Každý druhý whistleblower přispěje k odhalení nepravostí

Každý druhý whistleblower přispěje k odhalení nepravostí

Více než dvě třetiny velkých firem zřídily ohlašovací místa pro nelegální a neetické chování. Jejich zneužívání je výjimkou. Přesto politika s ochranou informátorů zaostává.

Zaměstnanci jsou ve Švýcarsku nedostatečně chráněni, pokud alarmují úřady nebo zveřejní  informace o nelegálních nebo neetických praktikách. V nejhorším případě jim hrozí propuštění – a to i tehdy, když se prokáže, že jimi předložené důkazy byly pravdivé. Co se týče whistleblowerů, zaspali zákonodárci dobu: k prvním pokusům o jejich ochranu došlo před 15 lety.

V politických debatách osciluje status informátorů mezi hrdiny a zrádci. Hospodářství s nimi mezitím zachází daleko pragmatičtěji. Především ve velkých koncernech se staly oznamovací systémy standardem. To vyplývá i z průzkumu Technické a ekonomické vysoké školy v Churu (Hochschule für Technik und Wirtschaft Chur, HTW), který byl zveřejněn minulé úterý. Uvádí, že 70 % všech podniků s více než 250 zaměstnanci disponuje ohlašovacím místem, kde mohou zaměstnanci, ale i zákazníci a lidé zvenčí upozorňovat na nesrovnalosti. U malých a středních podniků je to 10 %. Dotázáno bylo celkem 364 firem z německojazyčné a francouzské části Švýcarska.

Více hlášení přes internet

Z vyhodnocení shromážděných výsledků podle Christiana Hausera z HTW vyplynulo, že obavy politiků a podnikatelů proti ohlašovacím systémům jsou do značné míry neopodstatněné. Autoři studie zjistili, že jednak nedošlo k záplavě nepotřebných neužitečných hlášení, ani se z opatření nestalo interní denunciační centrum. 95 % firem, které disponují ohlašovacím místem, neobdrželo během uplynulého roku žádné hlášení. Pokud ale k upozorněním došlo, byla v polovině případů (50,6 %) relevantní a skutečně měla za původ disciplinární nebo trestněprávní jednání, o kterém by se jinak firma nedozvěděla.

46 % všech hlášení bylo irelevantních. Do této skupiny spadají také informace, které sice nebyly podány se záměrem o zneužití, nespadaly ale do kompetence oddělení pro whistleblowing. Hauser uvádí jako příklad problémy s řídícím stylem jednoho vedoucího pracovníka nebo špatné klima na pracovišti. K zneužívání hlášení, například za účelem očerňování zaměstnanců nebo podniku, dochází jen zřídka. Podle studie se tak děje jen v 3,2 % případů. Přitom se ukazuje, že podniky s webovým ohlašovacím systémem získávají více hlášení, přičemž je i podíl relevantních i nerelevantních hlášení vyšší. Celkem bylo vyhodnoceno 4.485 hlášení.

Peter Kalberer, vedoucí group compliance u pojišťovny Bâloise, která zavedla ohlašovací systém již před lety, zdůrazňuje, že se většina hlášení týká disciplinárních pochybení, která však většinou nemají trestněprávní základ. Jde například o nedodržování interních bezpečnostních předpisů. Zhruba jen 10 % případů tvoří delikty jako např. podvodná zadávání zakázek s ukrytými provizemi (tzv. kickbacks). Jak důležité mohou být fungující  ohlašovací systémy, se Hauser dozvěděl v jednom menším podniku, působícím v technologické oblasti. Jen náhodou se firma během veletrhu dozvěděla o existenci vlastního kickback systému, o kterém se v branži již delší dobu mluvilo. Protože chyběl oznamovací systém, tyto informace nebyly firmě vůbec známy.

Nyní je na řadě politika

Navzdory zvyšující se citlivosti firem na toto téma považuje Zora Ledergerberová, vedoucí manažerka specializované firmy na zavádění a provoz ohlašovacích systémů Integrity Line, zlepšení ochrany whistleblowerů ve Švýcarsku za velmi potřebné. Je politováníhodné, že politika v této oblasti nedokáže držet krok s hospodářstvím. Pokud tomu tak bude, představuje pro whistleblowera oznámení nepravostí stále ještě určité riziko.

Magazín POLITIQ: staň se whistleblowerem



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: