Malta, Slovensko, USA – novináři nejsou ohrožováni jen v Severní Koreji

Mezinárodní den svobody tisku

Malta, Slovensko, USA - novináři nejsou ohrožováni jen v Severní Koreji
REKLAMA

Svoboda tisku je na celém světě v ohrožení, nejen v Severní Koreji nebo v Turkmenistánu. Na Maltě stále ještě není vyšetřena vražda investigativní novinářky. Ani USA už dávno nejsou zářným příkladem. 

Nejhorší situace panuje podle aktuálního žebříčku organizace Reportéři bez hranic (Reporters Without Borders) v Eritreji, Severní Koreji a Turkmenistánu, nejlepší naopak v Norsku, Finsku a Švédsku. I v Evropě však existují trendy, vzbuzující obavy. A ani USA už dávno nejsou zářným příkladem svobody tisku. 3. květen, Mezinárodní den svobody tisku připomíná, že je žurnalistice a novinářům v mnoha zemích světa bráněno ve výkonu své práce.

Reportéři bez hranic: svoboda tisku 2019
Reportéři bez hranic: svoboda tisku 2019

Malta

Středomořský ostrov se stal po vraždě Daphne Caruana Galiziové symbolem ohrožení svobody tisku uvnitř EU. V říjnu 2017 byl spáchán na novinářku atentát bombou umístěnou v jejím vozidle – i jeden a půl roku poté není případ vyšetřen. V žebříčku svobody tisku se nyní Malta nachází na 77. místě – v r. 2017 to ještě bylo 47. místo. Blog Caruany Galizivoé patřil k povinné četbě mnoha Malťanů. Odhalovala skandály, svými rešeršemi o korupci a praní špinavých peněz přivedla do nesnází představitele maltské vlády. Tím si udělala mnoho nepřátel. Podle organizace Reportéři bez hranic čelí na Maltě mnoho novinářů a médií ustavičnému tlaku a bývají často odsouzeni k vysokým odškodněním za pomluvu. Caruana Galiziová čelila v době své vraždy 42 žalobám pro pomluvu.

Slovensko

Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky 21. února 2018 je dodnes největším šokem nejen pro slovenskou mediální scénu. Zločin hluboce zasáhl i slovenskou politickou scénu a celou společnost. Posmrtně zveřejněná poslední Kuciakova reportáž o údajném napojení italských mafiánských klanů na spolupracovníky vlády vyvolala desetitisícové demonstrace proti korupci. Na rozdíl od Malty se na Slovensku projevila síla slovenské mediální scény.

Čin mobilizoval tisk, aby se ještě intenzivněji zabýval odhalováním obchodních machinací politiků. Novináři se tak stali hnacím motorem protestního hnutí, pod jehož tlakem odstoupilo několik ministrů a dlouholetý premiér Robert Fico. Zástupci médií varují před plány vlády, která chce posílit práva politiků vůči médiím v případě, že budou považovat informace za nepravdivé. Slovensko se v žebříčku nachází na 35. místě.

USA

V USA zaujímá svoboda tisku vždy vysoké místo – i když prezident Donald Trump s některými novináři nezachází právě v rukavičkách. Novináři mají přístup do vládních úřadů i k samotnému prezidentovi, Trump s nimi několikrát týdně osobně mluví. Jednotlivým reportérům, i z jeho ne zrovna oblíbených listů jako např. New York Times, volá na mobilní telefon. Trumpův ministr zahraničních věcí poskytuje zpravidla několik rozhovorů týdně. Stížností přesto přibývá. Skutečnost, že Trump na předvolebních shromážděních uráží média a novináře, kteří nejsou jeho názoru a označuje je za „nepřátele lidu“, rezonuje společností. Zpravodajové, kterým je spíláno v předvolebních arénách, se necítí bezpečně. Ojediněle došlo k násilným střetům s fanatickými Trumpovými příznivci. I počet oficiálních brífingů Bílého domu silně poklesl. Reportéři bez hranic proto vidí USA už pouze na 48. místě žebříčku – tedy těsně za Rumunskem.

Rusko

Hrstka nezávislých médií v zemi si už léta stěžuje na tlak, vyvíjený především na investigativní novináře, který opět roste. Zatýkání, přepadení s těžkými zdravotními následky, soudní procesy a v nejhorším případě i vraždy – nebezpečí hrozící kritickým reportérům jsou veliká. Velkou část masových médií oproti tomu kontrolují Kremlu loajální zaměstnanci oligarchů. Především televize je naladěna na vládní linii.

Reportéři bez hranic zařadili Rusko pod Vladimírem Putinem, kterého organizace považuje za jednoho z největších nepřátel svobody tisku, na 149. ze 180 míst. Vzrůstající starosti jí působí fakt, že mnoha lidem bude přístup ke svobodným informacím na internetu ještě více ztížen. Úřady zablokovaly mnoho stránek s kritickým obsahem. Nedávno podepsal Putin zákon, který trestá zveřejňování informací, které jsou podle názoru úřadů falešné nebo uráží státní instituce.

Čína

Existuje jen málo zemí, kde je svoboda tisku ještě horší než v Číně. Čínská média jsou kontrolována státem. U mnoha témat smí být šířena pouze verze státní tiskové agentury Xinhua. Denně jsou vydávány instrukce, jak interpretovat události. Desítky žurnalistů, bloggerů a „občanských novinářů“ se nachází ve vazbě nebo ve vězení. Pod dohledem a cenzurou se nachází i internet, který je prakticky považován za čínský intranet. „Velký firewall“ neblokuje jen kritické webové stránky, ale i sociální sítě jako Twitter, Facebook nebo YouTube – dokonce i Google. Některá sociální média jako WeChat nebo Wiebo jsou přísně cenzurována. Také zahraniční novináři v Číně si stále více stěžují na zhoršující se pracovní podmínky, jak vyplývá z průzkumu Klubu zahraničních korespondentů  v Číně (FCCC). Dozor, zastrašování a šikana jsou na denním pořádku. Na žebříčku se Čína nachází na 177. místě.

Austrálie

Země se řadí mezi klasické demokracie, ve kterých vlastně se svobodou tisku není problém. V aktuálním žebříčku Reportérů bez hranic se nachází na 21. místě. Přesto hrozí více než dvěma desítkám novinářů vysoké peněžní pokuty a dokonce vězení. Justice jim vyčítá, že během procesu s kardinálem Georgem Pellem, který byl obviněn ze zneužívání, porušili soudem uvalené tiskové embargo. Tento „Suppression Order“ platil navzdory celosvětovému zájmu i pro zahraniční média, která mají v Austrálii své kanceláře. Obžalováni ale byli pouze Australané.

Myanmar

I co se svobody tisku týče, platí Myanmar za zemi zklamaných nadějí. Po skončení několik desítek let trvající diktatury tam nyní v čele vlády stojí 73letá nositelka Nobelovy ceny Aun Schan Su Ťij. Pracovní podmínky novinářů se po krátké fázi naděje opět zhoršily. Reportéři bez hranic zemi vytýkají „systematické pronásledování“. Nejznámější je případ dvou reportérů zpravodajské agentury Reuters, zjišťujících fakta o vraždění muslimů. Novináři jsou již přes 500 dní vězněni. Myanmar je 138. místě svobody tisku.

Mexiko

Mexiko je nejnebezpečnější zemí pro novináře v Latinské Americe. Ačkoliv vláda zavedla ochranný program pro ohrožené reportéry, bylo podle údajů Reportérů bez hranic v uplynulém roce zabito minimálně deset žurnalistů. Především v provinciích spolupracují mocné drogové kartely na odklízení nepohodlných novinářů se zkorumpovanými úředníky a politiky. Tyto zločiny jsou zřídka kdy vyšetřeny. Michelle Bacheletová, komisařka OSN pro lidská práva, označila situaci ve své nejnovější zprávě za „alarmující“. Mexiko se v žebříčku svobody tisku nachází na 144. místě.

REKLAMA

Kuba

Nikde v Latinské Americe se svoboda tisku nenachází v tak špatném stavu, jako na tomto socialistickém karibském ostrově. Oficiální média jsou kontrolována komunistickou stranou. Kritické články o autoritářském režimu se ve státních médiích nenachází. Kritičtí novináři své příspěvky zveřejňují většinou ve svých blozích na internetu. Poté, co vláda povolila internetové přípojky soukromým osobám a podpořila výstavbu mobilního internetu, má aspoň stále více Kubánců přístup k internetu. Kuba se nachází na 169. místě žebříčku svobody tisku.

Co uvádí zpráva o České republice?

Česká republika je uvedena pod titulkem „Stále hrubší diskurz„. Doslova se v ní uvádí:

„Video s českým prezidentem Milošem Zemanem třímajícím atrapu kalašnikova s nápisem ‚Pro novináře‘ během tiskové konference v říjnu 2017 zůstane klasickým příkladem rozsévání nenávisti proti novinářům. Tato těžko uvěřitelná slova a gesta od představitelů na nejvyšších místech otevírají cestu k excesům všeho druhu. V den znovuzvolení Miloše Zemana byl například členem prezidentova volebního štábu fyzicky napaden kameraman. V projevu, který Zeman pronesl po složení prezidentského slibu, napadl média. Obzvlášť pak českou veřejnoprávní televizi, kterou obvinil z „ovlivňování veřejného mínění“.

Panují i pochyby ohledně míry mediální koncentrace v rukou jednotlivých vlastníků, která dosahuje kritické úrovně. Od r. 2008 využívají noví oligarchové své jmění, aby skupovali deníky a posílili tak svůj vliv. Jeden z nich, premiér Andrej Babiš, vlastní oba nejvlivnější deníky v České republice. V současné době je trestně stíhán kvůli údajnému zneužívání dotací Evropské unie. Jeho politický vzestup neovlivnila ani tvrzení, že se kontrolou nad oběma deníky nachází ve střetu zájmů. V dubnu 2018 informovali tři čeští investigativní novináři, že čelili zastrašování ze strany policie v souvislosti s novinářskou prací o Babišovi. Poté, co přední válečná reportérka Petra Procházková 27 let věrně sloužila jednomu z Babišových deníků, v září 2018 na protest proti jeho vměšování do redakčních směrnic odstoupila.

Pátý nejbohatší oligarcha České republiky Daniel Křetínský se v r. 2018 zaměřil na francouzský mediální trh, kde koupil řadu publikací, mezi nimi Elle a Marianne a získal podíl ve vydavatelství Le Monde.“

Původní článek o situaci v České republice doplnil magazín POLITIQ

REKLAMA