku silného partnera, který vždy považoval za dobré, co dělám. Pokud bych nyní musela ve svém soukromí s dětmi ještě bojovat proti svému vlastnímu muži, bylo by to těžké. Ale samo o sobě není na částečném úvazku nic špatného. Jen pokud chce převzít vedoucí pozici, může to být problém, i když mohou existovat i modely, kdy se například o vedení dělí dvě ženy. Mnoho žen se ale k tomuto kroku neodváží. Samy si nevěří.

Edition F: „Samy si nevěří.“ Dostala jste se ke známému problému, máte nějaký tip, jak získat více sebedůvěry?

Anja Reschke: To je naprosto jednoduché. Můj tip zní: mysli prosím na všechny šéfy, které jsi už měla, nebo které znáš. Vzpomeň si, jací byli před deseti lety, jak se chovali, když v práci začínali, jací asi byli ve škole? Třídní šašek nebo premiant? Vzpomeň si třeba na toho, kdo je největší nemehlo. Tak jako on to přece zvládneš kdykoliv. Horší to už být nemůže. To jsem si vždycky říkala já.

Edition F: Mezitím jste 18 let u pořadu Panorama, děláte i jiné úspěšné pořady jako Zapp. Napadne vás někdy dělat něco jiného než žurnalistiku?

Anja Reschke: Musím říct, že jsem novinářkou opravdu ráda. Je to skvělé povolání, protože nás udržuje otevřené světu. Protože můžeš v nejlepším případě nahlédnout do všech životů. Jeden den mluvíš s člověkem na sociální podpoře a druhý s předsedou správní rady. Mluvíš s Syřany, kteří k nám přišli a stejně tak mluvíš s členem Pegidy, který se jich bojí. Umožní ti to neuvěřitelnou šíři myšlení v ideálním případě ohromnou otevřenost vůči světu.

Přečtěte si i další články souvisejících témat: feminismus, média, podnikání a uprchlická krize.


Anja ReschkeAnja Reschke (Twitter) se narodila v r. 1972 v Mnichově. Jejím otcem je ekonom Hasso Reschke. V Mnichově na Univerzitě Ludwiga Maximiliána také vystudovala politologii, ve vedlejších předmětech pak dějiny a sociální psychologii. Po studiu pracovala 5 let jako volná redaktorka rozhlasové stanice Antenne Bayern. Od r. 2000 pracuje pro Severoněmecký rozhlas (Norddeutscher Rundfunk, NDR). Od r. 2015 vede redakci domácí politiky a tím i pořady Panorama a Zapp, které zároveň moderuje. V r. 2015 se na internetu lavinovitě rozšířil její komentář k nenávisti proti uprchlíkům (viz video s českými titulky v tomto článku), kterým během několika dní zhlédlo 3,9 milionu lidí.

Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: