Filosofové v řídících pozicích – rozdíl, který může být stále důležitější

Chief Philosophy Officers - startupy převádějí, jak na to

Filosofové v řídících pozicích - rozdíl, který může být stále důležitější

Známý hobbymarket inzeruje sloganem „když se to má podařit“ (v němčině „wenn’s gut werden muss“ – doslova „když to má být dobré“, pozn. red.) a těží z toho, že představa „dobra“ je sice individuální, ale všichni se ji vlastně snažíme naplnit. Filosofie se už tisíce let zabývá mj. zprofanovaně znějící otázkou, co tedy „dobro“ vůbec je. Úvaha Iriny Kummertové pro německý Manager Magazin.

Platón, antický řecký filosof, formuloval ve svém mezi let 390 a 370 před n. l. vzniknuvším dialogu Politeia tezi, že nám teprve filosofie umožňuje popsat ideu dobra. Šel dokonce ještě dál: pro něj jsou filosofové jediní, kdo dokáží dobře vládnout státu. Požadoval, aby se buď vladaři stali filosofy, nebo aby byla vláda nad státem předána filosofům a navrhl ideál panovníka-filosofa.

Filosofové patří k lidem s nejvyššími příjmy

Platónem nekompromisně prosazovaná a zevrubně zdůvodněná pozice, aby filosofové zastávali vedoucí role, sice ještě nenašla příznivce na vládní úrovni, nicméně do podnikové sféry již pronikla. Americká startupová scéna už dávno z filosofů profituje. Spoluzakladatel profesní sítě LinkedIn Reid Hoffmann, zakladatel fotoportálu Flickr Stewart Butterfield a Peter Thiel, investor do Facebooku a spoluzakladatel PayPalu, jsou výrazné a zdaleka ne jediné příklady vývoje, který se dostává i do západní Evropy: vystudovali totiž obor, který mnohým připomíná nuzný život, ale nejen navzdory, ale možná právě proto patří mezi osoby se špičkovými příjmy.

I mimo startupovou scénu – ve firmách, pro které mám tu čest působit jako personální (a filosofická) poradkyně – se začíná nahlas uvažovat o tom, že kromě klasických pozic jako CEO a CFO bude zřízen i post CPO – Chief Philosophy Officer.

Požadavky na manažery se změnily

Nedílnou součástí profilu úspěšného manažera jsou tradičně schopnost a ochota nést odpovědnost, nalézat řešení a analytické, pragmatické a inteligentní jednání. V posledních letech k tomu přibyly nové aspekty, což může souviset i s tím, že se změnily rámcové podmínky, ve kterých dnešní manažerky a manažeři operují. Manažeři posedlí kontrolou, vševědové, kteří nepustí informaci, jsou dnes synonymem „analogového způsobu vedení“, kterému na startupové scéně už dávno odzvonilo.

Ve své studii managementu „Project Oxygen“ zveřejnil technologický gigant Google osm vlastností, určujících dobrého leadera. Na rozdíl od klasické představy vedoucí osobnosti jsou daleko více orientovány na tým. Je kladen důraz na vlastnosti jako koučování za účelem posílení týmu, snaha o úspěch, další rozvoj a osobní spokojenost členů týmu, naslouchání, dělbu informací a zřeknutí se mikromanagementu.

V moderní kultuře vedení se tak odráží síťová myšlenka, že systémy nejsou bedlivě střeženy seshora a nefungují důsledně hierarchicky. Dnešní řízení se odehrává formou heterarchie (heteros = ten druhý, archein = vládnout), která funguje cirkulárně, využívá inteligence všech a v ideálním případě se i sama organizuje.

Filosofové zosobňují kulturu digitálního leadershipu

Filosofové jsou zvyklí uvažovat síťovaně, přemýšlet komplexně, redukovat složité problémy a tím ztvárňovat to, co je nejpozději od krize finančních trhů v letech 2007/2008 stále důležitější: vyvažovat citlivou rovnováhu mezi šancemi a riziky firem – bez toho, aby se chovali jako králíci před hadem, tedy se vyhýbali rizikům a tím pádem více blokovali, než postupovali kupředu.

Platónovým východiskem byla otázka po spravedlnosti – jak ukázaly poslední volby do Spolkového sněmu, poměrně dlouhou dobu po Platónovi je to stále ještě aktuální téma. Platón ve fiktivním rozhovoru svého učitele Sokrata s jeho žákem vyvinul tezi, že pravda o dobru se může člověku vyjevit pouze tehdy (řecky theorein), když se prostřednictvím filosofie osvobodí od subjektivního vnímání tím, že se vzdá svých pocitů a všeho smyslného.

Teprve pak uvidí věci tak, jak vypadají ve své absolutní pravdě vně subjektivního člověčenství. Jak ukazují debaty o fake-news a postfaktické době, nacházíme se i my na cestě hledání významu pravdy a objektivity, tedy pravosti. Právě filosofie nám mj. ukazuje, jak je ve skutečnosti důležitá pravda i objektivita a jak je potřebná pro náš život. Zpochybňuje to, co se zdá být na první pohled správné, nabízí větší přesnost a jiné úhly pohledu. Filosof Konfucius, na jehož seznamu hodnot stál na prvním místě dobrý život, to v řeči zachycené jeho žáky shrnul následovně: „Kdo nekráčí ve stopách jiných, nedojde nikdy do cíle“* (Konfucius, Rozhovory, XI 20).

Filosofové zosobňují rozdíl. Díky svému způsobu myšlení ani nemohou jinak: představují a žijí digitální, prosíťovanou kulturu řízení. Tím jsou ideálně vybaveni k tomu, aby přivedli firmy do věku digitalizace a inovací. Zřejmě lépe než ekonomové, manažeři a právníci. V každém případě však jinak.

* Jelikož tehdejší čínština disponovala pouze tisícem znaků, je její překlad z velké části zároveň interpretací. Tím se nabízí různé výklady, sahající dokonce tak daleko, že připouští protichůdné varianty. Výše uvedený citát tedy také mohl znít: „Kdo chce kráčet stezkou dobrého muže, nejde ve šlépějích jiných“ (pozn. red, z knihy Konfuzius, Volker Zotz, Rowohlt Taschenbuch, r. v. 2000, str. 13).


Dr. Irina KummertováDr. Irina Kummertová se zabývá rekrutováním řídících osobností na úrovni top-managementu a je zároveň strategickou poradkyní pro komunikační a rozhodující procesy na nejvyšší úrovni. Kromě toho se zajímá o dopady digitalizace a umělé inteligence na práci a management. V r. 2013 promovala na Filosofické fakultě Goetheovy univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem na téma „Strategie morálky na kapitálových trzích„. Od r. 2013 je také čestnou předsedkyní Etické rady německého hospodářství.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: