Potřebujeme ještě Mezinárodní den žen?

Potřebujeme ještě Mezinárodní den žen?

I český muž by si měl zvyknout na fakt, že také společnost se neustále vyvíjí – stejně jako technologie a vše kolem nás. Kdo touží po novém mobilu, těší se na nově otevřenou restauraci nebo nový díl Game of Thrones, měl by se stejným nadšením prosazovat i práva menšin, inkluzi a třeba sňatky homosexuálů. Komentář PR konzultantky docentky Petry Rohnerové pro německou profesní síť Xing.

Do r. 1958 si nesměly ženy bez svolení manžela založit bankovní účet, do r. 1977 nesměly pracovat bez svolení. To už je naštěstí minulostí. Skončil tím však boj za rovnoprávnost?

Velmi dobře si vzpomínám na 9. března 2017. Ve Švýcarsku byl uveden film „Ženou z boží vůle“ (v něm. originále „Die göttliche Ordnung„, doslova „Božský řád“, pozn. red.) režisérky Petry Volpeové. Film pojednává o době, kdy ve Švýcarsku ještě nebylo uzákoněno volební právo žen a ženám, které požadovaly rovnoprávnost, bylo spíláno a společnost se na ně dívala jako na buřiče. Dokonce mnoho žen tenkrát označovalo fakt, že o všem rozhodují muži, za „božský řád“.

Je dnes rovnost šancí opravdu samozřejmostí?

Měla jsem to štěstí a příležitost zažít film spolu s 300 jinými ženami v předpremiéře. Mnoho babiček a matek přišlo se svými vnučkami a dcerami. Obličeje, vyjádření a reakce mladých žen po shlédnutí filmu vypovídaly více než stovky knih. Ze všech tváří vyzařovalo nepochopení toho, že švýcarští muži tak dlouho určovali život žen. Že existovala doba, kdy ženy v naší zemi nemohly uzavřít smlouvu, otevřít si účet nebo odevzdat svůj volební hlas. Je to obludnost, kterou si ženy nedokázaly vysvětlit. Proč se s tím jejich matky, babičky a „vzory“ jednoduše smířily.

V následných rozhovorech jsem zaslechla úryvky jako: „To by se mi nikdy nestalo“ a „To bych nikdy nedopustila“, dokonce: „Jak může člověk takovým způsobem pohrdat sám sebou?“

Je to pochopitelné, protože od prvního školního dne je dnes dívkám zprostředkováváno: můžete být vším, čím chcete. A protože je uzákoněna rovnoprávnost, věří mnoho mladých žen, že je samozřejmostí i rovnost šancí.

K diskriminaci žen dochází stále, jen jen lépe skrytá

Ale nespravedlnost, která byla ještě před rokem 1971 zřetelně viditelná, existuje ještě i dnes, jen je lépe skrytá nebo dobře zaobalená. Proč se nyní zdánlivě nacházíme v tom samém bodě, ve kterém viděly průkopnice z r. 1971 tehdejší ženy? Samozřejmě má Švýcarsko ještě mnoho strukturálních problémů, týkajících se slučitelnosti zaměstnání a rodiny. Samozřejmě existuje mnoho firem, které stále ještě nerozpoznaly, že jejich pozici atraktivního zaměstnavatele neexistence rámcových podmínek pro slučitelnost vedoucích pozic a rodiny škodí.

Tento problém neleží jen v politicky neřešených otázkách, jako je „otcovská dovolená“ a „rodičovská po narození“. Leží často i ve skutečnosti, že je pro mladé ženy rovnoprávnost tak samozřejmá, že se o ní už ani nemluví.

Jen tím lze vysvětlit, proč dobře vzdělané ženy při plánování rodiny nezohledňují svou vlastní kariéru ve stejné míře jako ambiciózní muži. Samozřejmá zdrženlivost žen v kariéře způsobuje, že firmy nerozpoznají nutnost změn a aktivně je nezavádějí. Proto například firmy plánují stále ještě příliš málo míst pro 80% úvazky pro exekutivní funkce. Ženy s dětmi nebo s úmyslem založit rodinu pak zažívají, že jsou navzdory oficiální rovnoprávnosti obrány o své šance na uplatnění.

Je třeba nových bitev – společně s mladými muži

Je tedy třeba znovu táhnout do nového, jiného boje, ale z podobných pozic jako v r. 1971. Je třeba boje mužů o právo být jak ve vedoucí pozici, tak i starostlivým a pečujícím otcem.  Až když dají otcové jasně najevo, že se chtějí spolupodílet na výchově dětí, ale zároveň vykonávat i exekutivní pozice, změní i ekonomika svůj vztah k ženám a jejich kariérám.

Je na čase definitivně odstranit „božský řád“. Muži a ženy musí vyvinout na politiku a ekonomiku takový tlak, aby stejný plat a stejná práva nezůstala jen na papíře, ale stala se realitou.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: