Polský strach z německé „sociálky“

Polský strach z německé
REKLAMA

To, co pro část Čechů symbolizuje norský Barnevernet, představuje pro některé Poláky německý „Jugendamt„. Nic nesymbolizuje rozdílnou úroveň ochrany práv dítěte více než tyto případy. „Němci odebírají Polákům děti“, hlásá titulek jednoho týdeníku, vyzdobený fotografií z Osvětimi. Mnozí Poláci věří, že jim německé orgány péče o mládež (v Čechách se pro ně zažil pojem „sociálka“, neboli Orgán sociálně-právní ochrany dětí, OSPOD) ve velkém odebírají děti. Co na to říkají německé úřady?

Těsně u sebe a se sklopenou hlavou čeká v Berlíně pět žen na začátek tiskové konference. Jedna tiše pláče, dvě další ukazují do kamer fotografie malých dětí. Mezi nimi sedí 48letý Polák Wojciech Pomorski. Jako zakladatel polského spolku „Rodiče proti diskriminaci dětí v Německu“ konferenci organizuje.

„Lehla jsem si na zem, bránila jsem se, jak jsem jen mohla, děti mi ale vytrhli násilím“, stěžuje si polsky jedna z žen. „Obě moje dcery nyní žijí s lesbickým párem“, vypráví jiná z žen chvějícím se hlasem. Scéna pochází z televizního pořadu, který na internet umístila  státní polská televize TVP. Stanice vyslala v létě na tiskovou konferenci tým reportérů. Obžalovaným byly německé orgány péče o mládež.

„Orgán péče o mládež“ (něm Jugendamt, pozn. red.) není překládán do polštiny, protože téměř každý Polák ví, co slovo znamená. Úřad stojí u svých sousedů již léta pod masivní palbou kritiky. Pravidelně vychází články o údajné diskriminaci polských rodičů a o neodůvodněném odebírání dětí v Německu.

Sociální sítě a internetová fóra překypují výtkami z „násilné germanizace“, obzvlášť v případech rozvodů německo-polských manželství. Kolují zvěsti, že orgány péče o mládež údajně nutí polského rodiče, aby s dětmi mluvil německy, nebo jim dokonce zcela zakáže kontakt. Přitom je často uváděn počet 20.000 dětí polského původu, které jsou údajně německým úřadem ročně odebrány.

„Němci berou Polákům děti“, hlásal například titulek polského pravicového deníku „Gazeta Polska“. Vedle titulku se nacházela obrovská černobílá fotografie uvězněných dětí z osvětimského koncentračního tábora. Přirovnání k národněsocialistickému režimu se objevují často. Také organizátor tiskové konference Pomorski nazývá německou „sociálku“ výlučně „post nacistickou organizací“, která s Poláky v Německu zachází jako s „podlidmi“.

Tvrdí, že diskriminaci osobně zažil, když mu byl před 15 lety dva roky před rozvodem s německou manželkou zakázán styk s dcerou a nesměl s nimi mluvit polsky. Od té doby je stálým hostem mnoha polských médií.

Vznik jeho spolku, který podle jeho údajů čítá kolem 300 členů, byl v r. 2007 finančně podpořen pravicověpopulistickou stranou Právo a Spravedlnost (PiS), která je po osmileté přestávce od r. 2015 znovu u moci. Pomorski pravidelně posílá zprávy o svém osudu a osudech dalších lidí poslancům PiS do Varšavy a do Bruselu.

Europoslankyně Beata Gosiewska teprve před několika týdny informovala o Pomorského osobních zkušenostech s německými orgány péče o mládež před Evropským parlamentem. Důvodem byla debata s názvem: „Role orgánů péče o mládež v přeshraničních rodinných sporech“. K debatě vyzval petiční výbor. Od r. 2006 mu bylo doručeno 258 stížností z Německa, ty byly předány eurokomisařce Věře Jourové. Poslankyně PiS ve svém stanovisku uvádí: „Kdy budou odstraněny centrální kontrole nepodléhající orgány péče o dítě, jejichž nechvalná pověst má kořeny ve Druhé světové válce?“

Její protihráčkou v diskuzi byla Julia Pitera, poslankyně největší polské opoziční strany, liberální Občanské platformy (PO). „Debata je populistickým propagandistickým nástrojem, který má ukázat, jak hodně se polská vláda zasazuje za své občany v zahraničí“, sdělila Pitera deníku Die Welt. „Tato hra s emocemi je politicky i společensky velmi nebezpečná.“

Zakládají se obvinění na pravdě?

Poukazuje na to, že tři čtvrtiny z 258 petic byly podány německými občany a pouze 24 zahraničními. 16 případů z druhé skupiny se obrátilo na Evropský soud pro lidská práva; všechny stížnosti však byly prohlášeny za nepřípustné.

Zatímco téma v Polsku vzbuzovalo vášně a nyní se dostalo až do Bruselu, v Německu o něm téměř nikdo neslyšel. Co je pravdy na těchto vážných obviněních? V uplynulém roce převzala „sociálka“ do své péče celkem 61.400 dětí, 37.800 z nich pocházelo z rodin, ve kterých pochází alespoň jeden z rodičů ze zahraničí. Kolik je mezi nimi Poláků, není známo. Největší skupinou cizinců v Německu bylo v r. 2017 téměř 1,5 milionu Turků, následovaných Poláky (866.000) a Syřany (698.000).

REKLAMA

Pokud se zeptáte na polské sociální radě v Berlíně na jejich názor, zavrtí její spolupracovnice Sylwia Wisniewska hlavou. Od r. 1990 se stará o polské rodiny v nouzi. „Samozřejmě existují také úředníci s předsudky a ne vždy je vše spravedlivé“, říká, „ale za skoro 30 let si nevybavuji ani na jeden jediný případ, ve kterém by bylo dítě opravdu odebráno bezdůvodně.“

Mnoho žen, které za ní chodí, viděly zprávy v polských médiích a od té doby trpí panickým strachem z úřadu – bez toho, aby se s ním kdykoliv dostaly do kontaktu. „I při extrémním domácím násilí se pak mnoho Polek neodváží obrátit na orgán péče o dítě“, dodává Wisniewska. Snaží se jim pak celou situaci vysvětlit a uklidnit je; často bez úspěchu.

Německému ministerstvu pro rodinu jsou stížnosti polské strany známy. „Z několika přezkumů vyplynulo, že nedošlo k žádným strukturálním deficitům případně systémové diskriminaci v souvislosti s německými orgány na ochranu dítěte a soudy pro rodinné záležitosti“, uvedl mluvčí ministerstva. Ministerstvo je v úzkém kontaktu s partnery v polské vládě. Senátní správa pro rodinu v Berlíně sdělila, že výtky „postrádají jakýkoliv racionální základ“. Rozhodující pro konání orgánů péče o mládež je vždy zájem dítěte a platné právo.

Také příslušná senátní správa v Hamburku zdůraznila, že jí nebyly předloženy žádné stížnosti rodičů s polskou státní příslušností. Nebyl ani zaznamenán žádný nárůst převzetí péče o polské děti. Bavorský zemský orgán péče o mládež navštívil minulý měsíc polský konzul a nebylo zaznamenáno, „že by vznesl kritiku na práci bavorských úřadů“, prohlásil vedoucí úřadu Hans Reinfelder.

Zástupce vedoucího orgánu péče o mládež v Kolíně nad Rýnem Klaus-Peter Völlmecke se během uplynulých let setkal se srovnatelnými obviněními z Turecka. „Mám dojem, že se v případě Poláků jedná o nástroj domácí politiky, sloužící k šíření protiněmeckých nálad“, řekl Völlmecke. Navíc zdůrazňuje, že oproti hojně rozšířenému názoru o trvalém odebrání dítěte nerozhoduje „Jugendamt“, ale soud pro rodinu. Ten zpravidla rozhoduje během 48 hodin po krátkodobé krizové intervenci orgánu péče o mládež.

Odkud tedy pramení silné přesvědčení zdánlivě mnoha zahraničních Poláků? Rainer Balloff, rodinný psycholog a vedoucí Institutu soud a rodina, již léta registruje velkou skepsi vůči orgánům na ochranu dítěte, zejména od rodin východní Evropy a Turecka. „V těchto zemích existuje tradice, že se stát o rodinu nestará. Každý zásah je vyhodnocován jako masivní překročení hranic.“

Často hrají svou roli i kulturní rozdíly, jako např. zvýhodňování a důraz na matku nebo tolerance násilí při výchově. Že by došlo k případům skutečné diskriminace, ale Balloff nevylučuje. „Lidé s xenofobními názory existují všude, určitě i v orgánech péče o mládež.“

„To není slovník, který bych používal“

Polské ministerstvo spravedlnosti se vůči kritice německých orgánů na ochranu dítěte pro deník Die Welt postavilo zdrženlivě. „Občas dojde k nepřípustným a dramatickým incidentům, ale není mým záměrem vznášet výtky na úřady cizí země“, vysvětlil náměstek ministra spravedlnosti Michal Wojcik. Médií a internetovými fóry šířené číslo 20.000 případů je „fake„. Ministerstvo obdrží ročně z Německa zhruba 100 případů polských státních příslušníků. „Za každým z těchto případů by se mohl skrývat dramatický osud a já udělám vše pro to, abych svým krajanům v zahraničí pomohl.“

Polské vládě záleží hodně na tom, aby při převzetí dítěte do péče německých úřadů byla zachována polská identita. „Pokud je dítě odebráno rodičům, mělo by být umístěno u rodinných příslušníků nebo u polské pečovatelské rodiny“, požaduje Wojcik. A jak se staví náměstek ministerstva spravedlnosti ke stále se objevujícím přirovnáním k nacismu? „To není slovník, který bych používal“.

Pro Bartosze Wielinskiého, šéfredaktora zahraniční redakce liberálního polského deníku „Gazeta Wyborcza“ zosobňuje kauza „Jugendamt“ politiku vládní strany vůči Německu. „Stejně jako v případě požadavku reparací za Druhou světovou válku zaplavuje PiS veřejné mínění protiněmeckými resentimenty a nepravdami“, říká. „Zároveň vědí, že pro údajnou germanizaci nemohou předložit žádné důkazy.“

Šíření protiněmeckých nálad využívá strana ve chvílích, kdy se jí nedaří na vnitropolitické scéně. Protože v krizových momentech, myslí si novinář, je stále ještě nejjednodušší přesměrovat pozornost lidí na ohrožení z Německa.

REKLAMA