Bývalý německý ministr vnitra de Maizière: proč jsme nezavřeli hranice?

Bývalý německý ministr vnitra de Maizière: proč jsme nezavřeli hranice?

O 13. září 2015 koluje mnoho legend, nejpopulárnější z nich vypráví novinář Robin Alexander ve svém bestselleru „Die Getriebenen“ (Pronásledovaní, pozn. red.). Podle ní byly onu neděli již připraveny rozkazy k uzavření bavorsko-rakouské hranice.

V pohotovosti byly tisíce spolkových policistů, právní dobrozdání tento krok legitimovala. Šéfové všech bezpečnostních složek, od spolkové policie přes kriminální policii až po tajné služby tlačili na ministra vnitra Thomas de Maizièra, aby konečně zasáhl. Ve 14 hodin byl křesťanský demokrat ještě pro. Po několika telefonátech s kancléřkou Angelou Merkelovou ale byl v 17:30 proti. Hraniční kontroly ano, odmítnutí uprchlíků ne. Merkelová, tak praví legenda, se proti de Maizière nakonec prosadila.

Právně sporné

Po tři roky de Maizière tuto verzi nerozporoval. Nyní, rok po odchodu z postu ministra vnitra, vysvětluje v jedné kapitole své nové knihy „Regiren“ (Vládnout, pozn. red.) poprvé svůj pohled. Odporuje přitom jak kritikům uprchlické politiky Angely Merkelové, tak i těm, kteří ho považují za hrdinu, který se „marně“ vzepřel kancléřce.

Merkelová a on začátkem září v žádném případě „neotevřeli“ hranice, začíná de Maizière. Hranice totiž byly dlouho otevřené. Už v srpnu se do Německa dostávaly týdně tisícovky uprchlíků, další statisíce se už dávno nacházely na balkánské trase. Přání vpustit uprchlíky nekontrolovaně do země a rychle je rozdělit, nevzešlo z Berlína, ale především z bavorských příhraničních obcí, jejichž představitelé z CSU se neobávali ničeho více než obrovských uprchlických táborů přímo před jejich dveřmi.

V den, kdy Německo opět oficiálně zavedlo hraniční kontroly – tedy 13. září 2015 – byl tento krok právně sporný. Ministr vnitra měl k dispozici posudky, na základě kterých bylo možné, podle jiných dokonce nutné, uprchlíky na státní hranici odmítnout. Většina právníků ale byla toho názoru, že evropské právo odmítnutí uprchlíků bez prověření nároků na azyl zakazuje. Protože byla situace právně nejednoznačná, politicky se nakonec rozhodl proti uzavření hranice.

Horst Seehofer, tehdejší předseda CSU, bavorský předseda vlády a dnešní nástupce de Maizièra ve funkci spolkového ministra vnitra, tuto politiku „vlády bezpráví“ odsoudil. Kdo zná de Maizièrův pruský smysl pro povinnost, dovede si představit, že ho nemohla žádná výtka zranit více. Odpovídajícím způsobem Seehoferovi rozhodně protiřečí, pikantní na tom ovšem je, že ho při tom ani slovem nezmíní: „Když se ministr po dlouhých diskuzích přikloní k jednomu právnímu výkladu a rozhodne se pro řešení, které je podle jeho názoru v souladu s právem, které se ale následně některým nelíbí, pak je výtka z porušení práva pomluvou.“

„Ošklivé obrázky“

De Maizière ve své knize zevrubně vysvětluje, proč hranice nezavřel. Dochází k závěru, že „ošklivé obrázky“, jak němečtí policisté s ochrannými štíty, gumovými obušky a slzným plynem brání válečným uprchlíkům v překročení hranic, by tehdejší velmi otevřené a nápomocné Německo neuneslo. Také představa, že by se uprchlíci jednoduše otočili, je zcela nesmyslná. Nejpravděpodobnější by bylo, že by přímo na hranicích vyrostly obrovské uprchlické tábory bez jakýchkoliv pravidel.

„Byl jsem přesvědčen, že bychom se tváří v tvář těmto obrazům po několika dnech vzdali a zavedli hraniční kontroly, jak jsme je prováděli od začátku“, píše de Maizière. „To by ovšem byla velká prohra právního státu i policejní práce. (…) Pokud přijímáte rozhodnutí, musíte také unést následky. V opačném případě je lepší žádná rozhodnutí nepřijímat.“

Že nápor uprchlíků vnímal skeptičtěji než ostatní, nezapírá. „Nechali jsme se všichni strhnout“, bilancuje v deníku Bild nálady během uprchlické krize a má tím na mysli počáteční euforii, stejně jako hysterický obrat po silvestrovských nepokojích v Kolíně nad Rýnem.

De Maizièrovo vysvětlení vyvolalo silné reakce. Seehofer jeho kritiku odsoudil jako „objektivně špatnou“, ačkoliv nečetl jediný řádek knihy. Obvinění rozhořčila i lokální bavorské politiky: zatímco z Berlína přicházela jen vlídná slova, museli na hranicích jednat.

Kritikové uprchlické politiky kancléřky Merkelové vidí v de Maizièrových vysvětlení pouze další důkazy „gigatického selhání státu“ a „ilegální masové migrace“. Na druhé straně si podporovatelé Merkelové stěžují, že de Maizière vyvrací tvrzení o „vládě bezpráví“ až nyní, kdy už se tato teze v pravicově populistických kruzích uchytila.




Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: