Evropská politika je domácí politika

Evropská politika je domácí politika

Evropská politika je domácí a ne zahraniční politika, myslí si komentátor německé veřejnoprávní rozhlasové stanice Deutschlandfunk Günter Bannas.

Při pohledu na Evropskou unii bychom neměli ztratit ze zřetele dva principy. A to bez ohledu na zmatky ve Velké Británii. Zaprvé: Evropa musí vycházet z demokratických principů. Květnové evropské volby jsou výrazem této zásady, podle které suverén – tedy občané členských zemí EU – rozhoduje o tom, co se v Bruselu stane.

Zadruhé: evropská politika není zahraniční politikou, ale domácí politikou. Rozdělení úloh spolkové vlády tomu odpovídá. Rozhodující odpovědnost v evropských otázkách nemá v Berlíně ministerstvo zahraničních věcí, ale kancléřský úřad a odborné rezorty, jako například ministerstvo financí. Ale oba principy – demokratické základy a přednost domácí politiky – spolu souvisí. To má dopad na předvolební klání. V Německu jde o německý a zároveň evropský předvolební boj.

Sestavování vlád je těžší než kdy předtím

Široká koalice německých organizací nyní strany vyzvala, aby vedly proevropské volební kampaně. To je dobře. Výzvu zpracovali zaměstnavatelé spolu s odbory, ekology a sdružením mládežnických organizací Deutscher Bundesjugendring. V ní je uvedeno: „Volbami mohou být v Evropském parlamentu posíleny síly, hájící spravedlivou soutěž názorů.“ Dále: „Aktivně se postavíme nacionalistickým, autoritářským a protidemokratickým proudům.“ I to je dobře a jistě tím není míněna jen AfD, ale i Fidesz maďarského premiéra Orbána, francouzská strana Le Penové nebo jejich přátelé v Itálii a jinde.

Podle výsledků dosavadních průzkumů veřejného mínění se můžeme obávat, že tyto strany svůj vliv v příštím Evropském parlamentu posílí. Je ohrožena většina křesťanskodemokratické a konzervativní Evropské lidové strany (EPP) a sociálních demokratů (S&D) – nehledě k tomu, že například maďarská Fidesz nemá už v EPP co pohledávat. Volba budoucí komise a jejího prezidenta Evropským parlamentem už nebude tak lehká jako před pěti lety, kdy se EPP se sociálními demokraty rychle dohodla na lucemburském Jean-Claude Junckerovi. Sestavování vlád se ale komplikuje i v mnoha evropských zemích – v neposlední řadě i v Německu.

Volby by neměly být zúženy na pro a protievropská stanoviska

Co to znamená pro předvolební boj v eurovolbách? Může a smí být klání redukováno na boj mezi pro a proti Evropany? Mají – z německého pohledu – proevropské strany CDU, CSU, SPD, Zelení a FDP upozadit své politické rozdíly a založit širokou proevropskou koalici? Ne, to by dělat neměly. Měly by a musí prezentovat své rozdílné představy o politice a Evropě – tak, jak to vyžaduje předvolební boj mezi demokraty. Strany žijí z různorodosti – v Evropské unii přes hranice národních států.

Princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiné země nemá v rámci Evropské unie postavené na demokratických principech co hledat. Když se například francouzský prezident Emmanuel Macron zasazuje za to, aby příští předseda Evropské komise nebyl volen Evropským parlamentem, ale předsedy vlád členských zemí, je třeba se tomu postavit i v předvolebním boji – v tom má předsedkyně CDU Kramp-Karrenbauerová naprostou pravdu.

A italští populisté – včetně členů vlády – měli dokonce právo podporovat francouzské žluté vesty, stejně jako to udělali němečtí politikové Levice. Sice to vůči Macronovi nebylo hezké a můžeme to i považovat za špatné. Ale: vměšování do vnitřních záležitostí jiného státu to nebylo. Patří to k předvolebnímu boji. Evropská politika je zkrátka domácí politika.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: