Přebijí kytky v koši symbol 17. listopadu?

Editorial magazínu POLITIQ

Dva autokraté, jeden z nich bývalý příslušník komunistické tajné policie a druhý xenofob a nácek, se v noci přikradli položit květiny k památníku 17. listopadu na Národní třídě. Situace už sama o sobě paradoxní. Nebyli bychom však v Čechách, kdyby absurdita ještě negradovala. Vzápětí vznikl další paradox, kdy po sobě střílí odpůrci obou populistů: kvůli pár kytkám.

Vadilo by Janu Palachovi a studentům zabitým v r. 1939 a později, kdyby pod jejich pamětní desku položil věnec Heydrich? Vadilo by Janu Palachovi, kdyby jeho hrob uctil Brežněv? A co umučení a umlácení odpůrci obou totalit, disidenti, z komunistického koncentráku prchající zastřelení, zničené životy těch, kteří se rozhodli nebo tu museli zůstat? Jde tu někomu skutečně o ně, o jejich ideály, sny a tužby?

Nevím, co by si dnes dopoledne mysleli, za jiné mluvit nemohu. Dokonce si dovedu představit jednu jedinou situaci, kdy by zřejmě byli rádi: pokud by mezitím u pachatelů došlo ke katarzi. Ta však nenastala.

Jako člověk, který má s komunistickou totalitou také nějaké zkušenosti, mohu sám za sebe prohlásit: být na jejich místě, mě by to vadilo. A hodně. Myslím si, že jakoukoliv památku přece nemůže “uctít” zosobnění toho, s čím dotyčný celý život bytostně nesouhlasil. Proti čemu bojoval. Jen si to zkuste představit: pocit, že si nějaká bolševická nebo nacistická kreatura, vyznávající zcela opačné hodnoty než vy (nebo přesněji řečeno žádné), honí triko a de facto dělá volební kampaň (neboť o nic jiného tu ve skutečnosti nejde) na váš účet, by byl k nevydržení. Kdybyste v této situaci mohli hypoteticky vstát z hrobu, kytky nebo věnec by ti dva výtečníci ani položit nestačili, protože byste je dřív nakopali do zadku.

Nepleťme si demokracii s tolerováním její cílené demontáže. Neukájejme se v naší vsugerované “velkorysosti” falešným pocitem, že se z nás stali demokraté. Tak to nefunguje. Spíš to vypovídá o našich vlastních problémech: je to zdarma a připadáme si tak lepší. A máme splněno. Ke změně to ale nevede. Tolerance zla ještě z nikoho demokrata neudělala.

Nejde samozřejmě ani o nesouhlas s jinými názory, neboť důvodem vyhození kytic nebyl jiný názor, ale to, že jsou oba svině. Neklaďme v naší bezbřehé relativizaci a alibismu vyhození několika uříznutých rostlin na roveň nacismu (proboha, vždyť padlí položili život v boji proti němu!) a miliardových zlodějin, podvodů a nejspíš ještě daleko horších zločinů (představovali by si snad budoucnost své milované země takto?).

Úkolem společnosti (a médií) je, taková pokrytectví odhalovat, upozorňovat na ně a nenechat si je nikdy líbit. I vyhození kytic od lhářů, položených pod památník obětem, které daly v boji za skutečné ideály to nejcennější co měly, může být za takové upozornění považováno. Pro mnohé jistě nepříjemné, neboť jim připomíná, že oni sami toho zatím moc neudělali.

Skutečným pošpiněním památky 17. listopadu (1939 i 1989) je Babišovo a Okamurovo cynické, neupřímné a manipulativní gesto. A my se místo toho, abychom je vynesli v zubech (což jsme mohli udělat už dávno a tisíckrát) opět střílíme do nohy. Paradox na druhou.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: