Chronologie německé uprchlické krize

Chronologie německé uprchlické krize

Německá CDU chce zpracovat uprchlickou krizi z r. 2015 a nastavit tak směr do budoucna. Nové rešerše odhalují, jak chaotická tehdy ve skutečnosti situace byla a že i kancléřka interně projevila své pochybnosti.

Angela Merkelová oznámila, že nepřijede. Když se během minulého víkendu zabývala CDU uprchlickou krizí a rozmýšlela se o budoucím směru uprchlické politiky, dělo se tak bez spolkové kancléřky a tudíž bez tehdejší klíčové osobnosti politického dění.

I tak to muselo jít. Nová předsedkyně CDU Annegret Kramp-Karrenbauerová chce zabránit tomu, aby zanechala uprchlická krize v Unii stejně hlubokou jizvu jako nikdy nekončící diskuze o sociálním programu Hartz IV mezi sociálními demokraty.

K čemu však v r. 2015 skutečně došlo? Při debatě o začátku uprchlické krize zazní často jedna výtka: ztráta kontroly. Účastníci tehdejšího dění se však takovému výkladu brání.

Podklady, které mohl deník Die Welt poprvé prozkoumat, ale zřetelně ukazují, že vláda na podzim r. 2015 nejen že ztratila kontrolu o rozsahu neoprávněných vstupů přes německé hranice, bezpečnostní složky a zodpovědní politikové neměli ani přehled o tom, kdo do země přicestoval.

11. září 2015: zavedení pohraničních kontrol

Německý ministr zahraničních věcí Frank-Walter Steinmeier počítá během následujícího víkendu s 40.000 novými uprchlíky. Ministři vnitra spolkových zemí pochybují, že mohou ubytovat a zásobovat ještě více migrantů.

Předseda CSU Horst Seehofer v těchto dnech prohlásil: „Nevidím žádnou možnost, jak na láhev opět nasadit zátku.“ Ve čtvrtek a v pátek spolu mluví prostřednictvím několika konferenčních hovorů. Skoro všechny země hlásí ministrovi vnitra Thomasovi de Maizièrovi (CDU): Nemáme už žádné místo.

Bývalý německý ministr vnitra de Maizière: proč jsme nezavřeli hranice?

O tomto víkendu bojuje spolková vláda sama se sebou. Panuje jednota v tom, že musí být opět zavedeny hraniční kontroly. Rozhodující otázkou ale je, jestli mají být uprchlíci na hranicích masivně odmítáni a vraceni zpět do Rakouska.

Vláda dochází k závěru, že může nadále překročit hranice každý, kdo chce požádat o azyl. Důvodem pro toto rozhodnutí je také to, že si vláda není jistá, zda by takové uzavření hranic bylo vůbec personálně a operativně proveditelné.

Vláda doufá, že už pouhé zavedení kontrol bude mít odstrašující účinek. Ve skutečnosti však dojde velmi rychle k opětovnému nárůstu.

15. září: dráhy si stěžují na „chaotické poměry“

Šéf bezpečnosti německých drah (Deutsche Bahn) Gerd Neubeck se obrátí s voláním o pomoc na vládu. Mnoho migrantů přijíždí vlakem. Je jich až moc. Spolková policie je nestačí kontrolovat.

„Uplynulou noc došlo na hraničním spoji na území ÖBB (Österreichische Bundesbahnen, Rakouské spolkové dráhy, pozn. red.) k chaotickým stavům“, píše Neubeck v interním e-mailu. Hraniční kontroly vedly ke zpožděním až 548 minut na spoj.

Neubeck píše o „dalekosáhlých provozních následcích“ a možném omezení všech cestujících. Vlaky zůstávají dlouho stát mezi stanicemi. „Uprchlíci tak po nějaké době mezi stanicemi vystupují a způsobují tím různé uzavírky.“ Neubeck prosí o „přijetí všech možných opatření ke zkrácení doby trvání hraničních kontrol a k zaručení jízdy do cílové stanice.“

17. září: rozpory uvnitř spolkové vlády

Uvnitř spolkové vlády panují na podzim r. 2015 hluboké rozpory. Především na ministerstvu vnitra a mezi bezpečnostními složkami jsou mnozí pro zavření hranic. Kontroly považují za důležité, aby byla v případě nouze připravena infrastruktura k případnému odmítání uprchlíků přímo na hranicích.

Zástupci jiných úřadů však vidí kontroly kriticky – v schengenském prostoru se s takovými opatřeními vlastně nepočítá. Konflikt začíná být zjevný, když se různé země začínají na Německo obracet s dotazem, jak nyní bude postupovat.

Ministerstvo zahraničí chce své velvyslance instruovat mimo jiné tímto prohlášením: „Hraniční kontroly by měly být co nejdříve opět zrušeny.“ To ztroskotá na vetu ministerstva vnitra, jak vyplývá z rešerší deníku Die Welt.

De Maizièrův úřad chce spíš demonstrovat tvrdý postup. Vyplývá to z ručně psané poznámky jednoho dokumentu určeného pro ministra: podle zákonů by bylo možné zavést „hraniční kontroly až po dobu dvou let“.

Podobně otevřené je ministerstvo vnitra ohledně dalšího vývoje hraničních kontrol i v dalším podkladovém materiálu: „Navrhujeme, aby nebyly činěny žádné výpovědi týkající se doby trvání hraničních kontrol a zachovala se flexibilita.“ Zhodnocení aktuální situace je oproti tomu konkrétnější: „Další nekontrolovaný příliv by vedl k ohrožení veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti.“

28. září: „Neřízený a nekontrolovatelný příliv“

Evropská komise požaduje po spolkové vládě neustále přesné informace, proč jsou kontroly na hranicích k Rakousku vůbec nutné. Ministerstvo vnitra popisuje stav věcí jasnými slovy: „Známá situace nedoznala změny; příliv příslušníků třetích zemí přes AUT (Rakousko) do DEU (Německo) je nadále obrovský a téměř nepřetržitý.“

V dopise Komisi de Maizière píše: „Spolková republika Německo je – jako cílová země – postižena jako žádná jiná členská země Evropské unie bezpříkladným, neřízeným a nekontrolovaným přílivem občanů třetích zemí s pasovou a vízovou povinností, kteří chtějí na spolkovém území hledat azyl.“

V konceptu psaní škrtne příslušný vedoucí oddělení následující věty, které by popisu ubraly na razanci: „Totu obrovskou výzvu pro spolkové úřady ale především pro spolkové země přijímáme, přičemž děláme vše pro to, abychom tyto lidi odpovídajícím způsobem přijali. Angažují se tisíce dobrovolníků, kteří nastolili vítací kulturu (Willkommenskultur), která hledá sobě rovnou.“

V další zprávě Evropské komisi se mluví o 5.000 až 10.000 nově příchozích uprchlících denně. Situace je popsána dramatickými slovy: „Mezitím si musíme uvědomit, že tento obrovský neřízený příliv přes vnější schengenské hranice a z toho vyplývající chaotické a nekontrolovatelné migrační proudy (…) s sebou přinášejí i další potenciální rizika, kterým musíme čelit.“

V září přicestovalo 163.000 žadatelů o azyl.

7. října: Merkelová mluví o „historické zkoušce“

Kancléřka Angela Merkelová hájí v talkshow německé veřejnoprávní televizní stanice ARD „Anne Will“ svou uprchlickou politiku. Mluví o tom, že chce krizi řešit ne na německých hranicích, ale na vnějších hranicích Evropské unie. Politiku otevřených hranic v žádném případě neplánuje. Podle jejích slov stojíme před „historickou zkouškou“, ve které chceme obstát.

Na dotaz, zda zná přesný počet příchozích, Markelová odpovídá vyhýbavě: „Je to hodně, opravdu hodně lidí.“

„Přesná čísla se v tuto chvíli částečně rozcházejí. V současné době není možné použít spolehlivá čísla. Je to ale také jedno. Je to hodně, opravdu hodně lidí a je třeba zavést pořádek. To je jasné.“

8. října se stává tehdejší šéf kancléřského úřadu Peter Altmaier koordinátorem spolkové vlády pro uprchlíky. Vysvětlil: „Žádná země Evropy se nemůže izolovat.“ De Maizière uvedl, že pro příjem uprchlíků existuje horní hranice. „Takovou hranici nelze seriózně stanovit“, myslí si oproti tomu Altmaier.

9. října: Seehofer vyhrožuje

Předseda CSU Seehofer vyhrožuje ústavní stížností proti otevřeným hranicím. Říká: dosáhli jsme hranice maximální zátěže. Vláda má „vyslat signál“, že usiluje o „okamžité omezení přistěhovalectví.“

12. října: žádné vyhlídky na zlepšení situace

Evropská komise požaduje po spolkovém ministerstvu vnitra „detailní informace o konkrétní podobě kontrol na vnitřních hranicích a jejich dopadech“. Ministerstvo vnitra odpovídá, „že se situace nezlepšila“. Kontroly Frontexu na vnějších hranicích EU v těchto týdnech ukázaly, že mnoho migrantů, vydávajících se za Syřany, ve skutečnosti pochází z jiných zemí.

13. října: kancléřka na pochybách

V toto úterý dojde poprvé k dramatickým rozepřím na odpoledním zasedání frakce: několik poslanců Unie (CDU/CSU, pozn. red.) požaduje uzavření hranic. Merkelová to s odkazem na blížící se rozhovory v Turecku odmítá: chce se tam pokusit zastavit příliv uprchlíků.

Interní dokumenty nyní poprvé odhalují, jak kriticky tenkrát Merkelová situaci hodnotila: ráno 13. října se sešla vnitropolitická pracovní skupina frakce na kancléřském úřadě u Merkelové – mezi nimi i mnoho zastánců tvrdších opatření na hranicích.

Jen několik minut po setkání, v 10:25, píše zástupce vedoucího koordinačního štábu Uprchlická politika kancléřského úřadu e-mail ministerstvu vnitra: „BK (Bundeskanzlerin, spolková kancléřka) na výtku, že BReg (Bundesregierung, spolková vláda) zcela ztratila kontrolu nad uprchlíky, odvětila otázkou, zda se zavedením hraničních kontrol aspoň nezlepšily naše poznatky o složení uprchlíků (pohlaví, věk, nezletilí, původ atd.).“

Následujících 90 minut se tedy dávají dohromady informace „o dalších výhodách hraničních kontrol, nebo dalších důvodech, proč máme přehled.“

Pochyby tedy přichází z nejvyšších míst a na ministerstvu vnitra se nyní ladí návrhy odpovědí opatření příznakem +++ Spěchá +++. Návrh výmluvně ukazuje, že výhody hraničních kontrol není vůbec jednoduché pojmenovat. Místo toho si úředníci vypomohou obecnými frázemi: například se vyzdvihuje, že kontroly jsou důležité pro „umožnění spořádaného řízení (…) v rámci právně a reálně možného“.

List Die Welt má k dispozici návrh znění, rovněž však skutečnou, výrazně mírnější odpověď, kterou ministerstvo vnitra nakonec zaslalo kancléřskému úřadu. Ministerstvo vnitra uvádí s odrážkami celkem osm předností hraničních kontrol. V návrhu stojí za jednou z odrážek „Registrace“, v konečné verzi byla doplněna slovy „pokud možno“. Z bodu „lepší přehled o stavu situace“ se stalo „lepší povědomí o stavu situace“.

18. října: návštěva u Erdogana

Během návštěvy v Turecku se Merkelová snaží trvale zastavit příliv uprchlíků mimo schengenský prostor. K tomu má posloužit smlouva s Tureckem.

28. října: Rakousko poskytuje uprchlíkům volný průchod

Zatímco byla zprvu v podkladech spolupráce s Rakouskem popisována velmi pozitivně, je mezitím Vídeň hodnocena velmi kriticky. Sousedům je vytýkáno, že porušují evropská pravidla a migranty přesměrovávají do Německa: „Pokud je nám známo, bude z AUT (Rakouska) během večera dopraveno na zelenou hranici u Pasova celkem 6.000 až 7.500 osob“, zní interní popis aktuální situace.

V poznámkách k přípravám rozhovoru ministra vnitra se svou rakouskou kolegyní se mimo jiné uvádí: „AUT (Rakousko) již několik dní a bez oznámení převáží migranty v autobusech do míst v blízkosti hranic, které nejsou vůbec nebo jen velmi slabě hlídány spolkovou policií.“

Na pracovní úrovni se tedy němečtí a rakouští úředníci dohodnou na pragmatickém řešení: Rakušané si mají aspoň s Němci domluvit, kdy a kam migranty přivezou. Má tak být zabráněno „přetečení“ kontrolních míst.

V poznámkách k přípravě je škrtnuto sedm požadavků na Rakousko: mezi nimi také návrh, že má de Maizière rakouskou ministryni vnitra přesvědčit, aby Rakousko přestalo s výzvami uprchlíků k opouštění svých uprchlických ubikací. Vyškrtnuta je i výzva k ukončení „volného průchodu“ do Německa.

V říjnu přicestovalo 181.000 žadatelů o azyl.

Listopad: poslední pokus

V ministerstvu vnitra se schází skupina vysokých úředníků a politiků, aby de Maizièra nakonec ještě přesvědčili o uzavření hranic. Mluví o tom několik účastníků.

V předchozích týdnech odstranili úředníci ministerstva vnitra a spravedlnosti právní překážky, které předtím hovořily v neprospěch navrácení žadatelů o azyl bezprostředně na hranicích. Nejprve se jednalo o politické rozhodnutí, jak vyplynulo z loňských rešerší Welt am Sonntag.

Ze své funkce ministra vnitra mohl de Maizière uzavření hranic přikázat – nemusel se ptát kancléřky. Zůstal ale loajální. Hranice zůstává otevřená. V listopadu nakonec přichází do Německa tolik uprchlíků, jako nikdy předtím.

V listopadu přicestovalo 206.000 žadatelů o azyl.

Otevřené hranice jsou v těchto měsících problematické především proto, že dochází k masivnímu přílivu žadatelů o azyl, jejichž identitu předtím nikdo nezkoumal. Podle jednoho odhadu se až do začátku r. 2016 jedná přechodně až o 700.000 lidí.

Od prosince r. 2015 počet neregulérních vstupů na do Německa ubývá. Od Švédska až po Makedonii – vyjma Spolkové republiky – zavádí téměř všechny země podél balkánské cesty přísný hraniční režim. V březnu se nakonec kancléřce povede uzavřít dohodu s Tureckem.

Od té doby bylo změněno mnoho zákonů, mnoho pracovních postupů bylo přenastaveno, výměna informací mezi úřady byla zefektivněna. Nyní přichází měsíčně 10.000 až 15.000 žadatelů o azyl. To je sice výrazně méně, ale stále ještě více než před krizí.

Ostatně, největší výzvou zůstává podle úřadů nadále zjištění identity. Více než polovina žadatelů o azyl nemůže během řízení předložit pas.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: