(Nejen) média by se konečně měla přestat ptát: “Co si o tom myslíte?” Místo toho by měla dělat svou práci: vysvětlovat. Fundovaně, kompetentně, do hloubky a z více úhlů.
Ještě se několikrát zeptejte “Co si myslíte?” a zajde demokracie. Na “Co si myslíte” totiž většinou existuje pouze jedna odpověď: „Vím h***o, ale mám NÁZOR!“ To je přesně opak demokratické debaty.
⛔ Zákaz jízdy kamionů v levém dálničním pruhu – i při předjíždění. Co si o návrhu ministra dopravy myslíte?
Zveřejnil(a) ČT24 dne Čtvrtek 13. prosince 2018
Myslet si mohu něco pouze o věcech, o kterých něco vím. Jestli o dané problematice nemám „ani šajna“, nemá můj názor s myšlením nic společného. Pak je to ryze subjektivní a většinou mylný dojem. Pro názorný obrázek, kam až to může dojít, stačí vrhnout letmý pohled do „diskuzí“ v sociálních sítích. Rozhodovali byste se na základě dojmu v reálném životě? „Mám dojem, že nejedu přes 50 km/h.“ „Mám dojem, že se mi ta skříň do té mezery vejde.“ Nebo ještě lépe: „Mám dojem, že pacient nemá žádnou alergii.“ „Mám dojem, že palivo na let do New Yorku vystačí.“ „Protože mám dojem, že nefouká zas až tak silný protivítr.“
„Co si o tom myslíte?“ je ve skutečnosti věta, vyzývající k rezignaci na jakékoliv myšlení. „Děti, kolik si myslíte, že je 1+1?“ „Co si myslíte, že je toto za písmenko?“ Myšlení musí vždy předcházet učení. Když už, mohla by výzva vypadat např. takto: „Milý žáku/čtenáři/diváku, přečti si vše, co o dané problematice najdeš a pak nám laskavě sděl, jaký sis vytvořil názor.“ A hlavně: „Samozřejmě ho musíš umět logicky a na základě zjištěných faktů odůvodnit.“ I tak se stále ještě bude jednat o laický názor. Říká se, že abyste v něčem dosáhli mistrovství, musíte se dané věci věnovat 10.000 hodin. Poctivě samozřejmě.
V Německu – na kterém samotní Němci vyzdvihují jeho „debatní kulturu“ (kterou ve skutečnosti nazývají „hádací kulturou“ – Streitkultur), považovanou za základ demokracie – už dokonce poukazují na negativní vliv diskuzních pořadů na kvalitu politiky. Společenská sebereflexe, kterou jsem u nás dosud nezaznamenal. I přenosy z parlamentů mají podobný vliv. Řešení problémů ustupuje rétorickým cvičením.
„Co si o tom myslíte?“ však jde ještě dál, protože evokuje v každém člověku, že musí mít na vše názor. Nemusí. O věcech, kterým nerozumí, ani žádný mít nemůže. Nanejvýš dojem. A ten by si měl raději nechat každý sám pro sebe.
S tím úzce souvisí tzv. „zdravý“ nebo též „selský rozum“ (v angl. „common sense“), ale o tom zase někdy příště.
