Zimbardo: „Všichni můžeme být hrdinové“

Jak pomocí tréninku obstát v krizových situacích

Zimbardo:

Psychologie Heute (1/2018)Potřebujeme lidi, kteří se postaví zlu, myslí si profesor psychologie Philip Zimbardo. Hrdinství je pro něj protilékem na lhostejnost veřejnosti. Protože se sotva kdo hrdinou narodí, založil spolu se svými kolegy projekt, který má zcela běžným lidem dodat odvahu k výjimečným činům. Rozhovor s Philipem Zimbardem vyšel v r. 2018 v lednovém čísle německého měsíčníku Psychologie Heute a vedla ho Yvonne Vávra.

Psychologie Heute: Pane profesore Zimbardo, během své kariéry jste se zevrubně zabýval propustnou hranicí mezi dobrem a zlem a otázkou, co vede lidi k tomu, aby páchali zlo. Jak jste došel k tomu, že jste svůj pohled zaměřil na druhou stranu?

Philip Zimbardo: V r. 1971 jsem provedl Stanfordský vězeňský experiment, ve kterém jsme rozdělili studenty na vězně a dozorce a ukázali, jak rychle může i u od základu slušných lidí propuknout kreativní zloba. Studie pro mě tehdy byla zajímavou demonstrací, jak mohou určité situace ovládnout osobnost jednotlivce. Když jsem nakonec shromáždil všechny své poznatky pro knihu „Luciferův efekt – Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí“ (v němčině „Der Luzifer-Effekt. Die Macht der Umstände und die Psychologie des Bösen„, neboli „Luciferův Efekt. Moc okolností a psychologie zla“, v angl. originále „The Lucifer Effect: How Good People Turn Evil„, pozn. red.) položil jsem si otázku, zda by za správných okolností nebylo stejně snadné dostat z lidí jejich dobré vlastnosti: je pomocí tréninku a inspirace možné z běžných lidí udělat hrdiny? Odpověď zní: ano. Stejně tak jako nás všechny může ovládnout zlo, máme v sobě všichni ukrytý potenciál pro konání heroických činů.

Psychologie Heute: Kdo je ve vašich očích hrdina?

Zimbardo: Nejde mi o hrdiny jako Nelson Mandela, Martin Luther King, matka Tereza nebo vojáky, kteří v boji za něco většího ztratili svůj život, nýbrž o úplně normální lidi, jejichž pozitivní malé činy dělají pro jiné svět lepším. Hrdinové jsou všichni, kdo jednají prosociálně, aniž by očekávali odměnu a ačkoliv si jsou vědomi možných osobních dopadů. Už malé děti jsou vybaveny odpovídající představivostí: mohu být hrdinou! Nazývám to „heroic imagination“ – což je první krok k hrdinnému jednání. Kdo si tento koncept osvojí a svou sílu a ctnosti trénuje pravidelnými dobrými činy, bude vědět dříve než ostatní, co je třeba udělat, když nastane příležitost. Z tohoto předpokladu vychází v r. 2008 založený „Heroic Imagination Project“ (více v boxu níže), pomocí kterého chceme prostřednictvím vědy, výuky a síťování osídlit svět hrdiny.

Psychologie Heute: Začnu tedy věřit, že i já mohu být hrdinou? Jak to pokračuje?

Zimbardo: Na základě podstatných sociologických principů jsme vyvinuli šest lekcí, ve kterých trénujeme příslušné strategie a techniky. V jedné z lekcí jde například o efekt přihlížejícího. Jen málo lidí se nachází na okrajích spektra mezi dobrem a zlem. Mezi nimi se nachází široká masa, kterou nazývám váhavými hrdiny a kterou musíme posunout z egocentrického „Já“ postoje k sociocentrickému „My“ postoji. Zlo totiž vyhrává už jen proto, že dobří lidé nic nedělají, jak kdysi řekl spisovatel a filosof Edmund Burke. Hrdinství je protilékem na lhostejnost veřejnosti a systematický zlořád. Proto ukazujeme účastníkům mimo jiné videa, která působivě ukazují, jak funguje efekt přihlížejícího: na nástupišti leží žena a vidíme běžet čas. Za čtyři minuty projde 35 lidí bez toho, aby někdo zareagoval. Normálně účastníci všechny ubezpečí, že by pomohli. Výzkumy ale ukazují, že ochota pomoci zdaleka tak vyvinutá není. Mnoho lidí si myslí, že by se pomoci mělo, sami ale aktivní nejsou.

Hrdinné síly

Proč nám může hrdinství pomoci pochopit smysl a důvod naší existence života, byť třeba sami nejsme hrdiny?

Proč jsme zde? Tato otázka se honí hlavami nás všech a při hledání odpovědi se můžeme zřítit do temných hlubin naší psychiky. Pocit významu vlastního bytí je základní součástí naplněného života, heroické činy nám mohou při hledání smyslu pomoci – a dokonce i bez toho, abychom sami byli hrdiny. Z jedné aktuální studie vyplývá, že pouhé vnímání hrdinného chování posiluje vědomí, jak vést naplněný život.

„Zjistili jsme, že hrdinové inspirují, motivují a posilují pozitivní pocity o nás samotných a ostatních“, vysvětluje vedoucí studie Elaine Kinsella. „Slouží jako vzory morálního a etického chování a zvyšují pocit bezpečnosti.“ Vědci argumentují tím, že tak hrdinové působí proti subjektivní ztrátě iluzí: „Svým nasazením nechrání pouze ostatní, ale mimochodem potírají i nízké sebevědomí, nejistotu a sociální izolaci nebo strach ze smrti – to vše představuje potenciální ohrožení naší představy smysluplného života. Někteří z našich účastníků studie popsali, jak jim myšlení na jejich osobní hrdiny dalo sílu, lépe zvládnout výzvy, kterým čelili.“

Kinsella zdůrazňuje, že „sebestředný hedonistický způsob života nevede k duševní pohodě“, jak vyplývá z různých studií. „Lidé místo toho mají prospěch z aktivit a vztahů, které jim dávají pocit, že hrají významnou roli pro jiné.“ Heroické činy představují v tomto ohledu zdroj pozitivních pocitů: „Když zachráním dítě před dopravní nehodou, cítím, že můj život má smysl a já přispěla k blahu společnosti. Když se na pracovišti vyslovím proti mobbingu, dodá mi to pocit účinnosti a sebevědomí.“  Náš život nám připadá smysluplný, když se chováme způsobem, reflektujícím sociální normy a hodnoty. Tak můžeme dojít k existencionálmímu závěru, že jsou dobré důvody pro to, proč tu jsme.

Psychologie Heute: Co nás od jednání v pravou chvíli zadržuje?

Zimbardo: Rozdíl mezi teorií a praxí leží v dané chvíli převládající sociální normě. Pokud nikdo nepomůže, automaticky si formujeme skupinovou normu à la: „To se mě netýká, do toho se nebudu míchat.“ Tuto dynamiku musíme přerušit. V dalším videu se k ženě sklání muž a ptá se jí, zda potřebuje pomoc. Během šesti vteřin přispěchá na pomoc jiný, pak další a další. Je vědecky dokázáno, že s počtem přítomných osob klesá ochota jednotlivce být aktivní. Ale jakmile někdo učiní první krok, následují ho ostatní. Poselství zní: buď tím prvním, buď hrdinou! Jde o to, demontovat bariéru mezi námi a ostatními. Naši hrdinové v kurzu to trénují každý den.

Psychologie Heute: Jak?

Zimbardo: Můžeme vědomě kráčet životem se sociocentrickým postojem. Například na večírku má mnoho lidí dojem, že musí působit chytře, příjemně a sexy. Alternativou je soustředit se na druhého. Tedy, kdo působí dojmem, že je osamělý nebo nesmělý? Komu mohu zprostředkovat pozitivní pocit, že se ho zeptám, jak se jmenuje, nebo mu udělám kompliment?

Psychologie Heute: Lidé často v nouzových situacích nepomáhají proto, že mají sami strach o svou bezpečnost. 

Zimbardo: To je jednou z největších překážek hrdinného jednání. Slovy „není to moje záležitost“ k nám promlouvá naše potřeba vlastní bezpečnosti. Záležitostí nás všech by však měla být lidskost – kdybychom to byli my, kdo je v nebezpečí nebo obětí mobbingu, také bychom chtěli, aby nám někdo pomohl.

Psychologie Heute: V Německu je neposkytnutí pomoci dokonce trestné, aby tak byla zajištěna alespoň minimální míra solidarity.

Zimbardo: To je moudrý zákon. Nejde ale o to, abychom se kvůli jiným bezhlavě vrhali do nebezpečí. I to v našem projektu učíme: jak správně číst svízelné situace a jak moudře naložit se strachem o vlastní bezpečnost. Hrdina zmáčkne tlačítko pauzy a zhodnotí situaci. Pokud rozpozná potenciální ohrožení, přivolá policii nebo jinou pomoc. Nezasahuje impulzivně, ale reflektuje situaci a jedná efektivně. Důležité je, že jedná a to ne jako samotář, ale ve spolupráci s jinými.

Psychologie Heute: K jaké dynamice v takové skupině hrdinů dochází?

„Hrdinové jsou všichni, kdo jednají prosociálně, bez toho aby očekávali odměnu a ačkoliv si jsou vědomi možných osobních dopadů.“

Philip Zimbardo

Zimbardo: Věda ví hodně o tom, jak přivést k lidi k poslušnosti vůči externí autoritě, letos jsme ale v jedné studii ukázali, za jakých okolností následujeme naše vlastní etické principy. Napřed se probudí vlastní svědomí a uvědomíme si, že je důvod se za naše etické přesvědčení zasadit. Pak si hledáme spojence, rozdělí se vedoucí role, je zhotoven plán a pro skupinu je vyvinuta sociální norma, která dodává odvahu k jednání. Musíme se vzdát klasické představy o superhrdinovi, který se sám postaví zlu. Důležitý talent hrdiny spočívá v tom, že přitáhne na palubu i další lidi. Další výzvou je zvědomění si bariér na cestě k hrdinským činům, tedy třeba strachu o vlastní dobro nebo myšlenek, že ostatní jistě vědí lépe co dělat. Další překážkou je tzv. „spotlightefekt“: myslíme si, že se na nás všichni dívají a máme strach, že něco uděláme špatně.

Psychologie Heute: Často prostě jen někam spěcháme, nebo máme hlavu plnou vlastních problémů, takže vůbec nepoznáme, že někdo potřebuje naši pomoc. Nemáme už místo pro soucit?

Zimbardo: Ale máme. Nicméně soucit jako kognitivní a empatie jako emocinální zkušenost jsou čistě interní procesy a nic samy o sobě nezmění. Je třeba hrdinného nastavení, aby se tyto hodnoty přenesly také do praxe. V kurzech „Heroic Imagination Project“ demonstrujeme základní vědecká fakta, proč lidé nejednají a pak rozebíráme každou jednotlivou překážku mezi dobrým úmyslem a prospěšným jednáním a ukazujeme správnou reakci v kritických situacích. V podstatě učíme kritické myšlení a transformujeme sociální psychologii do aktivní pomoci.

Psychologie Heute: Podle vaší definice neočekává hrdina za své jednání žádnou odměnu. Vězí za odvážným jednáním přesto nějaké osobní výhody?

Zimbardo: Naše účastníky vyzýváme, aby si vzpomněli na situace, kdy pomohli, nebo nepomohli jiným, nebo se jim samotným pomoci dostalo. Jaké pocity to u nich vyvolalo? V prvním případě zní odpověď téměř vždy hrdost, v druhém stud a ve třetím úcta. Heroické jednání provází pocit pozitivního sebehodnocení: jsem osoba, která je aktivní, když ostatní odvracejí hlavu. Jsem něčím výjimečný, dělám svět lepším. Objevení vlastní identity jako aktivní osoby vzbuzuje hrdost.

Cesta hrdiny

„Heroic Imagination Project“ vychovává hrdiny zítřka. V každém z šesti modulů se učí, jak se zachovat jako hrdina v psychologicky obtížných situacích.

  1. Odhalení efektu přihlížejícího: přirozeným instinktem člověka je chtít pomoci druhým. Naše sociální prostředí nás však  může svádět k čekání a do role diváka. V prvním modulu projektu se účastníci učí pochopit efekt přihlížejícího a jak mu nepropadnout.
  2. Změna duševních postojů: kdo nevěří, že může pracovat sám na sobě, může být ochromen strachem, že stejně nebude schopen učinit dobrá rozhodnutí. V tomto modulu se učí, jak takový strnulý způsob myšlení rozmělnit a jak ho nahradit prorůstově orientovanou mentalitou.
  3. Nasměrování sociální přizpůsobivosti pozitivním směrem: naše automatické tendence, které nás nutí přizpůsobit se ostatním, si sotva uvědomujeme. Účastníci se učí, jak odolat vlivu skupiny a jak přesměrovat negativní skupinový konsens pozitivním směrem.
  4. Správné zacházení s ohrožením stereotypy: obavy z negativního hodnocení kvůli našemu pohlaví, stáří nebo původu jsou přirozeným procesem. Modul učí, jak z toho vycházející strach zdravě interpretovat.
  5. Osvojení si vyhodnocování situací a automatických reakcí: skupiny a situace ovlivňují naše rozhodovací procesy. Účastníci trénují strategie, jak prolomit skupinovou netečnost a jak dojít k promyšleným rozhodnutím.
  6. Boj s diskriminací a předsudky: všichni máme sklony k posuzování lidí a následnému jednání na základě předsudků. V posledním modulu se učí, jak nesklouznout k paušalizaci a namísto ní interagovat na základě individuálních charakterových vlastností.

Psychologie Heute: Zdá se, že se vzestupem nacionalistických a extrémně pravicových politických stran v celé Evropě nastala vhodná doba vytáhnout co možná nejvíce lidí z davu egocentricky netečných.

Zimbardo: Naprosto. Pravicoví populisté se pokoušejí rozsévat strach vůči migrantům a jiným menšinám. O to více je třeba občanů, kteří neodvracejí zrak. Náš projekt vyšel ze zájmu o zlo, a nyní, když se zlo rychle šíří, se mu musí postavit odvážní hrdinové. Nesmíme stále vše jen považovat za hrozné a doufat nebo požadovat, aby někdo něco podniknul, ale musíme sami udělat něco správného. Odvážně vystoupit z davu a vzít s sebou ostatní. Vaše kancléřka Angela Merkelová je dobrým příkladem hrdiny. Během uprchlické krize překonala všechny psychologické překážky, jako základ svého jednání nastavila své vlastní etické standardy, vzala v potaz osobní rizika a srdnatě jednala, když lidé potřebovali její pomoc. Je nejhrdinnějším politikem, jakého svět v současnosti má.

Psychologie Heute: Někteří lidé Merkelovou v této souvislosti vůbec nepovažují za hrdinku.

Zimbardo: Hrdinství je sociální status, který je někomu přidělen zvenčí. Co považuje jeden za hrdinné, považuje jiný za nezodpovědné. Edward Snowden je mnohými považován za hrdinu a jinými za zrádce. Hrdinové dneška mohou také být zloduchy zítřka nebo naopak. Dokonce uvnitř jednoho člověka spolu často zápasí různé impulsy: jedním z paradoxů hrdinství je, že osoby, které jednají nebojácně, chceme zároveň uctívat i hanět. Vidíme někoho vbíhat do hořícího domu a označíme ho za blázna. Když se ale později dozvíme, že zachránil dítě, tak ho obdivujeme. Hrdinství je složitou záležitostí, věříme však, že se nám pomocí výzkumu a tréninku podaří dát do pohybu silné sociální hnutí.

Psychologie Heute: Jak jste daleko?

Zimbardo: Teprve začínáme. „Heroic Imagination Project“ je zatím přítomen v deseti zemích. Například v Maďarsku cvičí 400 námi připravených učitelů na školách v celé zemi více než 10.000 mladých hrdinů. Na Sicílii jsme iniciovali obzvlášť důležitý projekt. Vláda tam ročně přijme omezený počet mladistvých uprchlíků z Afriky a dá jim oblečení, výuku italštiny a místo na ubytovnách. Již několik let z těchto mladistvých vychováváme trenéry hrdinů. Ti pak navštěvují školy a učí italské školáky naše sociálně psychologické lekce. To transformuje identitu: z migrantů, kterým bylo pomoženo tím nejnutnějším, co potřebovali, se stávají vzácní koučové užiteční pro společnost, ve které ještě nedávno byli outsidery. Nakazí lidi kolem sebe prosociálními myšlenkami, které jim samotným pomohly k místu v této společnosti. Hrdinství nakazí celou společnost – to je jednou z nejlepších ukázek našeho programu.


Philip ZimbardoPhilip Zimbardo je emeritním profesorem psychologie na Stanfordské univerzitě, kde vede Centrum pro studium psychologie terorismu (Wiki). Proslavil se především díky v r. 1971 provedeném Stanfordském vězeňském experimentu, který zkoumal zneužití moci a násilí mezi lidmi. Je autorem mnoha knih a odborných publikací, z nichž některé vyšly i v češtině. V r. 2011 založil „Heroic Imagination Project“, jehož cílem je aplikace psychologických poznatků na obyčejné lidi jakéhokoliv věku a vybavit je tak znalostmi, dovednostmi a strategiemi důležitými pro moudré a efektivní rozhodování v krizových situacích.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: