Reakce na xenofobní výpady časopisu Reflex proti „cizím voličům“

Reakce na xenofobní výpady časopisu Reflex proti

Článek českého týdeníku Reflex o nastávajících volbách do Evropského parlamentu si zahrává s xenofobií Čechů, soudí německý korespondent v České republice Hans-Jörg Schmidt.

Od posledních voleb do Evropského parlamentu uplynulo už pár let. Tak jsem si řekl, že si pro jistotu obnovím znalosti o volebním právu cizinců z Evropské unie, které samozřejmě platí i v České republice. První český článek, který mi toto téma doporučil Google, pocházel z archivu týdeníku Reflex, kde vyšel 1. února. A hned mě tak rozzlobil, že zde musím veřejně vyjádřit své pohoršení.

Začíná to již nadpisem: „Rozhodnou u nás volby cizinci?„, ptá se. A dále: „Můžeme si do Europarlamentu zvolit Malťana nebo německého turistu?“

Jasně, nadpisy jsou občas zvláštní věc, novináři to vědí moc dobře. Obzvlášť v bulvárních médiích existují velké týmy, které se zabývají pouze nadpisy. Mají upoutat pozornost, musí být úderné, mohou často přehánět. Hlavně, aby byl čtenář více či méně donucen si článek okamžitě, bez odkladu, přečíst.

V daném případě to funguje skvěle: strach Čechů ze všeho cizího je obrovský. Rozhodovat „o nás bez nás“ – tak zní jedno z největších traumat. Země je – jak každý ví – obklopena hordami muslimských ekonomických uprchlíků a potenciálních teroristů. Ještě dobře, že máme našeho odvážného, byť ne zcela zdravého pana prezidenta, který hranice naší krásné země osobně ochrání. Zřejmě za pomoci s tím „čistokrevným“ polojaponcem a lidmi z řad komunistů, kteří již v r. 1989 rázně zakročili.

Co už ví méně lidí: v této krásné zemi žije i několik cizinců a není jich zrovna málo.

Autor článku v Reflexu je ale v úvodu zbaví největších obav: „Ke konci srpna 2018 totiž u nás žilo legálně něco málo přes půl milionu cizinců (552 tisíc). Většina z nich ovšem pochází ze zemí mimo EU, takže „unijních cizinců“ je tu jen něco málo přes 200 tisíc.“ Čtenář si může zhluboka oddychnout. Něco málo přes 200.000? To nemůže stačit k tomu, aby převzali naši zem a postavili na hlavu náš krásný a osvědčený pořádek!

Autor hned pomůže čtenářům, kteří jsou v první chvíli nadpisem tak šokováni, že nejsou schopni počítat z hlavy: „Takže, kdyby v extrémním případě byli všichni starší 18 let (což samozřejmě nejsou) a zároveň všichni šli volit do Evropského parlamentu, dosáhl by jejich hlas asi na 12 % celého voličstva.“ A nejdůležitější věta: „Nikdo se ale nemusí bát toho, že by jejich „strana“ mohla až takto ve volbách zabodovat.“

Sláva, to bychom pro jistotu měli hned zapít několika pivy nebo slivovicemi. Podle hesla „to jsme ještě unikli hrobníkovi z lopaty.“ EU cizinci jsou zřejmě přece jen příliš slabí na to, aby nás odvážné Čechy drze „přehlasovali“.

Kromě toho – i to pomůže stále ještě vystrašeným Čechům dále – mohou cizinci volit pouze, pokud se v naší drahé vlasti 45 dní před volbami zaregistrovali jako osoby s přechodným nebo trvalým bydlištěm. A pak je tu pro ty, kteří „nejsou naši“, ještě další překážka: mají povinnost se zanést do registru voleb do Evropského parlamentu. Podle českého práva tak musí učinit nejpozději 40 dní před volbami.

Dále se stále ještě znepokojený čtenář dozví, že pokud si nyní cizinec myslí, že už je ve voličském seznamu zapsán, protože se účastnil českých komunálních voleb, pak se mýlí. Protože komunální volby a volby do Evropského parlamentu jsou v Česku dvě naprosto odlišné věci! Na tomto místě „čistému“ Čechovi zřejmě unikne další spokojený povzdech.

Vzápětí jsou ale zasety další pochybnosti: registrační povinnost do voličského seznamu totiž nemají cizinci, kteří se účastnili již posledních voleb do Evropského parlamentu. To může u vystrašených Čechů vzbudit novou vlnu frustrace: nemělo to být povinné pro všechny? Co vůbec dělají zákonodárci naší jedinečné země, kterou za žádnou cenu nehodláme vydat „cizincům“? Spí? Musí se snad o všechno postarat náš statečný premiér? A co blbí senátoři, jejichž první starostí je sesazení našeho chrabrého Miloše?

V tu chvíli přichází Reflex s další sviňárnou: podivní cizinci z EU mohou dokonce sami kandidovat! Neuvěřitelné! Kde to žijeme, ptá se automaticky nanejvýš znepokojený Jan Novák, který by sám nikdy nepřevzal politickou zodpovědnost, protože je přece daleko snazší nadávat v hospodě na ty „nahoře“, nejlépe rovnou na Evropský parlament, který stejně může za vše, co v této zemi není dokonalé.

Ale Reflex začne i zde obratem uklidňovat: před 5 lety bylo mezi 849 kandidáty z České republiky do Evropského parlamentu „jen šest občanů jiných členských států“. Na tomto místě by mohl být největší strach z potupného konce České republiky pod nadvládou zde žijících cizinců zažehnán.

Ale kdo ví, s čím zdejší média ještě přijdou. Do voleb ještě zbývá spousta času. A v této zemi existují ještě daleko neserióznější plátky než Reflex.

Ale třeba měl příspěvek tohoto týdeníku pouze „čisté“ Čechy motivovat, aby vůbec dorazili k volbám. Před pěti lety byla jejich účast hodně slabá. Slabých českých 18,2 % trumfli pouze Slováci.

Takže, milí čeští spoluobčané: jděte volit!

Autor těchto řádků, německý (!) občan Evropské unie s trvalým bydlištěm u vás, půjde volit v každém případě. Dejte si pozor, nikdy nevíte, co se může stát. Nakonec vás ve Štrasburku bude zastupovat on a zasadí se o nepřátelské převzetí České republiky Německem. Připomeňte si slova vašeho bývalého prezidenta Klause, který neustále varuje: „Co nedosáhli Němci s Hitlerem, to se nyní pokouší s pomocí Evropské unie.“ A nakonec ještě s nějakým Schmidtem…



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář:
ZDROJLandesEcho
Hans Jörg Schmidt je nezávislým německým korespondentem, žijicím od r. 1990 v České republice. Píše pro deníky Die Welt, Sächsische Zeitung, Neuer Tag Weiden, LandesEcho Prag, eurotopics.net, katolickou zpravodajskou agenturu KNA, Die Presse, Kleine Zeitung a Weserkurier. Jako hostující komentátor psal i pro Newsweek Česko, Respekt, Lidové noviny, Aktuálně.cz, Hospodařške noviny, Mladou frontu Dnes nebo vystupoval v České televizi, Českém a Slovenském rozhlasu a na Seznam-TV. Je také autorem několika knih o České republice, v němčině mu vyšly "Tschechien - eine Nachbarschaftskunde für Deutsche" (Chr. Links Verlag Berlin 2006, 2008, 2010), od 4. vydání pod titulem "Tschechien - ein Länderporträt" (2016) a v r. 2013 vydal vlastním nákladem knihu "Tschechien - wieder Zeman / Kein Frühling in Prag" (2013).