Co přináší smlouva o spolupráci a integraci mezi Francií a Německem?

Co přináší smlouva o spolupráci a integraci mezi Francií a Německem?

Platila za motor evropského sjednocení: německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron nyní v Cáchách rozšířili Elysejskou smlouvu. O co konkrétně?

56 let po podpisu Elysejské smlouvy chce Německo a Francie osvěžit vzájemné vztahy. V úterý podepsala spolková kancléřka Angela Merkelová s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v korunovačním sále radnice v Cáchách tzv. „smlouvu z Cách“. Ještě ve stejný den měla být smlouva ratifikována parlamenty obou zemí. „Chceme vyslat signály o evropském sjednocení“, vysvětlila o víkendu Merkelová.

Zde jsou odpovědi na nejdůležitější otázky:

Co obsahuje Elysejská smlouva?

Elysejskou smlouvou ukončili 22. ledna 1962 německý kancléř Konrad Adenauer (CDU) a francouzský prezident Charles de Gaulle takzvané „dědičné nepřátelství“ mezi Německem a Francií. Obě země se tak stávají důležitými evropskými partnery. Domlouvají si společný  konzultační mechanismus: zástupci vlád obou zemí se začínají v pravidelných intervalech setkávat.

V zahraniční, evropské a domácí politice se začíná jednat koordinovaně. Z konkrétních výsledků vzniká francouzsko-německá rada ministrů, která zakládá společné mládežnické sdružení. Kromě toho jsou podporovány výměnné programy a meziměstská partnerství, společná vysoká škola a bilinguální mateřské školky.

V r. 1998 je smlouva za vlády kancléře Helmuta Kohla a jeho francouzského protějšku Françoise Mitteranda prohloubena. Při tom vzniká společná kulturní, finanční a hospodářská rada a rada ochrany přírody, jakožto i obranná a bezpečnostní rada.

Jaké novinky přináší smlouva z Cách?

Smlouva o „německo-francouzské spolupráci a integraci“ má dále rozšířit Elysejskou smlouvu a povýšit ji na „nový stupeň“. Německo a Francie za tímto účelem poprvé formulují konkrétní cíle a plány k jejich dosažení:

  • Německo a Francie chtějí své pozice v Bruselu nadále těsněji sladit a před velkými evropskými setkáními své pozice pravidelně „konzultovat na všech úrovních“.
  • Důležitým bodem je vytvoření francouzsko-německého hospodářského prostoru, který má odbourat byrokratické překážky mezi oběma zeměmi. Za tímto účelem má vzniknout „rada hospodářských expertů“ s 10 nezávislými odborníky.
  • V příhraničních regionech je plánována i užší spolupráce ve zdravotnickém pokrytí a elektromobilitě. Tzv „eurodistrikty“ by měly mít možnost získat přizpůsobené právní i správní předpisy, umožňující zrychlená řízení v obou zemích. Přeshraniční spolupráci má mít na starosti zvláštní výbor.
  • Důležitá je i vojenská spolupráce, při které v minulosti stále existovaly sporné body. Německo a Francie se tak chtějí poprvé dohodnout na společných pravidlech pro vývoz zbraní. Německo nedávno vyhlásilo zákaz vývozu zbraní do Saúdské Arábie, zatímco Francie zbraně do Rijádu nadále vyváží.
  • Obě strany si navíc přislíbily pomoc „v případě vojenského útoku“ proti jedné z obou zemí a to i vojenskými prostředky.
  • Německo a Francie se společně snaží získat trvalé místo Německa v Radě bezpečnosti OSN.

Současně vznikající dohoda parlamentů obou zemí navíc poprvé připravuje společné „parlamentní shromáždění“. Po 50 poslancích Spolkového sněmu a pařížského Národního shromáždění má mít 2× do roka veřejné zasedání. Tento bod ale není součástí smlouvy z Cách.

Co znamená smlouva pro občany?

  • Občanské iniciativy a městská partnerství mají být v budoucnu podporovány ze společných veřejných fondů. S jakým rozpočtem mohou počítat, zatím ještě není známo.
  • Kromě toho mají být snáze uznávány certifikáty o dosaženém vzdělání a má být podporováno duální studium.
  • Školáci mají získat více podnětů, aby se učili jazyk sousedů. Dnes mluví stále méně německých školáků francouzsky. Obzvlášť v příhraničních regionech má být podporována dvojjazyčnost.

Jak ke smlouvě z Cách došlo?

Ve své řeči na pařížské Sorbonně v září 2017 prezident Macron vyzval, aby byla s Německem uzavřena nová dohoda. Měla být známkou stability a symbolem proti krizím Evropské unie.

Macron chtěl ukázat, že svůj slib o „novém začátku Evropy“ v jehož znamení se má nést jeho prezidentské funkční období, myslí vážně. Ambiciózní plán předpokládal, že smlouva bude připravena do 22. ledna 2018.

To se nepovedlo, stejně jako mnoho jiných Macronových evropských slibů. Nakonec byla smlouva o rok posunuta, na 22. ledna 2019.

Jaká panuje nálada ve Francii?

V době podpisu smlouvy vládnou ve Francii turbulentní časy. Protesty žlutých vest nepřestávají  – ačkoliv Macron teprve nedávno zahájil občanský dialog. Stále více lidí požaduje prezidentovo odstoupení. Hnutí na Facebooku šíří strachy z výprodeje Francie smlouvou z Cách a požaduje referendum o jejím schválení.


Další ohlasy

Spiegel Online přinesl v úterý také zprávu, podle které bývalý český prezident Václav Klaus smlouvu kritizuje a mluví dokonce o „utajené dohodě“. Podle jeho spiklenecké teorie se jedná o „faktické sloučení Německa a Francie“ s cílem ovládnutí Evropy.

O obsahu smlouvy s předstihem a zevrubně informovala všechna hlavní německá média. Portál Tagesschau přinesl článek, ve kterém francouzští kolegové uvádějící na pravou míru mýty o smlouvě, šířené např. i ultrapravicovou populistkou Marine Le Penovou. Ta se obává „poručnictví“ ze strany Německa, násilného „vnucování německého jazyka“ a „vydání příhraničních regionů na pospas Německu“.

Německá AfD je oproti tomu zase přesvědčena, že Macronovi jde pouze o německou finanční pomoc podle hesla „Německo platí, Francie nakupuje“. Macron na kritiku konkrétně nereagoval, řekl ale: „Ti, kdo zapomínají na hodnotu francouzsko-německého usmíření, se stávají spoluviníky zločinů minulosti.“



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: