Ha-Joon Chang: „23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu“

Ekonom Ha-Joon Chang kritizuje současný kapitalismus

Ha-Joon Chang:

Kapitalismu nám někdy musí být líto. Když v uplynulý letech vystrašily svět dvě velké krize, mnoho lidí nabylo přesvědčení, že kapitalismus a krize jsou nerozlučná dvojice – a nejradši bychom se obojího rychle zbavili.

Skončila by tak konečně vláda bankéřů, chamtivost a sdírání z kůže. Podle průzkumu BBC provedeného v r. 2010 ve 27 zemích by si více než pětina dotázaných vskutku přála odstranění kapitalismu. Vše, co tato hospodářská a společenská forma během let bez krize vytvořila – mimo jiné rozvoj a blahobyt – najednou přestalo platit.

Nyní přichází Ha-Joon Chang se svou knihou „23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu“ (kniha vyšla v originále v r. 2011, u nás ji v českém překladu ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán vydalo nakladatelství Argo v r. 2013, pozn. red.). Hned na první stránce však vysvětluje, že by se kapitalismu rád držel. Nezná totiž žádný lepší systém. Anglický název „23 Things They Don’t Tell You About Capitalism“ poněkud méně polemicky naznačuje (v německém překladu se kniha jmenuje „23 Lügen, die sie uns über den Kapitalismus erzählen„, tedy „23 lží, který vám vypráví o kapitalismu“, pozn. red.), o co autorovi jde: odhalit mýty, především tržních liberálů. Cílem Jihokorejce je ukázat systém z asijské perspektivy a přispět k jeho efektivnější a spravedlivější formě.

Každá kapitola začíná odstavcem o tom, „co nám povídají“. Pak Chang vysvětlí svůj úhel pohledu: „Co nám neřeknou“. Začíná zásadními mýty, například diktátem volného trhu a zájmy akcionářů, tedy dogmaty, které zdánlivě vždy přinášejí nejlepší výsledky. Z podstaty věci vyplývá, že se slůvko „oni“ nevztahuje na všechny ekonomy. Některé ze „lží“ nejsou hojně zastoupeny ani mezi neoliberálními ekonomy – například, že je Afrika předurčena k zaostalosti.

Ha-Joon Chang studoval a promoval v Cambridgi, těžištěm jeho práce je rozvojová politika. V mnoha kapitolách jde alespoň okrajově o otázku, proč jsou chudé země chudé a bohaté bohaté.

Autor zjednodušuje a vyostřuje, díky tomu je kniha čtivá i pro ekonomické začátečníky. A to i proto, že své dílo prokládá názornými anekdotami a příklady. Tak například relativizuje internetovou revoluci, kterou staví do protikladu s daleko většími změnami, jako vynálezem pračky a jiných domácích spotřebičů a jejich významem pro hospodářství – díky nim se stalo přebytečné služebnictvo a ženám umožnily vstup na trh práce.

Krásná je pasáž, ve které autor dokládá, jak vysoké mínění o protekcionismu měli vládci USA v r. 1880, protože ho potřebovali k ochraně tehdejšího mladého amerického průmyslu. Proč by tedy měly dnešní rozvojové země sázet na silnou liberalizaci? „Politické recepty ekonomických superhvězd 19. století (USA) a dneška (Čína) téměř diametrálně odporují oddané víře neoliberálů“, konstatuje Chang – na tom skutečně něco je.

Občas je jeho kritika poněkud sentimentální a vede do slepých uliček: například když si stěžuje, že mnoho akcionářů ve skutečnosti nemá žádný dlouhodobý zájem na prosperitě firem, pokud mohou kdykoliv vystoupit. Alternativu, jak mají být nové společnosti financovány, zůstává dlužen.

Závěrečná kapitola je také trochu zklamáním. Chang požaduje konec „milostného svazku s laissez-faire liberalismem, který nám v době krize prokázal tak špatnou službu“. Konkrétně navrhuje zákaz derivátů a dalších finančních nástrojů tak dlouho, dokud nebude prokázán jejich dlouhodobý přínos. To je příliš jednoduché. Koneckonců měly všechny krize něco společného: žádná se nepodobala té předchozí.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: