Pravda, volná soutěž a blahobyt – jak zajistit přežití demokracie v digitálním věku?

Pravda, volná soutěž a blahobyt - jak zajistit přežití demokracie v digitálním věku?

Dnešní příspěvek pochází od ekonoma prof. Dr. Henninga Vöpela, který ho zveřejnil na stránkách sítě Xing, což je německá obdoba americké profesionální sítě LinkedIn. Zabývá se ohrožením tzv. „fake news“ a jak by mu měly demokracie čelit.

Varovné sirény tajných služeb a bezpečnostních orgánů rozezněly nové ohrožení: ‚deep fake‘. Rozdíl mezi fake a realitou, lží a skutečností pro nás už nebude technologicky rozeznatelný. Navíc získávají mezinárodní datové koncerny téměř výkonnou moc, aniž by k tomu byly jakýmkoliv parlamentem legitimovány. Algoritmy dělají z našich životů černou skříňku. Manipulovatelnost dramaticky narůstá, je ohrožena autonomie jako základ naší svobody. Současně využívají autokracie data a technologie, aby uspíšily geopolitické přeskupení světa. Zdá se, že autokratický státní kapitalismus je díky své rychlosti a rigorositě vůči demokraciím a tržnímu hospodářství ve výhodě. Digitální revoluce rozhodujícím způsobem rozhoduje o tom, jestli se k datovému kapitalismu lépe hodí demokracie nebo autokracie. Leda, že by demokracie začala datový kapitalismus regulovat dříve, než on sám demokracii odstraní.

Charles Kindleberger kdysi pozoroval, že při přechodu ze starých na nová uspořádání často dochází k vakuu pravidel a institucí a že v této přechodové době odpovídajícím způsobem vzrůstá riziko nekontrolovatelných konfliktů, protože eroduje důvěra. Bezesporu se v současné době nacházíme na začátku takového přechodu. Digitální revoluce mění základy našeho uspořádání, pravidel a institucí. Nesčetnými geopolitickými přesuny se zároveň mění mocenské poměry. Nový geopolitický pořádek bude – do jisté míry jako historická koincidence – ve velké míře rozhodnut technologickou revolucí, především využitím dat a umělou inteligencí. Možná jsou demokracie, které jsou z principu pomalejší než autokracie, protože vycházejí ze svobody a důstojnosti jednotlivce, vyvažují zájmy, a chrání menšiny, v tomto závodě ve strukturální nevýhodě. Jak řekl před pár dny George Soros v Davosu, mohou být autokraticky řízené země ve spojení s monopolními platformami a schopností využívat data jednotlivců ke kolektivním cílům oproti demokraciím ve výhodě. Ekonom Xavier Sala-i-Martin spatřuje dokonce ve vítězství demokracie a tržního hospodářství dějinnou výjimku. Ekonomická výhoda, kterou těží demokracie z industrializace, klesá, protože už není nutná spoluúčast lidí na tvorbě hodnot a společnosti. Zároveň rostou ekonomické náklady demokracie, protože demokracie je ve využívání individuálních dat více omezena než autokracie. Pokud je pravda, že se datový kapitalismus lépe hodí k autokraciím než k demokraciím, pak je spolu s demokracií ohroženo i sociální tržní hospodářství a s ním i právní stát. Totalitní režimy budou nové technologické možnosti využívat důsledněji, etické hranice budou dále snižovány.

Aby nadále zůstala konkurenceschopná a obranyschopná, musí se digitální uspořádání demokracie změnit. Nové uspořádání musí splňovat dvě kriteria:

  1. musí chránit pravdu a soutěživost,
  2. musí vytvářet bohatství a spravedlivě rozdělovat.

Demokracie a tržní hospodářství si zachovají převahu nad autoritářským datovým kapitalismem jen tehdy, pokud zůstanou atraktivnější pro svobodomyslné jednotlivce. Jde tedy především o pořádek a o ochranu jednotlivce a jeho autonomii. Jen na těchto základech se dají společnost, stát, demokracie a soutěž v digitálním věku smysluplně obnovit.

Na počátku stojí fundamentální otázka: k čemu potřebujeme stát, když už digitální člověk neexistuje jako společnost? Digitální výměna dat dnes už konstruuje stejně silné „společenské“ vztahy jako analogové soužití. Jaké společné zájmy dnes ještě spojují individua se společností? Dříve je ke společnostem vázaly společné, především teritoriální zájmy, dnes jsou to možná společné datové zájmy. K nejvyšším výsostným úlohám teritoriálního státu patřilo zajištění ochrany a bezpečnosti. Organizace společností do teritoriálních národních států ale v digitálním světě ztrácí masivně na významu. Bez smysluplné definice a vyhranění společností je zpochybňována i demokracie. Jaká ‚res publica‘, jaká ‚common group‘ nás v současné době ještě spojuje, co je společným základem, veřejným zájmem, díky kterým bychom měli demokraticky jednat?

Dnes vznikají digitální státy v globálních datových platformách, mají vlastní legislativu a výkonnou moc a již dnes fakticky unikají zdanění. Uživatelé se zároveň „podvolují“ jejich pravidlům. Jejich motivace roste s velikostí a vlivem platformy. Zvyšuje se nutkání jednotlivce do ní vstoupit, čímž roste ekonomická hodnota dat. Globální datové monopoly se proto stávají nebezpečím pro demokracii a tržní hospodářství. Ve výsledku se nutně nijak neodlišují od autokratického datového kapitalismu. Hospodářskou a politickou svobodu jednotlivce lze ale zajistit pouze společnou součinnosti demokracie a tržního hospodářství. K tomu patří konstitutivní prosazení soutěže. Ta nesmí být digitálním tržním hospodářstvím organizována prostřednictvím exkluzivního přístupu k datům, ale díky transparentnosti a kvalitě algoritmů. To vyžaduje ochranu osobních dat a využití kolektivních dat jako veřejného statku. Jen tak lze prolomit datové monopoly a omezit jejich schopnost manipulovat bohatstvím, lidmi a společností. Jen soutěž zaručuje různost,  jen možnost volby zabezpečuje autonomii. Transparentnost sama však k ochraně jednotlivce nestačí. Nakládání s daty, informacemi, zdroji a jejich posuzování zároveň vyžadují novou digitální odpovědnost. Odpovědnost vzniká vzděláním a volným přístupem k němu. To je zase podstatnou podmínkou spoluúčasti na blahobytu.

Demokracie a tržní hospodářství musí ukázat, že mají i v digitálním věku převahu nad autokratickým státním kapitalismem. Předpoklady pro to musí nyní vytvořit tím, že ochrání autonomii individua a soutěž v digitální ekonomice, dříve než bude pozdě a datový kapitalismus demokracii odstraní. Obrana pravdy, soutěže a blahobytu v digitálním věku se stávají otázkou přežití liberální demokracie a sociálního tržního hospodářství.


Prof. Dr. Henning VöpelProf. Dr. Henning Vöpel (Twitter) je profesorem ekonomie a ředitelem HWWI (Hamburský institut světového hospodářství), moderátorem televizního pořadu, spoluhostitelem podcastu o digitalizaci, řečníkem na různých mezinárodních fórech a spoluzakladatelem Hammerbrooklyn.DigitalCampus. Zabývá se výzkumem budoucnosti globalizace a digitální revoluce.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: