Die Welt: Toto jsou fakta o úpadku Turecka

Die Welt: Toto jsou fakta o úpadku Turecka

Prezident Erdogan vládne v Turecku už prakticky 11 let sám. A jeho vláda zanechala hluboké stopy: z Turecka jako demokratické naděje toho zůstalo velmi málo. To se projevuje zejména ve čtyřech oblastech.

Není to tak dávno, co byl Erdogan Západem oslavován jako nositel naděje. Jako šéf turecké vlády hodlal svou zem liberalizovat a demokratizovat.

Někteří západní politikové chovali ambiciózní fantazie: Turecko by se mělo stát mostem k islámskému světu a nemělo by být jen součástí NATO, ale po své kandidatuře by se mělo stát i oficiálním členem evropského společenství hodnot.

Od té doby se přihodilo mnohé. Erdogan se mezitím stal prezident s absolutní licencí k vládnutí. Zde je výčet 4 oblastí, ve kterých je odklon od demokracie obzvlášť zřejmý.

Násilně potlačovaná opozice

V Turecku následuje jedna vlna čistek po druhé. Erdogan se stará o to, aby nebyl nikdo dostatečně silný na to, aby ho mohl ohrozit. Teprve nedávno byly opět vystaveny zatykače proti 115 příslušníkům armády.

Více než 150.000 vojáků, funkcionářů, intelektuálů, opozičníků a učitelů již bylo zatčeno, mnoho z nich bylo odsouzeno ve svévolných procesech. Turecká justice ztratila podle názorů většiny expertů svou politickou nezávislost, opoziční politikové musí počítat se zatčením ze zástupných důvodů.

Šéf kurdské strany HDP sedí ve vězení, stejně jako stovky funkcionářů a tisíce sympatizantů jeho strany. Z pochybných důvodů se před soudem objevili i politikové sekulární opoziční strany CHP. V bezpečí je pouze ten, kdo se stejně jako nacionalistická MHP stal Erdoganovým pomocníkem a oddaně mu slouží.

Svázaná svoboda tisku

To samé platí pro turecká média. Pokud se novinář odváží kritizovat vládu, může kdykoliv skončit ve vězení. Během uplynulých 2 let bylo zatčeno 150 novinářů, 180 médií bylo zavřeno, 2.500 žurnalistů přišlo o práci. Na indexu svobody tisku Reportérů bez hranic (Reporters without borders) leží Turecko na 157. místě mezi Kazachstánem a Rwandou. A to jako kandidát vstupu do Evropské unie.

Deníky, které ještě mohou v Turecku vycházet, byly v uplynulých letech přinuceny k poslušnosti. Nejběžnějším způsobem je, že obchodníci, kteří mají blízko k Erdoganovi nebo na něm jsou závislí, média skoupí, částečně i s pomocí státních půjček.

Tomu odpovídá i jednobarevnost tureckých médií současnosti. Nezřídka se stává, že se na většině titulních stránek objeví stejná fotografie i titulek.

Nedemokratická koncentrace moci

Erdogan vládne zemi od r. 2011 prakticky sám. Ale nejpozději od ústavní reformy, která vstoupila v platnost po volbách v červnu 2018, je Erdogan absolutním vládcem i oficiálně. Je šéfem státu, strany i vlády v jedné osobě.

Přes noc se navíc jmenoval předsedou státního fondu, přes jehož obrovské impérium firem může přímo řídit hospodářský koloběh. Erdogan tak rozhoduje o politice centrální banky, o množství peněz i úrokové sazbě.

Pokud turecký prezident rozděluje pravomoci, tak pouze svým důvěrníkům nebo rovnou členům rodiny. Ministrem financí je jeho zeť Berat Albayrak. Justice a právní stát jsou podle názoru většiny expertů zpolitizované. Korekci exekutivy, která v demokraciích slouží k zamezení zneužití moci, již nelze v Turecku nalézt.

Agresivní rozšiřovaní mocenského vlivu

Demokracie se obvykle zříkají útočných válek, narušování hranic nebo vojenských ofenzív. Turecká armáda se oproti tomu dobrými mravy příliš nezatěžuje.

Erdoganovým jasným cílem je přivést Turecko k bývalé osmanské velikosti. Turecký prezident v rámci dvou tzv. „protiteroristických operací“ dobyl a obsadil části severní Sýrie. Turecko kromě kurdské enklávy Afrin také nepřímo kontroluje syrskou provincii Idlíb, poslední území rebelů v Sýrii.

Erdogan přitom v žádném případě nepostupoval uniliterálně. K ofenzívě došlo po domluvě s dvěma čistokrevnými autokraty: s ruským prezidentem Vladimírem Putinem a íránským vládcem Hasanem Rúháním, kteří v Sýrii praktikují svou vlastní agresivní vlivovou politiku. Dnes je celková plocha území, kde zajišťují pořádek turecké bezpečnostní síly, výrazně větší než je oficiální území tureckého státu.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: