Carola Rackete: „Všechno jsme udělali správně“

Carola Rackete:

Kapitánka Sea Watch 3 Carola Rackete si stojí za svým rozhodnutím vplout bez povolení do přístavu na Lampeduse. Neměla jinou možnost, zdůrazňuje v rozhovoru pro magazín německé veřejnoprávní televizní stanice ARD Panorama.

Rozhovor vedla Madia Kailouli. Se svým kolegou Jonasem Schreijägem doprovázeli několik týdnů kapitánku Rackete a její tým v plavbě po Středozemním moři.

Panorama: Paní Rackete, tady na Sicílii se potkáváme na utajeném místě. Proč se setkáváme právě zde?

Carola Rackete: Jeden důvod je, že mám v úterý další slyšení, proto jsem se rozhodla zůstat v Itálii.

A druhý, že se kvůli událostem z minulého týdne objevilo několik lidí, kteří byli velmi kritičtí, kteří mě ohrožovali. Proto jsme došli k závěru nezveřejňovat, kde se nacházím.

Panorama: Jaké výhrůžky jste obdržela?

Rackete: Jsou to výhrůžky všeho druhu: od fyzického násilí až po zabití.

Panorama: Mohlo by se stát, že po slyšení budete obžalována. Čelila byste se tomu?

Rackete: Ano, samozřejmě. V případě, který neočekávám, že by byla vznesena obžaloba, tak jí samozřejmě budu čelit, protože nejpozději během soudního řízení počítám s osvobozujícím rozsudkem.

Panorama: Proč jste zachraňovala lidi před libyjským pobřežím, ačkoliv byla na cestě k tomuto záchranářskému zásahu i libyjská pobřežní hlídka?

Rackete: Ano, libyjská pobřežní hlídka skutečně převzala koordinaci tohoto nouzového případu – prostřednictvím e-mailu. My jsme na to odpověděli a zeptali se, kdy pobřežní hlídka dorazí. Je zajímavé, že jsme obdrželi odpověď až v době, kdy už jsme u nouzového případu byli.

Jedno je zcela jasné: ve chvíli, kdy víte, že někde nastal stav nouze, máte povinnost pomoci. Pluli jsme tedy na místo a byli jsme první loď, která dorazila.

Když už jsme měli všechny lidi na palubě a věděli, kolik je mezi nimi dětí, žen nebo zraněných, napsali jsme čtyřem různým zemím e-mail: libyjské pobřežní hlídce, která přece převzala koordinaci, Itálii, protože tam se nacházel nejbližší bezpečný přístav, Nizozemsku, protože se plavíme pod jeho vlajkou a Maltě, to spíš ‚pro forma‘, protože se tam také nacházel bezpečný přístav v blízkosti.

A poprosili jsme, aby byla domluvena koordinace bezpečného přístavu. Na to se nám až pozdě večer ozvala libyjská pobřežní hlídka a navrhla nám, abychom pluli do Tripolisu. To jsme nemohli v žádném případě přijmout, k tomu existují i soudní rozhodnutí. Je to v rozporu s Ženevskou úmluvou o uprchlících a také Evropská komise jasně řekla, že Libye – celý stát Libye – nemá žádný bezpečný přístav. Koneckonců se jedná o zemi nacházející se v občanské válce.

Panorama: Jak reagovaly ostatní země na odmítnutí dopravit uprchlíky zpět do Libye?

Rackete: Tak v podstatě nereagovaly vůbec. Celé následující dva týdny jsme naráželi pouze na hradbu mlčení. Když jsme adresovali konkrétní dotazy Itálii a také Maltě, a o něco později také Francii, obdrželi jsme pokaždé pouze odmítavé odpovědi.

Panorama: Nabízí se otázka, proč jste nepluli do některého z přístavů v Tunisku nebo Maroku. To jsou přece jen země, do kterých jiní lidé jezdí na dovolenou.

Rackete: Lidé, kteří jezdí na dovolenou, jsou turisté. Na palubě ale máme osoby s velmi specifickými životními příběhy – a v Tunisku neexistuje žádný standardizovaný azylový systém. Amnesty International na základě zkušeností, které tam uprchlíci zažili, soudí, že tam žádný bezpečný přístav není.

Panorama: Potom jste rozhodla přece jen vplout do přístavu na Lampeduse – i bez povolení. Proč jste učinila toto rozhodnutí?

Rackete: Rozhodnutí se zakládalo na expertíze posádky, také na expertíze mediků, kteří mi řekli, že se situace každý den zhoršuje a že na palubě máme mnoho lidí, které nemohou ošetřit. A také psychologická situace se stávala neúnosnou. To zažívali členové posádky, kteří byli denně v neustálém styku se zachráněnými a tyto lidi už znali.

Někteří migranti se na nás obrátili a prakticky žádali o dohled, protože měli sebevražedné myšlenky. Byly tu výhrůžky, že skočí přes palubu. Hrozily hladovky. Bylo to skutečně tak, že situace na palubě byla psychologicky extrémně vyhrocená a my jsme se ocitli v bodě, kdy už jsme s celou posádkou nemohli zaručit bezpečnost uprchlíků.

Panorama: Když jste připlula do přístavu na Lampeduse, najela jste do policejní lodě. Ohrozila jste lidi?

Rackete: Jednalo se o nehodu. Je to zřetelné i z videozáznamů. Samozřejmě že v žádném okamžiku neexistoval záměr způsobit jakoukoliv kolizi. Loď italské Guardia di finanza se nám postavila aktivně do cesty ve chvíli, kdy jsme chtěli přirazit k molu.

Panorama: Jak si myslíte, že bude vypadat budoucnost civilních námořních záchranných operací?

Rackete: Očekávám směrodatný rozsudek. V zásadě jsme ho obdrželi už minulé úterý, protože dochází k závěru, že právo člověka na bezpečný přístav a lidské životy, které jsme zachránili, mají větší cenu než nárok národních států na jejich teritoriální vody.

Panorama: Jaké důsledky z uplynulých týdnů vyvozujete zcela osobně sama pro sebe?

Rackete: Myslím si, že jsme na naší misi udělali všechno správně. To nejdůležitější nakonec je, že jsme zachránili celkem 53 osob a dopravili je do bezpečného přístavu.


Carola RacketeCarola Rackete se narodila 8. května 1988 v šlésvicko-holštýnském Preetzu a vyrůstala v dolnosaském Hambührenu. Na Vysoké škole Jade v Elsflethu vystudovala nautiku, později absolvovala management ochrany přírody na Edge Hill University v britském Ormskirku, mluví několika jazyky. Pracovala jako námořní důstojník mj. na výzkumné lodi Polarstern Institutu Alfreda Wegenera, na lodi Meteor, jejímž provozovatelem je Univerzita Hamburg, na lodích Greenpeace a British Antarctic Surveys. V r. 2016 se poprvé podílela na záchranářské misi humanitární organizace Sea Watch u libyjských břehů. Mise, která je tématem rozhovoru, se zúčastnila jako náhradnice za kapitána, který na poslední chvíli vypadl. Svou motivaci k záchraně migrantů před severoafrickými břehy popsala v rozhovoru pro italský deník La Repubblica slovy: „Mám bílou barvu kůže, narodila jsem se v bohaté zemi, mám správný cestovní pas, směla jsem navštěvovat tři univerzity a ve 23 letech jsem získala diplom. Cítím morální závazek pomáhat těm, kteří neměli moje podmínky.“
(Zdroj: Wiki)



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: