Itálie trvá navzdory výtkám Evropské unie na svém rozpočtu. Nová vláda chce příští rok nadělat víc dluhů, než její předchůdci. Kritika Evropské komise byla nezvykle ostrá. Autor komentáře veřejnoprávní rozhlasové stanice Deutschlandfunk Marco Bortolaso si myslí, že může jít o politickou chybu.
Tento týden jsme se dozvěděli mnohé, například, že podvody s „ex-cum“ obchody stály evropské daňové poplatníky daleko víc, než jsme se obávali. Spolkové ministerstvo financí o problému vědělo už v r. 2002, ale nechalo si ho zřejmě pro sebe.
V plné kráse se také ukázalo, že si některé automobilové koncerny chtějí z dieselového skandálu udělat marketingové akce, místo aby se především postarali o postižené majitele aut.
Kromě toho jsme v posledních dnech znovu zažili, jak zatěžko je Západu, uvalit sankce na Saúdskou Arábii. Ať už případ Chášukdží nebo Jemen, vždy jde nakonec jen o obchody s tímto nejproblematičtějším spojencem.
Brusel si pro tvrdý přístup vybral zrovna Itálii
Každý tedy může nějak počítat se shovívavostí. Ale právě u nové italské vlády je najednou Evropské komise tvrdá, země Evropské unie zde projevují svou maastrichtskou důslednost. Přitom se po desítky let jen dívali – konzervativci, stejně jako sociální demokraté. Nečinně přihlíželi, když jejich straničtí přátelé, kteří byli tou dobou v Římě u moci, vršili jednu horu dluhů za druhou. Itálie se přesto stala zakládajícím členem eurozóny. Proč ne?
Je třeba ohlídat italský právní stát
Aby nedošlo k nedorozumění: nová italská vláda musí být pod nejpřísnějším drobnohledem – dennodenně. Především tam, kde je ve hře Lega a její nebezpečný, stejně jako šikovný šéf Matteo Salvini. A především tam, kde jde o právní stát a kde lži a nacionalismus ohrožují evropskou jednotu.
Salvini na spor o rozpočet čeká
Evropané se rádi odvolávají na hospodářskou stabilitu, měli by ale zvážit dvě věci. Jednak čeká Salvini jen na vhodnou příležitost k rozpoutání vášnivého sporu ohledně rozpočtu. Vedle uprchlíků to je téma, které má přinést vítězství Legy v nastávajících volbách do Evropského parlamentu. Zadruhé bylo do vlády zvoleno hnutí pěti hvězd proto, aby stát a byrokracii osvobodilo od korupce a nabídlo šanci nezaměstnaným mladým lidem.
Jeden příklad za všechny: rozpočet počítá s předčasným důchodem pro 400.000 Italů. To vypadá jako luxus, ale uvolněná pracovní místa by měla připadnout mladým. Podobné programy ostatně považovalo v 90. letech za nutné i Německo, tehdy také vydalo miliardy na opatření vedoucí k vytvoření nových pracovních míst.
Brusel by měl najít odvahu k nezvyklému kroku
Můj návrh: Komise by měla Itálii povolit další zadlužení, stejně jako byla již dříve velkorysá k Německu a Francii. Brusel by ale měl na oplátku požadovat, aby ještě důsledněji bojovala s korupcí a aby bylo ještě více finančních prostředků přesunuto z nafouklého státního rozpočtu do investic. Evropská komise by tak lidem v Itálii vzkázala, že pochopila jejich utrpení a zlost. Brusel by přispěl k tomu, aby skepse vůči EU v dříve Evropě tak nakloněné zemi ještě dále nerostla.
